Občas se mi fakt líbí, jak jsou některé věci dohromady, jak se, a to někdy poměrně rychle, propojují. Protože, není tomu tak dlouho, co se mi moje drahá polovička ukazovala název kapely s otázkou, jestli ji znám. Neznal jsem. A o pár týdnů později koukám na plakát ke koncertu na předposlední srpnový den, kde tohle jméno figuruje. Jo, ten koncert byl v Praze, to jen tak okraj. Mezitím jsem si stihnul poslechnout kus posledního alba, co vyšlo někdy ke konci května. Začal jsem si tedy pohrávat s myšlenkou, že bych se mohl na Půdě v Eternii na konci toho srpna stavit, poslechnul jsem si i zbytek alba a všechno to zapadlo. Tou kapelou, o níž je tady řeč je Wracaj, bo ciemno. Sympatická, pozitivně naladěná emo trojice z Polska, konkrétně pak z Varšavy. Deska z konce května nese název Juz wiem, co bedziemy dzisiaj robic a kromě digitální podoby, kterou můžeš sjet na bandcampu, vyšla taky jako CD v režii Close Call Records. Najdeš tu devět tracků, co dají dohromady dvacet sedm minut a vykouzlí Ti na tváři spokojený výraz. Je v tom totiž cítit léto, což mě baví a za což se už teď ve své podstatě nesnáším, ale to je dáno jen směrem k tomu létu.

Jakože mě polská emo a emo-hardcorová scéna dost baví, tak mě začíná bavit ještě víc. Tohle je totiž midwest záležitost jako vyšitá. A může si kdokoliv říkat cokoliv, tady je to jasný. Líbivý melodie, trochu melancholie, jindy o něco víc melancholie. Občas více smutku, jindy více ironie, tu a tam nějaká jemná matematická vsuvka, nějaký ten sborový zpěv a čas o času je to polámaný a rozladěný. No, a tenhle mix Tě bude bez velkých keců bavit, protože je z toho na první dobrou cítit radost, jistá bezstarostnost a uvolnění. A právě výsledná atmosféra, která se dere směrem ven, je skvělá. Upřímná, milá, jemná a taková hodně rozpustilá. Jestli potřebuješ soundtrack k letnímu západu slunce u vody nebo klidně i nad městem, tak Wracaj, bo ciemno Ti tohle nabídnout v ohromné míře. Jak už padlo, tahle deska smrdí létem, ale takovým tím normálním, kdy slunce nespaluje všechno živé zaživa. Příjemně chladný večery, kdy se paprsky utápí ve vodě a po vlnách se rozbíhá světlo. Nebo od slunce lesknou střechy panelových bloků a Tobě se nechce spát, protože po zlaté hodince přijde blahořečená tma. Jo, takhle nějak deska od Wracaj, bo ciemno zní, tohle zní sálá na kilometry daleko. Zavíráš oči, ruce dáváš za hlavu a kašleš aspoň na chvíli na svět kolem.

Kytarové melodie tady doslova hladí po duší, zpěv občas řeže nebo z něj příjemně, ale ne hodně, mrazí. Spokojenost veliká, protože se ani po několika opakovaných posleších neoposlouchá, ale zároveň to všechno svým způsobem znáš. Můžeš si tak spokojeně podupávat do rytmu, pokyvovat hlavou a pobrukovat si naučené melodie. Líbí se mi tady i zvuk, který s sebou nese zvláštní chvění. Jakože trochu jak nahrávka krátce po přelomu milénia. A jestli se u toho začneš cítit mladší? Jo, je to dost možný. Hlavně u toho, ale zrelaxuješ, jelikož je to prostě neuvěřitelně pohodová záležitost. Rozevlátá a svá a volná. Nicméně se tahle trojice nebojí klasicky žánrově ponořit do většího smutku a pofoukat si bolístky na srdci a duši. A je to dobře, protože tohle potřebujeme a chceme někdy všichni. Vykoupat se ve vlastních myšlenkách. Nechat tomu všemu volný průběh a nakonec to buď konečně nechat být nebo na delší dobu někam zakopat. Obojí je správně.

No, a nakonec k tomu koncertu. Nestihnul jsem ho. Respektive dorazil jsem později, takže Wracaj, bo ciemno už měli svůj set odehraný. Nicméně jsme se nakonec potkali nad kupovanými CD a mohli prohodit pár slov, což mě jen a jen utvrdilo v tom, že tahle deska je skvělá a že ta trojice z Varšavy nejen sympaticky působí, ona sympatická je. Bylo to moc milé setkání plné pozitivních vibrací. A znovu musím říct, že tahle deska je skvělá a hodně mě baví. Tak si běž dobít energii a zrelaxovat. Bude se to hodit.