Tak přesně tohle mám rád. Narazit na něco, co mě rozbije na kousky hned po pár prvních vteřinách poslechu. Na něco, co mě absolutně pohltí svojí hloubkou a neskutečnou atmosférou, něco, co mě vtáhne do zcela jiného světa. No a přesně na něco takového jsem nedávno skutečně narazil. Tím něčím je norská post-rocková formace s názvem Spurv. Tohle šestihlavé těleso totiž chystá novou desku, která se bude jmenovat Brefj​æ​re a vyjít by měla ve druhé polovině záři. Kromě digitálu se nový materiál dostane ven v podobě vinylu, a to v několika barevných provedeních, což si vezme na starost Pelagic Records. Na desce se má objevit celkem osm skladeb a podle toho, co už je možné poslechnout, to vypadá velice velice slušně.

Tahle lákání na nové desky mám rád, ale zároveň je do jisté míry nesnáším. Pokud jsou ochutnávky parádní, člověk se už vlastně nemůže dočkat celého počinu pohromadě a pokud vykopnuté tracky nejsou nic moc, tak i přesto člověka sžírá jistá zvědavost, jestli takhle bude vypadat i zbytek nahrávky nebo šlo jen o výjimku. A občas se mi taky stává, že i přes velké těšení pak na novinku zapomenu a dostanu se k ní až po delší době. Což vlastně není v některých případech vůbec špatně, jelikož jsou desky, které potřebují nějaký ten čas. Ale v případě Spurv bych se na to rád vrhnul hned, jak nastane datum vydání. Protože tady jsem na ten výsledek zvědavý vážně moc.

Tahle norská formace aktuálně z chystaného alba představila dvě skladby, a to konkrétně Å vente er å endre a Urdråpene. Dohromady dají před jedenáct minut a prostě Tě dostanou. Když jsem Å vente er å endre slyšel poprvé, málem mi to vyrazilo dech. Z klidného a zasněného post-rocku totiž tahle pecka během několika vteřin přechází v brutální smršť, která na Tebe padne jako temnotou nasáklá těžká deka. A celé to po chvilce utíká zase do klidu, kdy svět kolem zpomalí a o svoje slovo se přihlásí tajemno a mystično. Atmosféra se tu přelévá ze strany na stranu a pokojně Tě houpe skoro až do spánku. Až na výjimky nejsem příznivcem zpěvu u post-rockových uskupení a Spurv se právě skladbou Å vente er å endre zařadili mezi výjimky, kde to do sebe všechno krásně zapadá a dává smysl. Zpívané části totiž v tomhle případě jen podtrhují už tak dechberoucí atmosféru. Je to jako tajemný rituál, který začíná při západu slunce u hořícího ohně, kdesi vprostřed zimou sevřené severské divočiny. Z okolní krajiny sálá ticho a klid a Ty se chceš rozplynout v chladném vzduchu, co lehce štípe do nosu, stejně jako dým z ohně.

Druhá představená skladba Urdråpene pak posouvá atmosféru ještě o další stupeň výš. Osmiminutový epos, který se na Tebe nezadržitelně valí jako temné noční mraky, co vždycky na čas pohltí všechno světlo. Kompozice skladby je prostě fantastická, protože smyčce a dechy tady neskutečně umocňují už tak skvělý a mocný dojem. Naléhavost se dá krájet a intenzita se tu a tam ani nedá měřit. Urdråpene je prostě skvělá věc, která Tě rozhodně nenechá jen tak v klidu. Mohla by být klidně jednou tak dlouhá a stejně by utekla hrozně rychle. Všechno tady dává smysl, všechno sedí, všechno do sebe zapadá a všechno tady dohromady funguje jako perfektně promyšlený a složitý mechanismus. Smyčce a dechy umí napnout nervová zakončení až k prasknutí, aby pak mohlo zase přijít vyklidnění, které se přelévá až do částečného snění. Celé to pulzuje a atmosféra se pomalu, ale jistě blíží svému vrcholu, kde pak všechno zmlkne a dostaví se klid a jisté prázdno. Oheň se zatřepe ve větru, hvězdy na noční obloze se rozzáří a krajina spočine na pár okamžiků ve své přirozené kráse. A ty můžeš společně s ní. No a pokud Ti tyhle dvě první vlaštovky z chystané desky nebudou stačit, tak se můžeš pustit do nějaké ze starších nahrávek a užít si elektrizující atmosférou, kterou Spurv dokonale ovládají. Tohle je totiž nádherná post-rocková věc, která Ti zahraje na city a vezme Tě na fascinující místa ve fascinujících krajinách. Podlehni tomu, bude to krásný, tomu věř.