Další z letních restů, který jsem nebyl nějak schopen zpracovat, byť mě tahle věc na první dobrou totálně uzemnila. Něco, co přesně vystihuje podstatu toho, co mám rád. A v mém případě podávané trochu se zpožděním, dalo by se říct řádně uleželé. Tohle je absolutní pecka, co funguje jako zásah elektrickým proudem. Kupodivu si i v tomhle případě přesně vybavuji ten moment, kdy jsem na tuhle parádu narazil a jak jsem si spokojeně pokyvoval hlavou do krásně šíleného rytmu. No, a nakonec k tomu jsou nějaké ty novinky, takže tím to je celé ještě o něco lepší. Řeč pro tentokrát došla na německou powerviolence/fastcore formaci Thriller, která ve druhé polovině srpna představila světu svoji debutovou nahrávku Demo MMXXIII. Tenhle nářez si můžeš dopřát v digitální podobě s poslechem třeba čistě náhodou na bandcampu, ale nově taky jako lathe cut sedmipalec, za nímž stoji Vanilla Thunder Records. A obsah? Devět rychlých a kosti drtících pecek nacpaných do necelých devíti minut. Famózní palba, co Ti dá zabrat a bude usilovat o Tvoje zničení. Zní to dobře, ale střet s realitou bude hodně bolet.

Thriller přichází servírovat neuvěřitelně ostrou a nelítostnou věc, která nebude váhat ani na vteřinu, aby Ti zasadila tvrdý úder, kdy ucítíš v puse kovovou chuť krve následovanou nesnesitelnou touhou vyzkoušet, jestli zvládneš chodit po stropě. Thriller se s ničím rozhodně nebudou moc mazat a destrukce je zaručena. Powerviolence šleha zředěná trochou hardcoru, ale jen tak, aby to chytlo tu správnou jiskru, která Ti spálí prsty. Smrtící tempo, co se střídá s pasážema, kdy si slovo bere právě hardcorová údernost a tvrdost. Další sypačka do sbírky, ale i tady jiná, ačkoliv i tak plná rychlých a krátkých válů. Nic nad minutu a půl, jednoduše smršť, která se přes Tebe přežene s takovou razancí a silou, až Tě bude zrak přecházet. Thriller totiž mají pekelně ostrý rozjezd a jakmile se to celé dostane do příslušných obrátek, tak už nemáš šanci to zastavit. Tohle se fakt zastavit nedá, ale pokud tomu samozřejmě nevěříš, není nic jednoduššího než si to vyzkoušet. Srandičky Tě přejdou hodně rychle, to se můžeš vsadit.

Thriller mě baví svojí zuřivostí a zápalem, který nezná asi žádného omezení. Oheň a spálená země jako vzpomínka na tohle řádění. Demo MMXXIII řeže neskutečně a stejně tak i drtí. Pro mě jedna z top desek z ranku pévé a fastcoru tohohle roku. Nevím, co přesně, ale je tady něco, co buší na tom správném místě, co se trefilo přesně tam, kam mělo. A právě tohle „něco“ je důvodem, proč mě osobně mají Thriller se svojí novinkou omotaného kolem prstu. Alespoň na okamžik, než to prudce škubne a v puse ucítím hlínu a prach. Ale to je jedině dobře, jelikož je možnost se znovu zvednout a pokusit se ustát další tvrdý nápor. Jestli sebou chceš nechat pár minut jen tak smýkat a je Ti blízké nekontrolovatelné běsnění, tak už nemusíš na nic čekat a můžeš se do toho pustit rovnou po hlavě. Že se na konci budeš blaženě usmívat, to bych bral skoro jako neochvějnou jistotu. Dojít pokoje skrze brány chaosu není totiž vůbec špatné. Akorát pozor, protože Thriller s chaosem umí zacházet velice obratně a ve výsledku to není vlastně vůbec nekontrolovatelné, jak padlo o něco výše. Nech to hrát a uzříš, bude se Ti to líbit, bude to povznášející, dokonalé. Devět minut, co Ti chybělo ke spokojenosti.