Ještě pořád se můžu vracet k létu a na konci podzimu, kdy venku zase po delší době sněží, sypat na stůl z rukávu další rest, který jsem zazdil, protože prostě asi nebyl čas. I v tomhle případě musím říct, že jsem byl omámen na první dobrou, byť v některých ohledech stále bojuju s několika faktory, které mi střídavě dávají smysl a baví mě a střídavě mi nesedí. Výsledkem tohohle mixu je ale vlastně větší náklonost, která má základy na tajném místě, kam se občas nejde dostat. Ale to je fuk, i taková někdy může hudba být a já z toho mám podivnou radost. V průběhu letošního roku totiž v Polsku, konkrétně pak ve Wroclawi vznikl nový hudební projekt, který namixoval dohromady hned několik věcí a postupně je odkrývá, aby si Tě získal. Na základech pouličního hip-hopu s názvem Skowyr Multirecydywa i Kubus, který se dle informací skloubil s metalcore scénou, tak vzniklo něco, co nese název Cafétrauma a co Tě zasáhne někde pod srdcem. S tím metalcorem bych to sice neviděl tak žhavě, ale tam, kde prameny uvádí kytarovější verzi hip-hopu, už jsme více doma. Když k tomu přihodíš melodické emíčko a pop-punk spolu se svérázným projevem, tak dostaneš něco, co můžeš milovat, ale taky nenávidět. Nebo se pohybovat někde mezi a přemýšlet nad tím, čeho je tu málo a čeho hodně.

Jako první vypustila do světa tahle formace skladbu Chyba znam na to lek (ej many), a to konkrétně na konci dubna. Právě díky téhle skladbě proběhlo i moje první setkání s Cafetrauma. V květnu následoval druhý song s názvem Wino i Grzech a v červenci došlo i na třetí pecku, která nese název Nie mogę przestać. Aktuální výčet věcí, které je možné poslechnout a které má wroclawská parta na kontě, uzavírá track Dziurawy bal z konce září. Ke všem čtyřem válům existují i klipy, takže je můžeš zkouknout, případně jen hodit poslech na YT nebo i na jiných streamovacích platformách. Žádná ucelená nahrávka tak aktuálně není k dispozici, což ale není nikterak omezující.

A pak na řadu přichází asi ta zásadní otázka, co to teda vlastně je? Mix stret rapu, moderního melodického ema a pop-punku bez ohledu na to, k jakému pobřeží bychom chtěl vzhlížet. Čekej chytlavé melodie, které se rychle dostanou do hlavy a možná se i docela snadno ohrajou, ale zvládnou taky rychlou recyklaci, aby Tě znovu začaly bavit. Čekej silné melodicky laděné refrény, kde se trochu víc hrabe do strun, čekej lehce hip-hopový a trochu nakřáplý vokál, co občas stojí melodickým partům trochu v opozici. Čekej ubrečený texty v tom nejlepším a částečně i nejpředvídatelnějším smyslu slova. Připrav se na rozervané emoce, ironicky smutný projev, o dvě čísla větší mikiny a pop-punkový ksicht zdeptaných stínů. Může to působit jako to největší klišé nebo kýč, může vypadat lehce křečovitě a nadsazeně. Ale něco tam zatraceně je a je to tak silný, že si Tě to prostě přitáhne. Jako celek to má fakt hodně do sebe. Když to celé ještě okořeníš občasným skoro až nesmyslným synťákem a texty o nesnesitelnosti lidského bytí ve nejrůznějších podobách, tak to chytne ještě větší jiskru, než by se mohlo zdát. Možná právě vokální projev je to, co proti sobě staví lásku a nevraživost, ale je tak otázka, jestli by jedno bez druhého mohlo fungovat. Jsou místa, která působí až teatrálně nebo hystericky a podle nálady, se kterou to zrovna posloucháš to buď přitápí pod kotlem nebo zabíjí atmosféru. V případě Cafetrauma platí asi víc než kde jinde, že to musíš prostě vyzkoušet, jinak nebudeš vědět. Je dobré se zaposlouchat, dopřát si to v různých rozpoloženích a pak si říct, jak moc Tě to oslovilo. Ono, ruku na srdce, postěžovat si někdy na docela obyčejné věci, které ale úplně obyčejné nejsou, je prostě fajn.

Cafetrauma přináší velice zajímavý hudební zážitek, ale i čerstvý vítr. Mě osobně to baví moc a některé tracky můžu poslouchat pořád dokola, několik dní v kuse. Do doby, než se mi melodie už přejí a je potřeba si od nich odpočinout. Což ale zase trvá jen do té doby, když se ráno probudím s částí textu nebo obecně kusu skladby a za nic na světě ji nedokážu dostat z mysli. Nicméně už jen fakt, že o tom přemýšlím v různých polohách vypovídá o určité atraktivitě a poutavosti. Rád se ztratím v melodiích s posmutnělým podtextem nebo utonu v bolestivém pnutí, které vyvolává hmatatelnou nostalgii po časech na střední škole, kdy jsem v uších nosil Satanic Surfers nebo Diesel Boy a přemýšlel o tehdejších láskách. S mírným povzdechnutím ale pak jen mávnu rukou a lehce se pousměju při nezabarvené vzpomínce na to, jak směšně jsme možná někdy vypadalx. Ale je to tam, něco možná jasnější nebo už vybledlo. Cafetrauma Ti s takovým vzpomínáním a zvláštními návraty pomůžou. Nech tomu volný průchod a možná trochu přidej na sytosti, aby to nevypadalo tak černobíle. Tahle parta z Wroclawi by ale rozhodně neměla uniknout Tvojí pozornosti, protože servíruje něco, co stojí za bližší prozkoumání. Jdi do toho, tady nemusíš ani po hlavě.