Listopad loňského roku, podzim v plném proudu a z bahna, špíny a všeho ostatního marastu se na denní světlo vyhrabalo něco, co mělo hlad. Něco, co toužilo konzumovat vnitřnosti, zarážet ostré předměty do ušních bubínků a spokojeně si u toho pomlaskávat blahem. Znetvořená věc, co šmejdí kolem Tvého obydlí a čeká, až vylezeš ven, aby Tě mohla přetáhnout po hlavě rezavým hasákem a v nejlepším na Tebe vyzvrátit obsah svého žaludku. Prostě taková celkem komorní chrochtačka, zmrzačená hned dvakrát. Loni v listopadu si totiž dva členové Morbid Angel Dust zkrátili nudu ve studiu vznikem nového projektu s novou nahrávku. Tím projektem je něco, co se jmenuje Mocskóshi a tou nahrávkou je demo o pěti, respektive deseti skladbách, co dají dohromady něco přes deset minut. Poslechnout si to můžeš na bandcampu nebo taky na kazetě, která vyšla nepřekvapivě pod taktovkou Calvos73 Records. A co čekat? No, nic hezkýho. Jakože vůbec nic.

Goregrind jako poleno. Špinavý, hrubý, neotesaný, bublající. Bordel, co zkouší rozervat ušní bubínky. Hluková bažina, do níž jakmile jednou zabředneš, těžko se Ti bude lézt ven. A pokud se Ti to nakonec podaří, poneseš si následky. Mocskóshi si totiž nepřišli hrát.  I když, jak se to vlastně vezme. Pro někoho to přeci hra být může. Mocskóshi přišli rozsévat hnilobu a chorobu. Tak se běž schovat, dokud je ještě čas a možnost. Ve výsledku je tenhle materiál brutální a nekompromisní, přesto ale v jednom ohledu dosti hravý. Mocskóshi totiž těch pět nahraných tracků prohnali noisovým filtrem a naservírovali je v ještě hlučnější verzi znovu. A to se vyplatí. Takže za stejnou cenu nedostaneš pět, ale dokonce deset skladeb, ze kterých Ti mozek nejspíš poleze i nosem. A pak, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Je to možná i jako začarovaný kruh, kdy se vracíš stále na stejné místo, ale pokaždé je to ještě o kousek horší než předtím. Smyčka, ze které chceš utéct, ale čím víc se o to snažíš, tím víc se motáš. A co je nejhorší, začneš v tom vidět něco jako potěšení. V takovém případě je už je všechno ztraceno, všechno špatně a Mocskóshi Tě stáhnout kamsi do hlubin, kde už jakákoliv lidskost neexistuje.

Musím říct, že jsem tuhle bublající věc slyšel už několikrát a vždycky se u toho náramně bavím. Noisiová část se mi líbí něco víc, protože celý zážitek posouvá ještě o kus dál, do většího extrému, bahna, špíny a všechno se tady míchá v těžko identifikovatelnou hmotu. Přesto je v tom jakási svěží jiskra. Jinak se ale dostaví jen beznaděj a to nejvíc zkažené z lidského bytí. Mocskóshi totiž prahnou po obsahu Tvé tělesné schránky a touží svět utopit ve střevech, žaludcích a očních bulvách. Žádná příjemná tancovačka, totální hnus bez všech okolků. Stejně tu humanitu moc k ničemu nepotřebujeme a občas ji i znevažujeme, takže proč se ji nevzdat ve prospěch nižší ohavnosti, co se ukrývá pod nejbližším kanálovým poklopem. Rozklad všech tkání zaručen, ve druhé části urychlen. Remcej si jak chceš, dojde nakonec i na Tebe. Ne všechno je hezky a barevný a tahle dvojice Ti tuhle krutou realitu přišla připomenout Tím nejjasnějším způsobem. Deset minut tlení, deset minut, kdy přestáváš být člověkem. Užij si to.