No a u ruského hardcoru, dokonce u ruského straight edge hardcoru ještě zůstaneme, akorát se přesuneme do hlavního města, do Moskvy. Vlastně to, co už padlo v předchozím případě u xLiftedx, stejně tak u ukrajinského hardcoru, platí i tady a nějakým dalším rozepisováním se výsledku v tomhle případě stejně nedobereme. Takže, co se to tedy v hlavním městě Ruské federace urodilo? Na začátku srpna se na denní světlo dostala nahrávka s názvem Очищение. Любовь. Возмездие (Ochishchyeniye. Lyubov’. Vozmyezdiye.) od moskevské formace Partybreaker. Tahle věc je aktuálně venku pouze v digitální podobě a poslech si tady můžeš v pohodě dopřát na bandcampu. Čekají tu na Tebe tři robustní a nadupaný tracky, které dají dohromady necelých deset minut a hodně slušně Tě proplesknou. Partybreaker přichází s pořádnou porcí intenzity, která se Ti dostane hluboko pod kůži.
Tahle ruská parta tne do živého a setkání s ní bude poměrně bolestivé a mučivé. Není to žádná živelná mlátička, co Tě roznese na kopytech po pár prvních vteřinách. Tohle je pekelně strhující hardcore nasáklý metalovým/metalcorovým zvukem, kde všechno skřípe jak sto let staré dveře s rezavými panty, které skoro ani nejdou otevřít. A když na ně přiložíš ucho, uslyšíš jen zlověstné pískání, hučení a temné zvuky. Možná chvilku budeš přemýšlet nad tím, jestli vůbec chceš za takové dveře nahlédnout, ale zvědavost tady do jisté míry rozhodne za Tebe. A taky zvláštní magnetismus hlukové spirály, která prorazí ušní bubínky a nenechá Tě na pokoji, i kdyby měly být prosby o milost sebeúpěnlivější. Jakmile ale ty těžké a rozskřípané dveře otevřeš, dostane se Ti masivní nálože, z níž se Ti snadno podlomí kolena. A stejně budeš chtít jít dál, ponořit se hlouběji do temnoty v naději, že někde na druhé straně budou ty stejné dveře, které Tě vyplivnou zase ven. Věř tomu, že na Tebe může padnout i těžká deka marnosti a zoufalství, ze které se nesmíš zhroutit. Celá tahle cesta se zdá možná krátká, ale čeká tu nejedno překvapení. Proto je dobré mít se tak nějak na pozoru.
Partybreaker to hrnou v poměrně pomalém tempu, ale zase ne tak pomalém, aby čas stihl odkapávat do propasti. Na druhou stranu to ale umí i slušně nakopnout, až se otřesou zdi v nejbližším okolí. A v tom nastoleném nepříliš rychlém sledu se právě dostává ke slovu všechno to skřípění a vrzání, které Tě bude trýznit tak, že na to jen tak snadno nezapomeneš. Nabroušený a paralyzující vokál tomu celému pak už jen dodává potřebnou korunu uhrančivé atmosféry, která Tě vtáhne a zmačká jako papír. Na několika místech pak dojde i na metalovou masírku, která vykrystalizovala z temnoty a zařízne se do Tebe jako čerstvě nabroušená čepel. Nicméně, to zcela krásně zapadá do neradostně temné nálady, kterou tahle nahrávka disponuje. Není to ale ta všesžírající temnota, jež Tě obklopí hned na začátku a bude Ti dělat společnost po celou dobu společného putování. Tady očekávej spíš pulzující hru světla a tmy, kde se oba elementy střídají v dostatečných intervalech, aby Tě udržely při životě, maximálně v lehkém bezvědomí. Nějak mi u toho v hlavě samovolně nabíhají Hexis, byť intenzitou se s nimi Partybreaker nemohou ani zdaleka měřit. Jde spíš o jakýsi drtivý základ. No a nemůžu si u toho nevzpomenout třeba na maďarské Exterminating Angel, kteří pracují s podobně metalickým hardcorem, co do toho buší jako obří kladivo. Vytloukání klínu klínem není daleko a jestli toužíš po nějakém přísném materiálu, tak seš na správné adrese. Partybreaker toho mají na rozdávání a můžeš si tak všeho dopřát v dostatečné míře. Jen bacha na to, aby toho nakonec nebylo moc, protože pak nastupuje nekontrolovatelná závrať a můžeš sebou bez varování prásknout o podlahu. Proto je lepší tady dávkovat obezřetně, aby se člověk vyhnul případným vedlejším účinkům. No, a to je asi všechno, víc už toho nejspíš není nebo na to každý následně přijde sám, až se rozezní mocné zvuky téhle drug free youth sebranky, která bude trhat stěny na kusy. Tak se seber, promni si klouby a strč do těch zrezivělých dveří. Něco se zcela jistě bude dít a je nezbytné tomu dopřát čas a prostor.
Napsat komentář