Tak a nastal čas na nějakou tu sypačku. A to dokonce na sypačku pořádně hrubou, která Tě pohladí brusným papírem. Vlastně je to jedna z těch záležitostí, když chvílema moc nechápu, co se vlastně děje a chvílema se jen spokojeně usmívám nad tím, co se vůbec děje. Možná dokonce, jak intenzivně se to děje. I když bych nejspíš mohl intenzitu zaměnit za syrovost a neotesanost. Na konci února se totiž dostala na svět nahrávka s názvem Acid Burns, kterou má na svém triku australská formace Wrøng sídlící konkrétně v Melbourne. Tuhle řežbu najdeš zatím pouze v digitální podobě a poslechnout si ji můžeš jako už klasicky na bandcampu. Připraveno je tu pro Tebe celkem třináct skladeb, co dají dohromady necelých čtrnáct minut a hezky Tě proplesknou. Nečekej nic než totálně rozdrnčenou záležitost, co kope do všech stran.

Mám rád výraz „ohlodaný až na kost“, a to hlavně v souvislosti s hudbou. Jsou tady totiž jen dvě možnosti, buď to bude fakt dobrý nebo to dobrý nebude vůbec. Ano, ano, můžeme vést diskusi nad tím, že přeci záleží na tom, jak moc je to na tu kost ohlodaný, jak moc syrový materiál se člověku dostane do ruky, tedy spíš do uší. Jenže v tomhle případě by byla odpověď pořád stejná, prostě až na kost, jakože úplně. Wrøng je totiž hlučný, hrubý a neurvalý dialog basy a bicích. Takže asi nějak takhle na kost. Něco mezi pévéčkem, grindem a možná fastcorem. Rozhodně je to rychlý, tvrdý, zběsilý a syrově hrubý, což tady už dlouho nezaznělo. Drnčící basa se tady snaží držet krok drtící bicí soupravou, k tomu ještě dva přísný vokály a dohromady to prostě šlape jako zrezivělý vlak, kde už nefunguje ani záchranná brzda, ani nouzové vypínání. Zbývá už jen jedna možnost, zavřít oči a řítit se do prázdna. Nebo můžeš nechat oči otevřené, ale moc toho stejně neuvidíš, jelikož všude bude vířit prach. Tahle povedená dvojice zní jako cirkulárka, na níž se někdo pokouší zkracovat železné trubky. Kov na kov a skřípot, co Ti urve uši. Absolutní syrovost, kdy víš, že víc už to fakt nejde.

Všechny už zmíněné aspekty vlastně můžou za to, že Acid Burns zní vážně špinavě a Ty po chvíli zjišťuješ, že se chceš zamazat co nejvíc. Téměř na první dobrou v tom slyším jinou brusku, konkrétně německou partu Captain Caveman nebo taky lehce Burt. Jen Wrøng jsou prostě o dost víc dunící a vibrující těleso. Acid Burns je starý rezavý hřebík, co si nejspíš z nepochopitelných důvodů dobrovolně píchneš do ruky nebo do nohy a budeš čekat na výsledek. Možná by se i dalo říct, že je to docela podobné tomu, co hrají Sangre De Idiotas, jen s víc obroušeným vokálem a utopenějším zvukem. Šlape to neskutečně a je v tom docela zvláštní kouzlo a taky jiskra. Občas to pálí víc, jindy míň, ale vždycky Tě to klepne přes prsty. Líbí se mi tady i ta drobná nejasnost, kdy přemýšlíš, čeho je vlastně víc a jestli se Ti to náhodou jen nezdá. A samozřejmě mi imponuje ten bordélozní trhaný zvuk. Wrøng je zcela určitě něco, co by Ti mělo skončit v uších, protože to je prostě dobrý. Nemusí to dávat smysl, jede to vpřed a Ty se buď přidej nebo zmiz.