Ano, takhle by to opravdu šlo. Nadupaná směs, která je připravena Tě smést z povrchu zemského se s rachotem řítí       z Washingtonu a vezme s sebou všechno, co se ji zkusí postavit do cesty. Bez pardonu a bez servítek. Tahle šílenost se jmenuje Brain Tourniquet a letos v únoru vydala svoji novou nahrávku pojmenovanou .​.​.​An Expression In Pain. Hodně přísná nálož, která nemá vůbec úmyslu o něčem diskutovat, je tady, aby všechno obrátila vzhůru nohama. A tak to prostě bude. Připrav se na deset nadupaných tracků, které Ti na plošek dvaceti minut vyrazí zuby. Tenhle celkem nebezpečný počin je na světe v digitální podobě, ale taky jako vinyl v několika barevných provedeních, pod nímž je podepsáno Iron Lung Records. Nebo spíš takhle, vinyly byly a už nejsou. Ty se nicméně připrav na pořádnou vichřici, která řádně prověří statiku všech objektů v širokém okolí.

.​.​.​An Expression In Pain přináší natřískaný mix hardcoru, powerviolence, ale i grindcoru. Všechny tři ingredience v dostatečném množství s extra dávkou zuřivosti a neurvalosti. Chvílemi pořádně energický a těžkotonážní hardcore, co se dost během chvíle promění v rychlou a nazlobenou powervioelnce bestii, aby to celé pak mohlo utáhnout šrouby, přitlačit pořádně na rezavou a ostrou hranu a ztratit se na okamžik v grindcorových vodách. A dohromady to funguje jako facka mokrou rukou na tvář. Tohle album má sílu bouracího kladiva a s vyceněnými zuby se žene vpřed za další blaženou destrukcí. Jestli včas neuhneš, bude to určitě bolet a odneseš si z celého setkání nejednu modřinu.

Hrozně mě na téhle desce baví její energie. Zvláštně rozevlátá, ale neskutečně přitažlivá. Jako kdybych každou chvíli poslouchal něco jiného, přesto ale se stejným základem, se stejným určujícím bodem. Syrový a hutný hardcore je vystřídán solidní pévé sypačkou a ta zase ostrým a tvrdým hardcorem nebo grindcorem, kdy se na Tebe všechno valí, až z toho tuhne krev v žilách. Je to jako odbourávání vzteku, kdy se máš chuť v jednu chvíli rozběhnout a za pár vteřin to vystřídá touha po zlostném dupání a zatnutých pěstech. A tohle střídání provází ve výsledku celou desku. Může to působit možná lehce neuroticky, nevyrovnaně nebo zkratovitě, ale tak nějak to odpovídá současné době. Je to do jisté míry obraz našeho vnitřního cítění, kdy se v nás dost často mele tolik věcí, že nemáme ani ponětí, jak s nimi naložit a pobíháme mezi chaosem a pokusem o klid. Mezi tím, že absolutně nic nestíháme a momenty, kdy to tak nějak jde. A .​.​.​An Expression In Pain zní přesně takhle.

Bylo by to vlastně i o dost kratší, kdyby na pak na konci tohohle rozhovoru chaosu se zuřivostí nepřišla skoro jedenáctiminutová nálož, co Ti chce ještě víc pocuchat už tak zkoušené nervy. Pořádně prověřit, co všechno ještě vydržíš a kam až nakonec zajdeš. Bude Tě asi trochu mučit a svírat, ale bude to dělat tak nějak jemně a něžně. Nebo vlastně ne, nebudeme tady nic moc předstírat, je to prostě hrubá a neotesaná věc, která toho sice nemá s romantikou moc společného, přesto na tom něco je. Jako kdyby celé album, už tak dost výživné, bylo nacpané do jednoho tracku s plánem zasadit Ti poslední a zničující úder. A tak nějak se i domnívám, že tenhle plán dojde naplnění. An Expression In Pain je zatraceně výživná a skvěle poskládaná záležitost, která Ti nedá spát. Připrav se na to, že tohle z hlavy jen tak nedostaneš. Ta bolest na konci, a to z mnoha různých pohledů, totiž mluví za všechno.