Další z letních restů, který jsem nebyl nějak schopen zpracovat, byť mě tahle věc na první dobrou totálně uzemnila. Něco, co přesně vystihuje podstatu toho, co mám rád. A v mém případě podávané trochu se zpožděním, dalo by se říct řádně uleželé.…
Když teď zjišťuji, jak už je to dlouho, tak už se to skoro dá brát jako ohlédnutí se zpět. Prostě čas a černé díry a podobný kecy. Ale ono je to vlastně strašně jednoduchý. Zanedlouho to bude rok, kdy padla…
Tak si pojďme dát zase nějakou tu šílenost, která s Tebou vytře podlahu. A tohle je teda opravdu nádherná šílenost. Divoká, neurvalá a postavená na hlavu. Ale totálně. K tomu ještě neskutečně syrová a svěží zároveň jako kdyby toho už tak nebylo…
Aby nakonec nezůstalo jen u slov a nepřihodil jsem si na seznam restů další čárku, možná by v tomhle případě šlo mluvit dokonce o dvou čárkách, tak to pojďme hezky pěkně odpálit, ať zase na chvíli můžou lítat třísky. Pojďme pořádně…
Tak co třeba zase nějakou pořádnou a nesmyslně rychlou sypačku, která Tě kopne mezi nohy, naplive Ti do tváře a zmizí tak rychle jak přišla. Zůstane jen neurčitý dojem po zanechaném chaosu a bude potřeba přepočítat žebra a možná i…
A pak že to nejde, že tady něco chybí. Myslím, že teď už teda rozhodně ne. Jenže tohle je přesně taková ta věc, u který zjistíš, že Ti chyběla, až když na ni narazíš. Pak už víš, že to bylo…
Tak a máme tu další sypačku z Francie. Zběsilou a řádně splašenou, tak jak se sluší a patří. Na začátku května totiž vyšla nová deska formace False, která nese název The Kids Still Have Nothing To Say a je připravena Ti…
No jasně, že tady o tom byla řeč. Tehdy dvě smrtící ochutnávky jako lákadlo na chystanou desku. Aktuálně už celá nová nahrávka, která je připravena Tě trochu přidusit. Řeč tady je o palbě z Clevelandu s názvem Drug Abuse. Tahle trojice vydala…
© 2025 Na Druhé Straně Řeky — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑