Tak to pojďme to zase trochu nasypat. Tentokrát hrubě, poněkud syrově a podle všeho i s trochou matiky. Opět jedna řežba, kdy moc nestihneš zachytit začátek, natož pak konec a prostředek tady možná ani nenajdeš. Otázkou pak taky je, jestli to vůbec vadí nebo je to na škodu. Tady si nejspíš budeš chtít jenom rozmlátit hlavu o nejbližší volně stojící předmět. Na začátku března se na světlo světa dostala nahrávka s názvem March 2024 Demo, za níž stojí kalifornská formace Exposed Nerves. Tahle zběsilost je aktuálně k dispozici pouze v digitální podobě a poslechnout si ji můžeš zcela bez překvapení na bandcampu. Připravit se budeš muset na pět kosti drtících válů, co dají dohromady jen něco málo přes tři minuty, ale bez problému Ti udělají díru do hlavy. Tohle je vážně neskutečný bordel, který s Tebou solidně zamává.

Mám docela slabost pro špinavý a syrový záležitosti, kde všechno skřípe, píská, šumí a všechno se na Tebe sype v drtivém sledu bez přestávky. Zároveň to ale není jen bordel utopený kdesi v hrnci. Tak nějak to má svoje kouzlo. A taky mám rád stylovou variabilitu poslední doby, kdy vznikají nejrůznější kombinace, které někdy ani nemusí dávat smysl. Obě dvě věci se potkaly právě v případě Exposed Nerves ze San Marcos. Tahle partička sebe sama prezentuje jako fascore/mathviolence, kdy část za lomítkem u mě vzbuzuje zájem na první dobrou. Ve skutečnosti je vlastně lehce řízený chaos. Trochu grindcoru, nějaký ten pévé sound, fastcore zcela určitě a matiku tam asi taky uslyšíš, spíš ale takovou hodně roztěkanou, nasáklou emoviolence nervozitou. A tohle všechno narvaný do třech minut, ze kterých Ti půjde hlava kolem a v uších Ti bude pěkně hučet. Syrovost dodává tomuhle materiálu tu potřebnou jiskru. Jasně, tím, že je tahle prvotina dost špinavá a na všechny strany rozskřípaná, tak se možná poněkud může vytratit intenzita a robustnost, ale vem to čert. Exposed Nerves prostě servírují divoce nekonzistentní směs, která se rozpadá a zase skládá dohromady rychlostí blesku. Je to maximálně neurvalý, ale tím víc to má něco do sebe. Zdánlivě bez řádu s brutalitou sobě vlastní, a hlavně bez jakéhokoliv ostychu. Je to rána přímo mezi oči, kterou nejspíš nebudeš čekat. Tyhle tři minuty rozhodně stojí za to a až pojedeš těch pět skladeb už potřetí za sebou, dojde Ti, jak velkou sílu mají. Náramně povedená šílenost, co Tě nenechá na pokoji. Tak se do toho s chutí můžeš pustit, bude to fakt moc dobrý.