Když teď zjišťuji, jak už je to dlouho, tak už se to skoro dá brát jako ohlédnutí se zpět. Prostě čas a černé díry a podobný kecy. Ale ono je to vlastně strašně jednoduchý. Zanedlouho to bude rok, kdy padla první zmínka o tom, že se něco chystá. Nijak moc informací, jen takové krátké oznámení, k tomu dvě ochutnávky a čau. Pak dlouho ticho po pěšině a na konci dubna letošního roku zase rachot a už to bylo na světě. Měl jsem to v uších už mnohokrát, ale dát tomu nějako formu vždycky skončilo u toho „ono to počká“. A počkalo to, o tom žádná. Na výsledku se však nemění vůbec nic. Řeč je tady tentokrát o divokém splitku mezi domácí kotlinou a italským Palermem. Víš jak, to bylo tehdy, jak si Lickspit podali ruce s Negative Path a vystřihli parádní nahrávku, která Ti nakope půlky. Kromě digitální verze vyšel tenhle třeskutý materiál taky v podobě dvanáctipalcového vinylu v kooperaci Correctional Facility records, Blood Factor Negative records, PKAN, Anxt a Ultima Ratio. A taky existuje jako kazeta, o kterou se postaral domácí Šváb records. Dohromady osmnáct válů se stopáží pod šestnáct minut. Fastcore, thrashcore, rychlej hardcore punk, říkat tomu můžeš jak chceš, kopačku na obličej dostaneš stejně. Ready?

O Lickspit jsem se prvně dozvěděl v souvislosti s Eternal Noise Missery několik let nazpět. Aspoň myslím, že to tak bylo. Nicméně, vzhledem ke všem informací to na mě zapůsobilo tak, že se jedná vlastně o řekněme jednorázový projekt (zrozený jako covidová kratochvále), který nebude mít dlouhého trvání. Což byl taky důvod, proč jsem Lickspit na nějakou dobu přestal sledovat. Mělo to rychle začít, zatopit se pod kotlem a následně to mělo zase rychle skončit, tak proč s tím ztrácet čas, když se k tomu člověk mohl kdykoliv vrátit. No, ale to už bylo a je to aktuálně jedno, a taky je všechno jinak. Sám jsem tím byl zaskočen, když jsem se z nějakého rozmaru před nějakou dobou chtěl podívat, jak to s těmi patolízaly dopadlo. Nejenom, že to neskončilo rychle, ono to neskončilo vůbec. Vyhodnoceno jako dobrá zpráva a první dva vály z nové desky to tehdy solidně rozjely. No, a to nové splitko? Smršť a šílenost jedna báseň. Docela mě i pobavilo, když jsem někde k Lickspit četl tu řečnickou otázku, jak to asi může znít, když parta starších chlápků zkouší znít jako banda teenagerů se skejtem v ruce? Schválně jsem neházel čísly, protože je to v tomhle případě bezpředmětné a myslím, si, že kdyby člověk neznal ty ksichty a nevěděl, o koho jde, klidně by ten dojem, teenagarovského běsnění, mohl mít. Jenže, my už jsme si asi tak nějak i zvyklx na to, že se občas starý páky různě prohází, poskládají novou sestavu a můžou v klidu převálcovat ty opravdu mladé kapely, které by je možná měly kopat pod koleno. Tady tomu není jinak, a kdyby chtěl třeba někdo mluvit o vyhranosti a zkušenostech, tak může. Pravdu bude mít taky.

Lickspit na svojí straně splitka předvádí opravdu strhující jízdu, která s Tebou poctivě zacloumá. Zní to přitom vážně svěže a možná dokonce i melodicky, nakolik rychlý a šílený to je. Texty ve slovenštině i angličtině, hezky uštěkaný, kdy je občas rozumět víc a občas míň. Pořádna dávka nasranosti i ironie je tady skoro samozřejmostí. Deset tracků roztočených do devíti minut, ať létají kamínky za prknem. Baví mě to od začátku do konce, bez jediného místa, kde by to třeba bylo slabší. Prostě to jede nebo lépe řečeno uhání a Ty se s tím musíš jen smířit. Abych řekl pravdu, tak mi víc libozvučně v tomhle případě zní ta slovensky zpívaná část nahrávky, ale nakonec se to tak hezky doplňuje, až srdce plesá. Hlavně to má ale neskutečný náboj, a tedy si nemusíš lámat hlavu nad tím, kdy se to rozjede nebo hledat nějaký nadupaný song. Rozjetý a nadupaný je to totiž celý. Skloň hlavu a smekni.

Negative Path mají svoji stranu hotovou ještě rychleji, kdy osm válů narvali do necelých sedmi minut. Pokud jde ale o rychlost jako takovou, tak v tomhle ohledu na Lickspit nestačí. A zcela upřímně není rychlost tím hlavním parametrem. Když ale víš, jak vysoko je laťka nastavena, tak víš i to, že i Negative Path umí zadrtit více než obstojně. Dokonce bych řekl, že skvěle. Tady mě baví jistá syrovost a drzost, kterou partička z Palerma rozjíždí totální peklo. Drnčící basa tomu spolu s manickým vokálem nasazují korunu. A taky se mi tady strašně líbí všechny stopky, kdy skladba prostě najednou skončí jako když utne. Zásek a hotovo, začínáme zase od znovu. Navíc v případě Negative Path platí, že jejich strana společného materiálu je lepší čím víc ji posloucháš. Jako kdyby to všechno na desce postupně dozrávalo. Je to prostě strašně dobrá sypačka, kterou si velice rychle a snadno oblíbíš. Bez jakýchkoliv keců a výjimek.

Dohromady je tohle splitko bomba. Každá strana napěchovaná běsněním až k prasknutí. Kolikrát Ti cvaknou zuby o sebe je celkem důležitá otázka, ale tady to po první desítce přestaneš vnímat. Tady se jede na maximum bez odpočinku, bez výmluv, bez všech blbých keců. Tak radši moc nekruť hlavou a spíš promni klouby. Pro jistotu, kdyby to třeba chtělo bolet.