Další letní rest, i když tentokrát vlastně jen poloviční. Na tuhle věc jsem narazil jednoho brutálně horkého odpoledne a skončil jsem tehdy u druhé skladby, protože se to v tom vedru fakt nedalo poslouchat. Následně přišlo několik dalších pokusů, z nichž ani jeden nebyl poslechově úspěšný, ale i tak jsem to nosil furt v hlavě s poznámkou, že na to určitě dojde. A to se nakonec stalo, sice s více jak tříměsíčním zpožděním, ale stalo se. Čekalo se na správnou chvíli a jsou věci, které nejde uspěchat, i kdyby člověk sebevíc chtěl. Ale trochu zpátky, na konec července, kdy tenhle materiál spatřil světlo světa. Jmenuje se News From The Invisible World a má ho na kontě londýnská kapela The Fierce And The Dead (nebo taky zkráceně TFATD). Najít tuhle šílenost můžeš v digitální verzi, poslech klasicky třeba na bandcampu, ale taky jako kompaktní disk a vinyl, všechno v režii Spencer Park Music, což je vlastní label kapely. Připraveno je tu k poslechu čtyřicet dva minut rozložených do osmi tracků a Tobě bude přecházet zrak, to se vsaď. Něco takového ale rozhodně musíš slyšet.

Na The Fierce And The Dead jsem narazil před lety na jedné z kompilace A Cherry Wave From Stranded Youngsters, a i když mě to, s porovnání s dalším obsah kompilace, do kolen nějak nedostalo, jméno jsem si zapamatoval a možná jsem se kdysi pokusil i něco poslechnout. Jenže…na uvedené kompilačce jsem hledal vždycky převážně post-rock nebo math-rock, což byl z počátku i podtitul prvních několika vydání. A tohle post-rock bez debaty nebyl, což bych viděl jako důvod toho, proč to šlo stranou. V létě mi ale TFATD přišli do cesty, tak jsem tomu dal šanci a jak už padlo výše, skončil jsem u druhé skladby. Při dalším oťukávání jsem se nedostal o moc dál, a hlavně jsem si pořád lámal hlavu, kam tohle vlastně zařadit, byť třeba i jen sám pro sebe a pro svůj vlastní vnitřní klid. Pro svůj přehled. Několikrát jsem se chtěl pokusit o poslech celé desky, ale nějak z toho vždycky sešlo, jelikož jsem cítil, že k tomu je potřeba správný okamžik, klid, abych nemusel stopáž přerušovat a aby si to jednoduše sedlo. Došlo k tomu nakonec poměrně nedávno a může za to podzim, který tomu dodal potřebnou šťávu a post-rocková podzimní nálada, i když tohle post-rock není. Nebo možná tam někde mezi dalším milionem věcí je, může to tak být. Naprosto jednoznačně je tohle ale jedno z nejdivnějších alb, které můžeš potkat.

Taky je to ale možná nejpestřejší a nejbarevnější deska, co jsem za hodně dlouhou dobu slyšel. A ano, skutečně to chtělo nerušený poslech, aby člověk mohl docenit jistou podmanivou krásu News From The Invisible World. Nic nevnímat, jen se plně soustředit na každý jeden song. Ono je to ve stručnosti jako když pejsek s kočičkou pekli dort, jen ten výsledek je oproti knižní předloze povedený. Najdeš tady všechno, i to, co by Tě nenapadlo. Takhle barevnou paletu barev a odstínů, aby svět pohledal. Slovo divný Tě u toho napadne opakovaně, stejně opakovaně budeš povytahovat obočí nebo se přemýšlet nad tím, jestli ta jedna melodie je vážně známá nebo se Ti to jenom zdá. Možná nebudeš chápat, nebude to dávat smysl, možná to vypneš u druhý skladby, možná budeš tracky posouvat. Možná. Je to v pohodě, protože News From The Invisible World si Tě stejně nakonec přitáhne, takže je to ve výsledku asi jedno. Na první dobrou si to sednout nemusí. Jen to nech hrát, nech to rozprostřít a uvidíš, jak se jednotlivé části táhnou do neznáme, kroutí se, dál větví, ubíhají, zase se sbíhají, tříští se, zanikají a spojují. Nádherná podívaná.

Jak jest vyjádřeno? Můžeš tu slyšet stoner a psychedelii, můžeš tady najít prog rock, post-rockové části, ale klidně třeba i popové party. Možná uslyšíš i nějaké ty indie vyhrávky, volně ložené jazzové prvky nebo všemožnou alternativu zabalenou do experimentálního hávu. Je to divný a velkolepý. Poskládaný v tvárný celek, který funguje jako neustále se měnící hmota. Každá skladba je zvláštní a zajímavá, v každé je něco, co nepopsatelně neuchopitelného. Musím říct, že vstupní pecka The Start mě dostala asi nejvíc a možná svým podáním mohla za to, že jsem očekával trochu jiný zbytek obsahu, k němuž bylo potřeba se prokousat. Jakmile k tomu došlo, už to dávalo smysl. Teda samozřejmě tak, jak to jen v tomhle případě možné, že jo. TFATD si umí pohrát, umí vykouzlit krásně obraty, umí pokroutit všechno do nečekaných úhlů, umí vystavět monument a pak ho zbourat. Prostě umí. U pár skladeb jsem přemýšlel, co s tím asi tak mám vůbec dělat a zda by nebylo lepší to pustit třeba pozpátku nebo od půlky, jinde jsem měl pocit, že mi praskne hlava. Občas jsem se musel přesvědčit, jestli po další hudební změně poslouchám pořád stejnou písničku. Je to organický materiál, živý, přelévající se, nečekej statičnost. Je to sloučenina, rozvětvený chemicko-hudební vzorec. A najdeš tu i chvíle, kdy prostě nejde jinak než pokrčit rameny. Jako třeba v případě skladby Non-Player a skoro až nesmyslně znějícího saxofonu na konci, který ale jen podtrhuje to, co platí pro celý tenhle počin. Je to prostě DIVNÝ a SKVĚLÝ zároveň. Dej tomu prostor, dej si odstup, nech to hrát, ponoř se, dej si pauzu. Jedno je ale jistý, takhle divnou věc jen tak nenajdeš. Tohle je News From The Invisible World a bude se Ti to líbit.