Ano, tahle věc mi udělala velkou radost. Powerviolence z Asie mám totiž poměrně dost v oblibě. Proto, když jsem narazil na další asijskou novinku, vykouzlilo mi to úsměv na tváři. A že je tahle novinka zatraceně ostrá a živelná. Spokojenost je tedy na maximu a řekl bych, že k tomu stačilo celkem málo. Tou novou akvizicí na poli mocenského násilí je self titled nahrávka od čtveřice Negatifa. Nahrávku můžeš aktuálně najít jen v digitální podobě s poslechem na bandcampu, ale kdoví, třeba se dočkáme i verze fyzické. Myslím, že na škodu by to rozhodně nebylo. Pokud jde o obsah, tak Tě tady čeká jedenáct tracků nacpaných do deseti minut a hodně velká paráda, kde si nebude moc brát servítky. Taky proč, že jo. Není potřeba. Jen hezky do plných a divoce.

Ono teda ruku na srdce je to pévéčko namíchaný s hardcore-punkem, ale to je jen detail, co na vnímání desky nic nezmění. Jinak celkem klasika, krátky, rychlý a sakra nabroušený skladby, kde je prostor pro nějaké ty stopky, ale pomalejší a hutnější pasáže. Stejně tak přijde na řadu hardcorová rytmika, kdy v tomhle případě ale hardcore povětšinou „jen“ stínuje. Velice kvituji, že se v případě debutu nejedná jen o dva tři tracky, ale o solidnější porci hudby. I když samo sebou víme, že i dvě minuty na čtyři skladby občas vezmou vítr z plachet víc, než nemastná a neslaná patnáctiminutovka. Čtyřka Negatifa to ale chytila za ten správný konec a servíruje poctivou porci skladeb v „odpovídající“ stopáži. Takže můžeš hned po tom, co tahle věc dohraje, začít zase od začátku a máš na dalších deset minut vystaráno.

Co se mi na debutové nahrávce Negartifa líbí, je jistá její pestrost. Myslím tím, že to není jen zběsilá jízda, proti čemuž vůbec nic nemám, protože nechat si vyčistit hlavu tímhle způsobem není vůbec od věci. Negatifa si ale na desce zcela slyšitelně užila. Ano, někdo klidně může rozporovat, že v tom není vlastně nic objevného, ale může si ušetřit práci, jelikož nic takového ani netvrdím. Jen, že mě to baví jako celek, kdy jsem stále ve střehu a napjatě poslouchám, co přinese další track. A nebudeme si lhát, to je prostě plus. Líbí se mi tady pasáže, kdy se vokál více utrhne ze řetězu a zběsile štěká na všechny strany. Když se strhne chaosem načichlá smršť, co s Tebou švihne o zem. A co tu miluju úplně nejvíc, tak jsou chorály nebo minimálně vícezpěvy, rozuměj doprovodné/hostující vokály. Vrcholem je tady pro mě skladba „kau tidak konyol namun lebih ke kontol“, která nevybíravě řeže, jak hudebně, tak i textem. Případně stojí za zmínku konec skladby Senioritas. Tady mi nabíhá husí kůže a vzpomínka na ukřičený songy od Nihil Baxter na splitku s Henry Fonda. A to chceš. Ano, tahle věc mi udělala nesmítnou radost. A Tobě udělá taky, budeš čumět na drát, věř tomu.