Tak a pojďme si dát zase nějakou tu šílenost, nad kterou budeš dost možná nechápavě kroutit hlavou a nebude Ti zpočátku nejspíš dávat smysl. I když ono, jak se to vezme, ať už s tou šíleností nebo s celým smyslem. Nicméně, tohle je něco, co by nemělo uniknout Tvojí pozornosti. A ano, je to další z věcí, kterou jsem si odložil na později, až se z později stal neurčitý časový pojem, co vykrystalizuje ve výsledek prostě někdy a neočekávaně. Na konci loňského března totiž vyšla parádní nahrávka s názvem Nameless, o níž se postarala trojice Valeska Suratt z Minnesoty. Dopřát si ji můžeš v digitální podobě s poslechem klasicky na bandcampu, ale taky jako kazetou s podpisy Future Sight Records a No Funeral Records. Obsahem Ti tu budiž šest nadupaných válů, jejichž celková stopáž se dostane lehce nad sedmnáct minut. Připrav se na to, že tuhle záležitost z hlavy jen tak nedostaneš, ale bude to z jiných důvodů než pobrukování si líbivých melodií. Tohle je prostě neskutečná věc.

Ono to už pomalu opravdu bude rok, co jsem album Nameless slyšel a musím říct, že tehdy se to jen lehce minulo s wow efektem. Otevřenou pusu jsem měl u poslechu ale zcela jistě. Bylo a pořád vlastně je to něčím přitažlivé a můžeš si dokonce vybrat, která část tady hraje prim nejvíc. Tehdy před necelým rokem jsem Nameless prohnal ušima dvakrát nebo třikrát, a nakonec to odložil do sekce „možná se k tomu ještě někdy vrátím“. Chvilku mu tahle záležitost jako celek vrtala hlavou, aby se nakonec mohla rozplynout, možná proto, že nedostala svoje jméno. Možná proto, že byla celá zahalena divnou temnotou a možná to bylo kvůli nejasným obrysům. Moc na tom ale nesejde, a i kdyby, tak výsledek by zůstal stejný. Co když se však stačilo jen trochu víc ponořit? A dalo se to tehdy tak snadno zvládnout? Dost otázek a málo jasných odpovědí, které jsou ukryty v hudbě samotné. Je to klíč a zbývá pak najít ty správné dveře.

Baví a zajímá mě tu všechno, nemůžu si pomoct. Počínaje názvem, přes               minimalistický design, neklidné barvy, až po samotný hluk. Všechno mě táhne k sobě, kamsi do víru prázdnoty, kam ale zpočátku vůbec člověk jít nechce. Ona je vůbec zajímavá i otázka, co vlastně Valeska Suratt nabízí. Dalo by se říct, že screamo, ale řekl bych, že by to nebyla tak docela pravda. Stejně jako to není hardcore. Docela rychle jsem si u poslechu vzpomněl na We Came Out Like Tigers a jejich blackened screamo, kam má tahle trojice asi nejblíž. Ale pořád to není úplně ono. Screamo chaosu balancujícího kdesi na hraně emoviolece tady najdeš dost. Dost tu je ale taky hardcorové tvrdosti a tlaku. Jenže hlavní roli tu hrají dvě jiné věci, atmosféra a naprosto zničující vokál. Atmosféra se pohybuje někde mezi noční můrou a vířící tmou, která pohltí všechno v živé ve svém dosahu. Zároveň Tě to ale nerozerve v půli, jen tíživě potáhne k bodu zlomu, k němuž možná dojde a možná taky ne. Když se pak do toho spustí ještě totálně hystericky vysoký scream, zvířecký a syrový, tak budeš jen valit oči a snažit se nadechnout. Tenhle druh řvaní je zvláštní, divný a krásně paralyzující. Budeš z toho mít husí kůži a zvláštní pocit jiskření ve spáncích. Možná to trochu smrdí black metalem nebo neocrustem, ale je sakra dobrý. V hlavě naskakují myšlenky na Marnost, Seeds in Barren Fields nebo Osawatomii. Jen Valeska Surrat víc bloumá v chaotické temnotě.

Vrátit se po čase k Nameless byl správný tah. A ještě lepší je samozřejmě to celý poslouchat furt dokola. Možná se Ti o tom bude v noci zdát a budeš se budit s výkřikem do prázdna, možná taky ne. Možná to skončí u mrazení v zádech nebo zalapání po dechu. Ale určitě to v Tobě něco zanechá. Kus Tvojí duše po tom bude toužit a kus se bude vzpínat, aby k něčemu takovému už nedošlo. Valeska Suratt prostě nabízí poměrně neotřelý pohled na screamo a tvaruje si ho podle sebe. Do nejnemožnějších zkroucenin a patvarů. A fascinace roste a bobtná, přirozeně a bez příkras. Chceš jít dál, občas se vrátit, ale ty stíny Ti šeptají, ať se neostýcháš. Pak přijde nicota, ale ne jako končený bod, jen jako předěl. Nameless je něco, co musíš zažít na vlastní kůži. Něco, čemu můžeš dát svůj vlastní název. Něco, co Ti bude velice obstojně drásat nervy. Jestli si chceš dopřát jedinečný hudební zážitek, tak Valeska Suratt nezklame ani náhodou.

Jo a kdy by se třeba náhodou ptal na ten název, tak Valeska Suratt byla americká divadelní a němá filmová herečka. Proslavila se smyslnými pohyby a velmi drahými okouzlujícími kostýmy a šaty, z nichž některé údajně stály značně velkou sumu. Podle dostupných informací, natočila Valeska Suratt celkem jedenáct celovečerních filmů, z nichž všechny jsou dnes považovány za ztracené. Koncem dvacátých let její sláva opadla a rychle zmizela z povědomí veřejnosti a už se nikdy nevrátila.