Jsou čtyři hodiny ráno, ještě před hodinou a půl jsem byl šíleně unavená bytost, ale teď intenzivně a zároveň v klidu zpracovávám dojmy. A dává to smysl, i když se mi za chvíli nebude chtít vstávat a budu obracet oči v sloup na nálož jara venku za oknem. Ale tak co už no, zase pro jednou to nevadí. Pokud by to nebylo jednou. Dobře a teď k věci. Když jsem před pár týdny zaznamenal další „novou“ kapelu, kde je za mikrofonem Banán, trochu jsem se chytal za hlavu. Vtipy o tom, že na scénu přichází Banánova sto sedmá kapela už mě ze všech stran docela omrzely, a navíc mi přijde, že se tak trochu zapomíná na to, že v kapele většinou člověk není sám. A tady je sestava opravdu velice zajímavá, takže bych to vážně nesměroval na jednu osobu. A když teda už nevznikají úplně nové kapely, je dobře, že se celkově něco děje. Sečteno a podtrženo, v polovině února se objevila Demo nahrávka od kapely s podivným názvem 50m Znak, kde můžeš potkat a slyšet lidi z formací jako Or, Just For Being, Cirguz nebo Hever. Tahle je věc je aktuálně k dispozici pouze v digitální podobě a poslech si můžeš dát na bandcampu. Tři skladby, jedenáct minut a parádní porce melodického punkrocku s trochou emíčka, ale i hardcoru. Že to zní dobře? Ale jooo, zní.

Možná právě skrze to, co už padlo v předchozích řádcích jsem v tomhle případě přistupoval k poslechu obezřetně a trochu si držel i odstup. Prohnal jsem tuhle novinku ušima poměrně rychle s příslibem, že se k tomu budu chtít vrátit. Což se stalo rychleji, než jsem čekal, protože mi v hlavě utkvělo pár melodií, které si tam volně poletovaly a bylo potřeba jim dávat jasnější tvar a barvy. Na druhý poslech to ale úplně nesedlo, něco mi tu tak docela neznělo, přišlo mi to v celku roztěkané a neukotvené. A myslí zcela samozřejmě běžely Banánovy vokály z jeho předchozích působení, čemuž se do velké míry nejde prostě vyhnout. No nic, obrovské nadšení se nekoná, nechávám to být. Ale… Nakonec to padá. Melodie a kusy skladeb se více zakusují do mysli a chtě nechtě, tady naprosto otevřeně chtě, se k nahrávce vracím potřetí a najednou to do sebe všechno zapadá. Po roztěkanosti nejsou ani památky a neukotvenost se jen lehce vznáší ve vzduchu. Říkám si, jak je to krásně svěží a melodická záležitost, která na několika málo místech odbíhá k jisté a vlastně jen zdánlivé nesouměrnosti, jako kdyby do sebe najednou něco přestalo pasovat, ale přitom víš, že je to tak správně. Je v tom i trochu romantiky, melancholie, snění a příjemně to plyne. Nechápu, krčím rameny, je mi to fuk a chci se usmívat a čerpat z toho tu radost. Ano, našel jsem soundtrack k jaru, co nemám aktuálně rád, protože je to jaro s nádechem léta.

Jasně, charakteristický hlas si jede svoji a já v tom slyším jak Cardio Radio, tak i třeba Kovadlinu, a to dokonce konkrétní skladby. V Protisoumraku se nemůžu zbavit vzpomínek na Asfalt a ptám se, jestli je na tom vůbec něco špatně. Možná bychom si mělx najít víc času na sledování západů slunce a přemýšlení, to rozhodně není od věci. A jestli známe současnej svět nazpaměť, není to asi důvod se ho nesnažit přetvořit. Jsou to otázky, ale možná taky ne, možná jen myšlenky, slova, co plynou poskládaná do vět, které Tě zasáhnou na pravém místě. Nic velkolepýho, ale myslím, že o tom to není. Proč taky, že jo. Proč si nedat pohodu a nechat kasání a ukazování ramen bokem. A vůbec, je jedno, čí to je kapela a kdo v ní hraje, pokud to fakt stojí za to. Možná bychom se mohlx vyhnout těm jednoduchým pojmenováváním a víc vstřebávat právě hudbu a její sílu. Víc než tváře a jména vnímat rytmus a melodie, zachytávat emoce, je to fajn pocit. Musím taky říct, že mě i baví občasná podivná hra se slovy, kdy se spisovné tvary míchají s těmi nespisovnými a možná to trochu působí nesourodě. Jenže, ona je z toho cítit prostě obrovská radost a tu jenom tak nenahradíš, ta vychází z nitra, je od srdce

No, a protože si mě 50m Znak nakonec našel, využil jsem příležitosti a v chaotickém dnu si našel já 50m Znak. Druhý koncert předtím, než kapela nebude další dva měsíce koncertovat. Na strahovské Sedmičce, kam jedu jen na otočku, abych tuhle formaci viděl na živo. A jaké je v tom zjištění? Že je to na živo ještě o dost lepší než z domácího poslechu. Perfektní zvuk, všemu je rozumět, neuvěřitelně pozitivní energie, nádherná atmosféra. A já stojím, zběsile klepu nohou do rytmu a zpívám nahlas texty, které si ke svému překvapení pamatuju docela přesně. Jednoduše krása. Radost a nadšení se rozlévá po klubu a nechci, aby přišel konec. Prostě to jede, občas jako punkrocková jízda, jindy víc do ema, tu a tam s kousky hardcoru. Ale hlavně ty parádní melodie. Má to prostě svůj xicht a neuvěřitelně mě to baví. Funguje tady chemie, jíž možná nebudeš rozumět, ale on je důležitý výsledek. Jemná melancholická nit tomu nasazuje korunu a já jsem spokojen, protože ten efekt, kdy Tě kapela na živo prostě dostane, je nejvíc. Kdy jenom valíš oči a přemýšlíš, zda je to vůbec stejná věc, kterou si slyšel ve sluchátkách. 50m Znak mi přesně tohle nabídli. Bylo v tom cítit a slyšet vlastně všechno, co mám rád. Rovnováha tady taky má svoje nezastupitelné místo a Ty moc dobře víš, že tohle je prostě ono, že víc není pro danou chvíli potřeba. Tak se prostě nadechni, hluboce a dlouze, nadechni se z plných plic.