Další hodně velká náladovka, další těžko uchopitelná věc, další zajímavý počin na české scéně.  Tuzemská formace No Vida nedávno představila svoji novou nahrávku, která nese název BAU. Sedm tracků, stopáž něco málo přes třicet minut a hudba, která Tě prostě uzemní. Novinka je aktuálně k dispozici v digitální podobě a poslechnout si ji můžeš na bandcampu, kde můžeš rovnou kapelu i podpořit. Něco takového jako je BAU si to totiž rozhodně zaslouží.

Stejně, jako je tahle formace do široka rozkročena personálně, je do široka rozkročena i hudebně a na BAU to dává hodně jasně najevo. I kdyby ses postavil/-a na hlavu, nenacpeš tenhle materiál do žádné ze škatulek, protože jednoduše nikam nepasuje. Jen stěží definovatelná záležitost, která neustále protéká mezi prsty a neustále mění tvar i podobu. Místy je v tom slyšet všechno, co už si někdy někde slyšel/-a, o pár chvil později v tom není slyšet vůbec nic známého. Mně osobně celé podání desky dost připomnělo album Rozdělit od jihočeského party Nuly, ale z nějakých důvodů jsem tom slyšel a slyším třeba i A Place To Bury Strangers. Právě ona neuchopitelnost a jakási prapodivná nejednoznačnost dává BAU ohromnou sílu a posouvá ji na trochu jinou úroveň.

Je to celé jaksi roztěkané, ale přitom stabilní a jisté. Napjaté a zároveň uvolněné, jemné a tvrdé. A všechno to jde skvěle dohromady. BAU se na nic neptá, přináší prostě něco nového, něco podmanivého, něco, z čeho Ti ve výsledku půjde hlava kolem. Drnčící kytary, které někdy zní tak zlámaně, až naskakuje husí kůže, jindy svou jemností hladí po tváři, k tomu zadumané a zastřené vokály a zvláštní syrová atmosféra, která Tě ale hravě zvládne vtáhnou do svých spárů. Špinavý a roztřesený zvuk tomu pak nasazuje tu správnou korunu.

Tahle deska je prostě skvělá, je jiná, stojí za pozornost, je svá a nebojí se to nahlas říct. Jestli je v tom slyšet punk, shoegaze, indie, noise nebo něco dalšího, tak ať. Možná je v tom všechno a možná v tom není vůbec nic z toho, protože je to možná celé jinak. Nezáleží na tom. BAU si Tě podmaní, pevně Tě obejme a nepustí. Dlouhé kytarové pasáže občas vypadají, že nebudou mít konec a Ty vlastně nechceš, aby konec měly. A když ten konec přeci jen přijde, tak se všechno změní v šílený noise, který na Tebe padá jako vodopád, a Ty víš moc dobře, že tohle chceš, že chceš víc. Zadumaná nálada textů, jež prosakuje i do hudby je dalším silným článkem, který nová deska může nabídnout a který se Ti vryje do paměti. A pořád je tu všudypřítomná neukotvenost, jež dělá průvodce celou deskou od začátků až do posledního tónu. Jestli hledáš něco, co Tě bude bavit a nedá Ti spát, tak BAU tohle nabízí. Jestli nehledáš nic, tak najdeš BAU, nebo spíš BAU si najde Tebe a ukáže Ti celý svůj svět. Svět, ze kterého nebudeš chtít odejít, svět, do nějž se bude hodně rád vracet. Svět, kde najdeš všechno a kde všechno dává smysl. Tak si nasaď sluchátka, našteluj tu správnou hlasitost, zavři oči a prostě se vydej na cestu.