Další parádní straight edge hardcore se na nás řítí ze západního pobřeží Spojených států, konkrétně pak z Kalifornie. A je to pěkně přísná jízda, která Tě pevně sevře v náruči a trochu si Tě tak nějak pomačká. A je vlastně jedno, jestli se budeš nějak bránit a vzpírat, protože tady nemáš sebemenší šanci uniknout. Na konci června totiž spatřila světlo světa nová nahrávka od formace Power Alone a Ty se s ní jednoduše chceš seznámit, jen o tom možná ještě nevíš. Novinka nese název Nothingness a kromě digitální verze, kterou si můžeš dopřát na bandcampu, je venku taky jako kazeta, kterou obstaralo Indecision Records. Obsahem tu jsou čtyři hodně našlapaný tracky, jejichž celková stopáž se jen lehce přehoupne před sedm minut. Připrav se ale na to, že těhle sedm minut se na Tobě solidně podepíše a zanechá v Tobě hodně silný dojem.

Power Alone přichází na svojí novince s pořádným tlakem a neskutečnou silou. Tohle je totiž řízný a tvrdý hardcore, který s Tebou na první dobrou vymete podlahu. Navíc to tu trochu zavání nějakým tím beatdownem, což celou nahrávku vystřeluje do míst značících opravdové nebezpečí. Zdrcující válec, před nímž jednoduše neutečeš. Ocelové sevření, co Ti nedovolí se nadechnout. Zásadní roli tady hraje hardcorová údernost, která spolu se zuřivostí zatápí pod kotlem tak silně, že to každou chvíli hrozí explozí.  Nečekej tady nějaký velký kudrlinky, protože Nothingness i dost slušně sype. Všechny skladby se vejdou do dvou a půl minut a umí přitlačit na pilu tak moc, až všude srší jiskry. Tohle je brutální materiál, z něhož se posadíš na zadek a nebudeš se moct zvednout

Stejně jako v předchozím případě u floridských Stedfast tu má svoje neoddiskutovatelné místo energie, která s prvními tóny začíná pronikat do těla a během chvilky člověka bez problému naplní. Je to jako živá voda. Stačí vážně málo a ve vteřině je všechno jinak. Svět se otřese a Ty neohroženě kráčíš vpřed. Je to jako kdyby Tebou projel elektrický proud, takovou energii tahle nahrávka má. Už po pár vteřinách se člověk cítí nabitý jako nikdy předtím. Tohle je prostě něco, co potřebuješ i chceš zároveň. Zažít stav, kdy v sobě máš nepopsatelnou sílu, kdy všechno kolem zmizí a Ty se se zatnutou pěstí usmíváš a je Ti úplně jedno, že vlastně nejspíš vypadáš jako absolutní šílenec. Čím dál častěji vnímám právě tenhle aspekt jako hlavní věc, kterou ke mně nahrávka mluví. V případě Nothnigness to má brutální náboj a nejde se ubránit tomu, že toužíš vykopnout nohy do vzduchu, zadupat si nebo jen zběsile zahrozit rukama. A to je něco, co mě strašlivě baví a asi mě to nikdy neomrzí.

Celá atmosféra tohohle počinu pěkně drtivá. Od začátku do konce to do Tebe Power Alone hrnou ve velkém a tam, kde to není divočina jak blázen, tam se zase pekelně brousí hrany. Občasné beatdownové pasáže a stopky tomu přidávají na tlaku a celé to dostává ještě hrubší a těžkotonážnější nádech. Hutné a hodně tvrdé kytary, k tomu válcující bicí a neuvěřitelně nabroušený vokál, který Tě sevře v neutuchající křeči. Naprostá nádhera. Takže opět je jediným minusem fakt, že to je pouze sedm minut. Sice zatracené nabroušených a ostrých sedm minut, ale něco takového bych si nechal líbil klidně ve trojnásobné délce. Navíc Nothnigness krásně přirozeně plyne, takže sedm minut tady uteče jako voda a nezbude nic jiného než to prostě dát od znovu. Případně si pak můžeš dopřát desku Rather Be Alone z roku 2020, kde najdeš celkem jedenáct skladeb a můžeš se tak trochu víc nechat ponořit do víru hardcorového běsnění. Určitě je ale dobré Power Alone neminout, protože přijít o takovou dávku energie se jednoduše nevyplácí. Takže si nastav tu správnou hlasitost, připevni případné okolní volně stojící předměty a vypusť tuhle divokou bestii ven. Bude to masakr, který se Ti vpije do hlavy. Let’s goooo!