Tak jo, tak jo. Říkám si, že bych asi měl trochu krotit svoje nadšení. Jenže to jde fakt těžko. Byl jsem na tohle zvědavý a čekal dost dlouho. Takže něco jako uklidnění prostě neexistuje. Třesou se mi ruce, chci to…
Ještě pořád se můžu vracet k létu a na konci podzimu, kdy venku zase po delší době sněží, sypat na stůl z rukávu další rest, který jsem zazdil, protože prostě asi nebyl čas. I v tomhle případě musím říct, že jsem byl omámen…
© 2025 Na Druhé Straně Řeky — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑