Není to vlastně ani tak dlouho, co tu padla zmínka o chystané desce od slovenské punkové formace 29. August. V půlce září vyšla první ochutnávka v podobě sklady Nie si v tom, k níž vzniklo i video. V druhé polovině října pak spatřila světlo světa digitální verze nového počinu. Ta nese stejný název jako první vykopnutá skladba, tedy Nie si v tom sám, a najdeš na ní celkem dvanáct tracků se stopáží kolem třiceti minut. Hodně poctivý punkrock hezky od srdce, který má co říct.

První deska s názvem Prebudenie, která vyšla na jaře minulého roku, ve mně zanechala opravdu silný dojem. Musím tedy říct, že jsem byl hodně zvědavý, co přinese nahrávka číslo dvě. S úsměvem na tváři musím konstatovat, že je to opět zatracené dobrý materiál. Není tu sice tolik pecek na první dobrou jako tomu bylo v případě prvotiny, ale ve výsledku to nehraje žádnou roli, protože postupným a opakovaným poslechem Ti k srdci přiroste každý z nových tracků. Jak už jsem zmiňoval v případě jiných alb, mám strašně rád ten moment, kdy se při poslechu alba tu a tam vracíš a nemůžeš se dostatečně naposlouchat, nemůžeš se odtrhnout. Cesta až na konec tak mnohdy trvá docela dlouho. A to je přesně případ novinky Nie si v tom sám. Dostatečně jsem se zasekl už v její první polovině a některé skladby točil pořád dokola. Punk s příchutí pouličního rock’n’rollu, k tomu si přidej hodně silné chorály, ze kterých zcela bez překvapení místy mrazí, charismatický chraplák a parádní texty. Výsledek je prostě skvělý, nadupaný, strhující. Je to něco, co budeš chtít poslouchat stále dokola, budeš si chtít se zdviženou pěstí zakřičet singalongy a budeš stejně tak dobře chtít skákat dva metry vysoko. Tahle deska Tě prostě dostane, s naprostým přehledem si Tě omotá kolem prstu a jen tak Tě nepustí. Má neuvěřitelnou sílu, jež Tě položí na lopatky tak rychle, že ani nemrkneš. Je neskutečně upřímná a na nic si nehraje, což ji posouvá zase o kus dál. Nenajdeš tu žádné divoké vály, ale ani ty pomalé, jedna svižná melodická nálož střídá druhou a všechno je tak nějak prostě správně, nemá cenu o tom pochybovat. Máš chuť zpívat, řvát, točit se v kole, máš chuť si narvat sluchátka ještě hlouběji do uší, zesílit hlasitost ještě víc než na maximum. A všechno je tak moc opravdové, že nezbývá nic jiného než to hltat do zblbnutí. Je to příběh, který Ti tahle čtveřice přišla povědět a který rozhodně stojí za to si poslechnout. V době, kdy se za punk může schovat jakýkoliv debilní názor a postoj, je tahle deska celkem jasný poselstvím, že to celé ještě dává smysl, že ten punk není jen vyprázdněnou formou, do které se přelévají šablony mainstreamu. Nie si v tom sám to dává zcela jasně najevo, ať už samotným názvem, tak i texty a postoji. Punk možná ještě není ztracen, protože tady jsou kapely jako právě 29. August. Takže, jestli hledáš něco, co Tě zvedne ze židle a co ti rozproudí krev v žilách, tak je Tvoje hledání aktuálně u konce. Nie si v tom je to, co chceš, tomu věř. Tohle album nemá chybu, všechno je tu správně, povedl se famózní balanc. I kdyby ses bránil/-a sebevíc zarputile, je to zbytečné. Nie si v tom sám si Tě podmaní.

Jak už bylo nastíněno výše, tak aktuální počin je venku zatím pouze jako digitál, který si můžeš poslechnut klasicky na bandcampu. Pokud půjde všechno tak, jak má, mohli bychom se do konce roku dočkat i vinylové verze, případně i kazety. Do té doby můžeš tuhle parádu drtit zas a znova v online prostoru. A co víc, na začátku února by měla tahle bratislavská parta dorazit i k nám a zahrát na Sedmičce. Takže, jestli na začátek února ještě nic nemáš, tak si označ, a to pořádně, ve svém kalendáři datum 04.02.2023 a buď ve střehu.