Tak pojďme zase trochu zpět. Ale tentokrát to bude vlastně jen kousek, konkrétně se vrátíme do prosince loňského roku. Tehdy se na svět vyloupla nahrávka, resp. single s názvem Moon od tuzemské post-rockové formace The New Horizons. K dispozici je tenhle materiál pouze v digitální podobě (poslech tradičně třeba na bandcampu) a nabídne Ti dva tracky s celkovou stopáží krátce nad osm minut a neskutečně silnou a rozechvívající atmosférou. Skvělá záležitost, která Tě pohltí, a k níž se budeš omámeně vracet.

Abych řekl pravdu, už jsem ani moc nečekal, že by se u nás mohlo něco takového objevit. Parádní atmosferický post-rock, který Tě paralyzuje a vezme Tě na snovou výpravu do těch nejkrásnějších a nejvzdálenějších krajin. Fenomenální instrumentální záležitost, u které možná ukápne i nějaká ta slza. Melancholie, jemné melodie, mrazení v zádech a následně po celém těle. S tím přichází The New Horizons a Tobě nezbude nic jiného než jen valit oči, jak moc dobrý to je.

Tahle pražská parta si mistrně pohrává s náladou, a hlavně s atmosférou, kterou dokáže tvarovat do nejrůznějších tvarů a podob. Umí pohoupat a navodit spánek nebo snění, ale umí i napnout. Všechno ale naprosto přesvědčivě a hlavně přirozeně. Nic tady není na sílu. The New Horizons se nesnaží jít do extra dlouhých pasáží, kde by člověka zarputile napínali, ani se nesnaží o nějaký monumentální sound, který by zněl jako přicházející bouře. Ne, že bych obě zmíněné věci neměl rád, ale ne vždycky si to sedne. A tady všechno klidně plyne, až se tají dech.

Je ve výsledku jedno, jestli se při poslechu budeš toulat krajinami zalitými sluncem, místy plnými stínů, nebo se vznášet na údolími nořícími se do tmy za západem slunce. Nebo jestli za zavřenými víčky budeš prolétat hvězdnou oblohou a dotýkat se prázdna. The New Horizons Ti poskytnou famózní soundtrack ke všemu. I když je v případě singlu Moon pojítkem dobývání vesmíru, je jen a jen na Tobě, kam se vydáš. Ale věř, že to bude stát za to, a že to budeš chtít zažít znovu. Tahle nahrávka má neuvěřitelné silné kouzlo, které Tě obejme a nepustí. Bez jakýchkoliv debat.

Komu by pak dva prosincové tracky nestačily, může si dopřát jednu ze starších nahrávek, které způsobí úplně stejné chvění a mrazení. Vlastně mi tohle celé evokuje anglický post-rock a hudba The New Horizons by se s přehledem mohla objevit na některé z kompilací. A něco takového tu prostě chybělo. Protože nechat se unášet a na nějakou tu dobu pustit všechno z hlavy je někdy potřeba. Dopřát si výlet třeba i do neznáma, kde se před Tebou otevřou netušené krásy a všechno bude dávat smysl. Nechat svět pulzovat za svými zády a udělat krok mimo prostor a čas…