Nemůžu si pomoct, ale pro tyhle špinavosti mám prostě slabost. Bordel, chaos a hluk v jedinečném balení. Dost možná to mám rád proto, že to občas odráží moje rozpoložení, ale asi bych to neviděl jako ten hlavní důvod. A tohle je teda solidní špína, která Tě stáhne do bahna marnosti. Nebo takhle nějak to bylo, ale určitě je to nářez, to se můžeš vsadit. Po prvním poslechu jsem chvíli koukal do prázdna a přemýšlel, jestli to vlastně chci slyšet znovu nebo to jen proběhlo a nic dalšího nebude. Ale něco na tom prostě bylo a já to teda znovu slyšet chtěl. Řeč tady je o nové nahrávce od party Grunk z Velké Británie. Ta nahrávka nese název Tales from the Stupidity Vortex a světlo světa spatřila na začátku listopadu. Dopřát si ji můžeš digitálně, s poslechem klasicky na bandacmpu, ale taky jako kompaktní disk. A připraveno je tu na Tebe celkem dvanáct válů, co dají dohromady patnáct a půl minuty a bez nějakých řečí Tě slušně uzemní. Takže, jestli potřebuješ vyčistit hlavu, tak tahle palba Ti s tím velice ochotně pomůže. Jen ber zřetel na to, že ohlížet se přitom moc nebude a dávkování je tak potřeba určit dost zodpovědně.

Grunk přináší hodně nabitou jízdu, která Tě bude bavit. Je to tvrdý, rychlý, špinavý, ostrý a uřvaný. Nebo by se klidně dalo říct, že to je tvrdší, rychlejší, špinavější ostřejší a uřvanější, než si můžeš představit. Tales from the Stupidity Vortex je brutální směs, kam se přidalo to, co bylo zrovna po ruce a co se našlo. Punk, hardcore, metal, trochu grindcore, powerviolence nebo i crust. Ujetá věc, který můžeš klidně říkat necropunk, jak si ostatně svoji hudbu pojmenovala sama kapela. Prasopal, co Ti zarazí nohu hluboko do zadní části těla. U Grunk čekej všechno, co by Tě mohlo napadnout a možná ještě víc. Povětšinou krátký skladby, co se motají kolem minuty a půl, ale tahle formace to umí taky o dost rychleji, stejně jako pomaleji a déle. A celé je to neustále těkající a pulzující, až má člověk někdy strach, co se vůbec bude dít dál. Hardcore punkové běsnění tady střídá šílená pévé pasáž, grindcorem načichlý základ se po chvilce smísí s metalovými riffy, crustová temnota tu naráží do hardcorového bednění. K tomu šum, drobné praskání a syrovost, co je cítit na sto honů.

Strašně mě tady baví ta neskutečná neomalenost a hlavně drzost. Tahle nahrávka Tě brutálně nakopne a pak se Ti ještě pořádně vysměje, až se budeš válet na zemi. Je to jako spontánní rozhodnutí jít do zkušebny a prostě nahrát nějaký bordel, který sice má hlavu a patu, ale obojí na jiném místě, než by člověk čekal. Baví mě tady taky ale slušná rozmanitost, kdy máš chvilku pocit, že posloucháš raw punkovou palbu a za chvíli už se Ti do uší hrne powerviolence rubanice nebo grindcorová smršť. Nuda tady nemá svoje místo a všechno tu podivným způsobem dává smysl, utopené v absolutním chaosu. Možná to dokonce skutečně smysl dávat nemusí, ale koho to zajímá, že jo, když to sype jak blázen a práskne to s Tebou o zeď, až budeš potřebovat chvíli na to, aby se Ti srovnalo vidění. Tales from the Stupidity Vortex je zvláštním úkazem a musím říct, že jsem fakt rád, že jsem na něco takového narazil. Jestli prahneš po nějaké rozpustilé šílenosti, která zní jako kdyby byla nahrána v jistém pomatení smyslů, tak Grunk přesně tohle nabízí. Tahle nahrávka toho v sobě ukrývá tolik, že Ti z toho možná praskne hlava a možná budeš prostě jen nevěřícně koukat do prázdna jako já. Nebo můžeš nechápavě a se zdvihnutým obočím kroutit hlavou a ptát se, co že to sakra vlastně je. Jsou to Grunk a je to parádní jízda, kterou je dobré neminout. Tahle deska fakt stojí za pozornost, je hodně zábavná a divná, jak Tě jenom může napadnout. A taky, jak Tě vůbec napadnout nemůže. Čekej nečekané, ale i dobře známé. Grunk jsou tady, aby Ti zbořili představy. Přichází se zcela jasným plánem, a to způsobit Ti tik v oku, převrátit naruby Tvoje vnímání. Najdi si tedy čtvrthodinku a nech tomu volný průběh, netlač na pilu. Iniciativu tady převezmou Grunk a z Tebe se stane jen bezvýznamný článek celého procesu. Tak už to šteluj, tohle je bomba.