Tak jo, i takhle by to teda šlo. Sice mi to chvilku trvalo, ale to už vezmi čert. Tohle je totiž další povedená tuzemská věc, která Ti nakope půlky. Je v tom vlastně tak nějak všechno, co by v tom mělo být. Co by člověk chtěl, aby tam bylo. Řeč tady je o domácí Oi! punkové formaci CrossCzech, která na začátku března vysypala z rukávu novou desku pojmenovanou Partie Bez Vítězů. Po celkem dlouhých jedenácti letech od posledního počinu. Novinku najdeš jak v digitální podobě s poslechem třeba na bandcampu, tak i jako dvanáctipalcový vinyl, pod kterým je podepsáno hned několik labelů Konkrétně se jedná o Knockout records, Emergency records, Animator records, Vagabund, Silesian Blood records a Dis-šrot records. Do uší se Ti pak dostane deset nabušených válů, které dají dohromady něco málo přes třicet tři minut a rozhodně Tě nenechají v klidu, to je jistá věc.

Oi! pro mě bylo vždycky tak trochu na okraji zájmu, byť jsem se k němu dalo by se říct i pravidelně uchyloval. I když nutno podotknout, že orientace tady mnohdy nebyla a není lehká. Moje Oi! začátky jsou tak svázány s Pilsner Oiquell a jejich skladbou Tisícovka mrtvejch fízlů, jakkoliv to pro někoho může znít podivně. A že to je už pěkná řádka let, co jsem se k tomuhle dostal. Od té doby mě tahle část scény začala zajímat, v některých ohledech možná až moc, a to nejspíš pro to, že tu vidím jakousi tenkou hranici mezi tím, co je v pořádku a tím, co už je za hranou a předstírá apolitičnost, i když jasně tíhne směrem doprava. Nebo klidně můžeme říct k názorovému proudu, který je apolitický asi jen tím, že to opakovaně zmiňuje. Vidím tady třecí plochu, kdy se myšlenky schovávané za punk a Oi!, ve skutečnosti jim ale na hony vzdálené, dostávají tam, kde by pro ně nemělo být místo. Třecí plochu, kde si punk podává ruku s nacionalismem, méně či více skrytým. Třecí plochu pro obrušování hran, kdy nakonec často jen přikyvujeme a omlouváme debilní názory a postoje. Ale tohle už tu o punku jako takovém padlo několikrát. A neplatí to samozřejmě jen pro Oi!, byť mi přijde, že tady je výskyt podobných jevů o něco větší.

Jakkoliv mi jsou třeba některá Oi! témata vzdálená, nemám problém na ně nahlížet s lehkým odstupem a s tím, že jsou prostě nedílnou součástí téhle subkultury. A možná kvůli tomu všemu mi novinka od CrossCzech udělala takovou radost. Už když byly na světe první dvě ochutnávky, jsem kolem nich v poklidu proplul, ale nevydrželo to dlouho, protože jejich síla mě dostala. Jako klasicky jsem se ale pak k poslechu celé desky dostával trochu delší dobu, než by bylo zdrávo. Ale stalo se a jsem za to vážně rád, protože tohle je ono, tohle je v mém pohledu esence Oi! punku a je mi asi i jedno, pokud někdo bude tvrdit něco jiného. A je to myšleno komplet, s těmi dobrými stránkami, i s těmi, kde si držím už zmíněný odstup. V tomhle je totiž vážně všechno a Partie bez vítězů je ve výsledku perfektně poskládána tak, že se všechna témata a náměty mistrně prolínají.

Dojde tak na pořádně nabroušený songy, tepající do současné společnosti a reflektující aktuální situaci, stejně jako na politiku, do níž se ale vlastně moc nezabrušuje. Nechybí tu melancholicky laděné skladby s povzdechem, že už bylo líp a současný dění stojí za bačkoru, ani dalo by se říct klasická romantická balada o skinhead girl a skinhead love, kalené v proudu času. A chybět pak samozřejmě nesmí ani nějaký ten drink song, který si někteří s chutí zahalekají nad ránem po dlouhé noci. A najdeš tu samozřejmě i výlety do jiných, i když stále spřízněných žánrů jako je třeba ska nebo hardcore, a taky hezky lopaťácký zvuk. Všechno tohle pak dělá z celé desky parádní materiál, který Ti chtě nechtě utkví v hlavě.

Hned první dva tracky slušně nakopávají a v refrénech se mění prakticky v hymny, což jim propůjčuje ještě větší sílu. Následuje skočná ska-punková pecka doplněná o dechy, aby pak mohly přijít na řadu trochu nostalgické věci, kde je třeba dát důraz na identifikaci. Pak přichází opět trochu nazlobené nálady, která následně přechází v tradiční love song a pokračuje melancholicko nasraným zářezem. Celé to pak končí oslavou toho, čemu by se ještě pořád dalo říkat jednota, která v průběhu času utrpěla už tolik šrámů, že jde občas jen stěží poznat. Líbí se na tom všechno, líbí se mi, jak moc je to špinavý, hrubý, neotesaný, ale i melodický a ulpívající. Líbí se mi tady ta punková syrovost, v tomhle případě povýšená na level specifického skřípavého zvuku, který jede vpřed. Líbí se mi tady chorály, ostrý kytary a brumlavý chraplák, který když se do toho pořádně opře, létají jiskry. Asi tak jako tomu je na konci skladby Dva kroky vpřed, kdy zrovna tuhle část považuju asi za nejsilnější moment celé nahrávky. Přidej si k tomu taky fajn texty a moc dobře víš, že se Ti to bude líbit.

CrossCzech tady skládají poctu žánru a servírují výživnou porci Oi! punku, který se nebojí do toho jít na plno. Nebojí se ani toho, že tu a tam může znít lehce předvídatelně nebo prvoplánovitě. O tom to ve skutečnosti i tak nějak asi je a patří to sem. Z Partie bez vítězů ale sálá taky obrovská energie, která je dost možná hnacím motorem. Rozhodně ale s přehledem strčí do kapsy i o dost mladší a rádoby drsnější kapely, co se motají kolem punku. I tohle pak přidává plusové body a dělá z alba perfektní zážitek. Takže, jestli si chceš dopřát parádní punkovou jízdu v Oi! stylu, tak už není na čekat. Narvy do sluchátek nebo do gramce, pošteluj hlasitost a nech se vtáhnout.