Aby nakonec nezůstalo jen u slov a nepřihodil jsem si na seznam restů další čárku, možná by v tomhle případě šlo mluvit dokonce o dvou čárkách, tak to pojďme hezky pěkně odpálit, ať zase na chvíli můžou lítat třísky. Pojďme pořádně roztočit kola rychlosti a zběsilosti, aby to všechno na chvíli dávalo smysl nebo ho na chvíli pozbylo, a to podle toho, jak je zrovna potřeba. Času není potřeba tolik, i když mě jeho relativita poslední dobou fakt celkem ubíjí. Tohle by se ale nějak použít, nejspíš i ku spokojenosti všech. Což by ale ve výsledku mohlo být na nějakou samotnou debatu a od toho tady ten čas aktuálně úplně není. Takže hezky nádech a výdech a může se to sypat, jak je ctěná libost. Ke konci září totiž spojily síly dvě dobře známe veličiny evropského powerviolence a fastcoru a vystřihly společné splitko, které Ti dá hodně pádný důvod k nějakému pohybu. Italská pévé sebranka ANF zkřížila na jedné ze svých mnoha cest cestu německé fastcorové palbě Turtle Rage a vzniklo tak něco, z čeho Ti půjde hlava kolem. Tahle trhavina je k dispozici v digitální formě s poslechem na bandcampu obou kapel, ale taky jako sedmipalec v režii RØDEL Records a Jungle Noise Records. Obsahem tu je celkem čtrnáct válů, jejichž celkové délka se jen lehounce přehoupne přes osm minut. Takže prostě pořádná a výživná jízda, co Tě podupe jedna báseň.

Turtle Rage před časem opět nepřijeli zahrát do ČR, jak podle všeho měli. A protože to není poprvé, je možné zvážit i tu variantu, že se jim k nám jednoduše nechce. Ale teď už zase trochu vážně. Tuhle formaci z Berlína jsem zaznamenal už před docela dlouhou dobou a byla to láska na první poslech, kdy do sebe všechno zapadlo. Pravidelně i nepravidelně jsem se k želvákům vracel a někdy i vyhlížel, jestli náhodou nevyšlo třeba něco nového. A hle, najednou je tady jako blesk z čistého nebe další kooperace, což si samozřejmě nechám líbit. Xspig vystřídali po boku Turtle Rage italští ANF a zase to prostě sedí a dává smysl. Musím říct, že mi přijde jak kdyby Turtle Rage na nové nahrávce zase trochu víc obrousili hrany a změkli (pokud se o tom dá v takovém kontextu mluvit), ale možná to je jen nějaký divný dojem a možná to ani není špatně. Mám nicméně pocit, že předchozí věci téhle rakety byly chaotičtější, našlapanější a syrovější. Lehká sterilizace zvuku, možná i s malinko melodickým nádechem ale dává novince trochu jiný ksicht a vlastně mě to strašně baví. Možná i proto, že to hlavní zůstalo. Pekelná rychlost a krátký stopáže, co Tě sfouknou jako svíčku. Osm zářezů v celkové délce čtyři minut a dvaceti vteřin Ti solidně vyčistí hlavu, o tom není třeba ani moc dlouho pochybovat. Ani jedna skladba není přes minutu, všechno to jede v neskutečném tempu a ten prapodivný melodický nádech to posunuje do ne tak známých míst. Turtle Rage sypou svůj klasicky fastcore, kam se tu a tam vplete nějaká powerviolence součástka, která jenom podtrhuje celý nadupaný dojem. Nečekej tady nic jiného než nářez ve vysokých otáčkách. Žádný rozkoukávání nebude, Turtle Rage na to jdou zhurta, nebojí se toho a už vůbec se nestydí za svoji neurvalost. Tohle setkání Ti značně rozhodí rovnováhu a svět se na chvíli změní v nepolapitelný a nepředvídatelný vír, kde funguje moment překvapení. Můžeš se tu dočkat spousty věcí nebo se nemusí stát vůbec nic divného a zvláštního. A i to je samo o sobě divné a zvláštní. Rozhodně to ale stojí za to sjet, jelikož takovou smršť minout ale vážně nechceš.

K ANF jsem se dostal o něco později než k Turtle Rage a mám pocit, že to bylo na základě nějakého jiného split materiálu. A i tady to bylo na první dobrou. Ostatně těch podobností a paralel je v případě zrovna těhle dvou kapel dost a dost a jsem rád, že se na nové nahrávce potkaly. Může to klidně být i něco jako setkání po letech, kdy místo trapnýho ticha nastává nezadržitelný dialog. ANF pálí ostrými a servítky si tady opravdu brát nehodlají. Stejně jako v případě strany Turtle Rage se tady ani v jednom případě nedostaneme délkou skladeb přes minutu a řežba je to vážně luxusní. ANF valí pěkně ostrý, stěkavý, rychlý a šílený materiál, co Ti nafackuje tak prudce, až Tě bude bolet za krkem. Oproti Turtle Rage tad čekej trochu víc masivní a hrubší zvuk. Přeci jenom tohle je víc pévéčko, které si tu a tam přičichne k fastcoru, ale tak jenom trochu, aby se neřeklo, že se to přehání. Šest válů, co dají dohromady necelé čtyři minuty, totální rubanice, po níž Ti zůstane možná neurčitý dojem, ale taky zcela určitě díra v hlavě. Jestli chceš něco říct, tak si to radši nech pro sebe, tady si na řeči nikdo moc nepotrpí. Tohle je totiž hodně přísní jízda, která Tě vyválí v prachu, až poteče krev. Svět kolem Tebe bouří, trhá se na kusy, ale protože je tak málo času, tak k zániku nakonec nedojde. Přesto jsou tyhle necelé čtyři minuty hodně intenzivní a naloží Ti ve velkém stylu. Jestli jako předobraz srovnání zatraceně povednýho splitka používám Unicorns From Hell, tak tenhle společný počin se tomu velice přiblížil. A čas se tady prostě jenom tak mihne, existuje a to stačí. Jeho vnímání nehraje roli, protože se stejně ztrácí smysl. Spíš až nastane ticho, promění se i dojem času. Tady ale podle toho, kolikrát si celou tuhle šílenost vlastně pustíš. Může se v klidu stát, že se zasekneš a je jedno, jestli na nějaké konkrétní straně nebo na celé nahrávce. Čím víc budeš poslouchat, tím lepší to bude

ANF a Turtle Rage jednoduše servírují neskutečnou smršť, se kterou je třeba pracovat a nakládat velice opatrně, aby nedošlo k žádnému úrazu. Jenže, ono se to dost snadno řekne, když se pak tváří v tvář potkáš s takovou silou, co Ti je schopna vykloubit ruce i nohy. A to navíc ještě v takovém sledu, kdy se Ti po poslechu budou nějakou chvilku srovnávat oči. Na čas tady zapomeň, myslím, že ho nebudeš potřebovat. On tady spíš čas zapomene na Tebe, ale to už je jen detail. Tak se nebraň a nech tomu volný průběh, bude to moc dobrý…