Za další hardcore punkovou jízdou je tentokrát třeba se vypravit na drsný sever. Ve stínu hory Ještěď a v přilehlém okolí to totiž po nějaké době zase vře. Něco se chystá. Něco, co Ti rozproudí krev v žilách a zasadí solidní kopanec do zadní části těla. Ostřílená partička Scalp totiž oznámila vydání nové nahrávky. Po šesti letech od posledního počinu, kterým je splitko s pražskými harcovníky V.O.H. Na novém albu se má objevit celkem pět tracků a aktuálně jsou venku už dva z nich. Jako první spatřily světlo světa Hrany a nedlouho po nich Scalp vypustili i druhou ochutnávku s názvem Samota. Oba dva vály můžeš poslechnout na kapelním bandcampu nebo je i s videem shlédnout na YT. Připrav se pěkně říznou a melodiemi prosycenou jízdu, která Ti zůstane v hlavě.

Vlastně jsem nad tím tak nějak přemýšlel, že se v tomhle případě opravdu neubráním nějakému tomu srovnání. A že možná ani nezvládnu být tak docela objektivní. Scalp znám už poměrně dlouhou dobu a vlastním jak už zmíněné splitko s V.O.H, tak i předchozí nahrávku, CD split s Brandýskou hardcore punkovou formací Aorta. Do jisté míry by se asi i dalo říct, že tahle parta zní pořád stejně. V některých ohledech tomu tak skutečně je. V mnoha jiných ohledech je tomu ale i dost jinak. Nezaměnitelný rukopis je sice slyšet i na dvou nových skladbách, jinak se ale zvuk celkem významně proměnil. Ubylo syrovosti i špinavosti, ubylo zuřivosti a nasazení. Místo toho tu jsou melodické pasáže, jistá podivná zahloubanost a vyklidnění. Rozhodně se ale neboj, že by to znělo prázdně nebo odevzdaně. Scalp jsou připraveni to nakopnout a pořádně rozjet

Osobně musím přiznat, že mě starší věci téhle severočeské formace baví přeci jen o něco víc než představené novinky. Trochu mi tady chybí ten ostrý a naštvaný projev, který se zařezával hluboko do kůže. Stejně jako kousavý zvuk. Rozhodně tím ale nechci říct, že Hrany a Samota nemají co nabídnout. Důraz na větší melodičnost propůjčuje oběma skladbám až jemně melancholickou náladu, která si Tě určitě získá. Navíc tahle melancholie tu a tam přechází až do jakési podivné zasmušilosti. Obě dvě novinky pak spojuje i neuchopitelná tesknost, která jako kdyby se snažila spolknout neurvalý projev. Silnou stránkou téhle party pak byly, a stále jsou, parádní, ale mnohdy až nepříjemné texty, ve kterých přijdou na přetřes nejrůznější témata. A vždycky hezky bez příkras. A právě texty sehrávají důležitou roli i u aktuálních věcí. Ve spojení s hudbou dotváří onu posmutnělou atmosféru a ve výsledku to do sebe prostě zapadá. Do hlavy se mi proto vkrádá část textu Mezek od západočeské party Esazlesa, která aspoň pro mě tak nějak vystihuje náladu obou představených ochutnávek – Jsi klidnej – až srdce buší, jsi rebel – co oči klopí. Znovu se ale musím vrátit k tomu, že to vlastně vychází z onoho srovnání, kterému se tady prostě nejde vyhnout.

Obě dvě novinky mají taky prapodivnou vlastnost si Tě přitáhnout a držet u sebe. Slyšel jsem je už hodněkrát a pořád se vracím k tomu, že je v tom prostě něco tajemného. Něco, co Tě nutí přemýšlet o vyznění, něco, co není na první pohled a poslech zcela zřejmé. Těžko popsatelný bod, co Ti pokaždé proklouzne mezi prsty, když už začínáš mít radost, že byl konečně objeven. Možná to souvisí právě s už zmíněnou atmosférou, která Ti bude brnkat na nervy, možná to je ale docela jinak a souvislost tu nenajdeš ani náhodou. No a když do toho všeho ještě někam umístíš doutnající náboj, který chvílema zažehne solidní jiskru, je celkový dojem ještě lepší. A v těch okamžicích, kdy se trochu víc nabrousí čepele, Ti Scalp zasadí tvrdý úder a hezky pevně Tě zmáčkne, než zase po pár vteřinách povolí a nechá Tě být. Můžu říct, že jsem vlastně i dost zvědavý na to, co nám tahle pětice naservíruje dál a jak bude nová nahrávka znít jako celek. Tak už na nic nečekej a jdi to radši omrknout. A jestli si po poslechu budeš dokola prozpěvovat vybrané úseky, tak je to úplně v pořádku, to Tě jen dostalo ono kouzlo, které ani nejde pořádně vysvětlit.