Když už jsme u nových tuzemských kapel, co vlastně nejsou tak úplně nové a když už jsme u toho ema a taky trochu hardcoru, a když už hledáme a občas nemůžeme najít, a když už to možná chce začít dávat smysl, ale zase se to ztrácí, tak můžeme v něčem podobném pokračovat. Protože, když už se teda něco děje, tak je dobrý nezůstat jen tak stát, i když i to má samozřejmě něco do sebe. Se svojí první nahrávkou se v polovině února vytasila i další pražská formace, která si říká Protimluv (najdeš tady členy kapel jako Gagarin, Die Puppen Augen nebo Crows Above – to kdyby se někdo ptal, proč ne nová) a nasype do Tebe slušnou porci emíčka smíchanýho s hardcorem, možná v lehce alternativnějším pojetí. A aby toho nebylo málo, tak se údajně digitální verze Dema od Protimluvu dostala na svět ve stejný den jako Demo od 50m Znak, o čemž tu byla řeč posledně. Tady na Tebe ale čeká celkem šest dost procítěných a intenzivních skladeb, co dají dohromady necelých dvacet tři minut. Nahrávku si můžeš pustit bez překvapení na bandcampu, a v jiném, než digitálním formátu ji aktuálně nenajdeš. Tak se možná pohodlně usaď a nech hudbu proudit, bude to tak nejlepší.

Protimluv pracuje s celkem jednoduchou, ale za mě velice účinnou taktikou klidu a výbušnosti, kdy se veškerá nahromaděná energie probouzí a exploduje v refrénech a jednotlivé sloky (nebo tomu říkej, jak chceš), jsou jakýmsi předělem, kdy se zdánlivě nic neděje. Je to ale vážně jen dojem, jelikož tudy proudí ta síla, která se následně přetaví v salvu vzteku, frustrace a bezbřehého smutku. A jo, funguje to. Pomalejší tempo plné skřípání a mnohdy až nesourodých melodií se pomalu stupňuje do melodických, ale o to údernějších partů, kdy všechno musí ven, aby se mohlo začít zase od začátku. Je to proces stavění a bourání, je to smyčka a je to nikdy nekončící dialog mezi umírněností a rozervaností. Asi to mě na celé nahrávce baví nejvíc. Střídání dvou poloh, které si nejsou protikladem nebo v tomhle případě spíše Protimluvem, ale doplňují se a jdou bok po boku. Hodně se mi tu taky zamlouvají uřvané pasáže, které podtrhují poněkud zkoušenou atmosféru a dávají celému počinu lehký punc beznaděje, před níž chceš utéct, ale vždycky se necháš nakonec dostihnout. Někdy skoro až mluvené části zase působí jako smutné vyprávění a hlavou se honí nejrůznější myšlenky na nejrůznější věci. A jako bonus toho všeho je tu neskutečně syrový a špinavý zvuk, jako kdyby tohle Demo vzniklo někde v garáži podivně pokrouceným nadšením lidí, co jim je maximálně kolem dvaceti.

Protimluv taky působí značně nestále. Něco jako když v tom slyšíš celou řadu věcí, ale pak si uvědomíš, že v tom nejspíš není nic z toho a Tobě chybí předobraz. A vyvstává tak otázka, kam celou tuhle záležitost směřovat, protože to není ani emo, ani tak docela hardcore, není to ani punk nebo screamo. Tahle formace si bere od každého trochu a přidává k tomu svoje vlastní přísady, čímž to pak má dost originální, a přesto plochý ksicht. Ale zase, i tady platí, že tu výraz plochý není myšlen jakkoliv negativně, spíš jako fakt určitého poznávacího znamení. Co mi tu místy ale ne tak sedí, je jistá prvoplánovitost, kdy se vytrácí moment překvapení nebo spíš nějakého splynutí. Není to ale o tom doříkávat věty, spíš tu na mě občas nefunguje abstrakce, jíž bych tu chtěl hledat a najít. Nějaké to větší připodobnění a různorodost motivů, které se schovávají za stíny. Možná bych si tady uměl představit větší tajemno, víc mlhy. Víc neurčitostí namísto prazvláštní agitace, jež v tom prostě slyším. I tohle se ale ztratí v dusivé a napnuté atmosféře, která kolem Tebe bude pozvolna kroužit, až Tě nakonec dostane a ztratíš se v ní.  Doplněno o nějaké chvilkové snění to šlape parádně. Ještě jednou pak musím zmínit zvuk, který hezky řeže a vryje se Ti do paměti. Protimluv je ve výsledku docela náladovka, která bude provázet zadumaný stavy, kdy chceš nebo potřebuješ vypnout, utéct, zmizet, být jen tak…