22.02.2022 vyšla digitálně nová deska od Lájí s názvem Vracíme se za světlem. Zmínku od NDSŘ najdeš tady. Aktuálně se tenhle počin dočkal i fyzické podoby, kdy pod hlavičkou Hardcore Loves All Colors Records spatřila světlo světa limitovaná edice kazet, navíc ještě s bonusem. Na nové Lájecí album jsem se těšil od doby, kdy padlo datum jeho vydání a výsledek rozhodně stojí za to. Pokud třeba náhodou ušla tahle deska Tvojí pozornosti, je nejvyšší čas na to sjednat nápravu. Jak nový materiál vznikal, co všechno se kolem toho událo a jaké změny u Lájí proběhly, tak i o tom jsem si po částech povídal s bubeníkem Mazim, kterého můžeme znát ještě z projektu Kolona. Celé povídání nevzniklo jako jeden celek, ale dávalo se dohromady přibližně od začátku dubna, tedy ještě před kazetovým releasem. Pojď tedy nahlédnout do světa Lájí, který je stejně barvitý a zajímavý jako jejich hudba

NDSŘ: Mezi Vaší první a druhou deskou uplynulo pět let, a i z Vaší strany byly zprávy o změnách v sestavě. Můžeš popsat, co všechno se u Lájí za tu dobu změnilo, a v jakém rozpoložení se nacházíte aktuálně?

Mazi: Už když jsme Láje zakládali, shodli jsme se na tom, že tu kapelu budeme dělat jinak než jsme to do té doby dělávali a že to bude příběh. Vydali jsme první koncepční desku „Přicházíme ze tmy“, kde jsme ten příběh rozepsali a pak kapela začala zamrzávat, až nakonec jeden z kytaristů, Vojta (ex Rapsöd) odjel žít do Berlína a rozloučili jsme se se zpěvačkou Zinou a s basákem Kubou a zbyl jsem jen já a druhý kytarista Milan. Rozhodli jsme se, že budeme pokračovat dál a že najdeme novou zapálenou krev, která nás namotivuje dál, což se stalo, na FB inzerát se ozval nový Kuba (ex Daerrwin), sedli jsme si jak osobně, tak i stylem hry a začali tvořit další příběh, tentokrát ale bez vokálů, čistě instrumentálně. Byl to pro nás zase nový styl tvorby, ale pořád chyběla druhá kytara. Po čase přichází Marian, který vložil svoje nápady do naší mozaiky a dílo bylo hotovo – „Vracíme se za světlem“.

NDSŘ: Na začátku letošního roku, ještě před samotným vydáním nového alba, jste oznámili další změnu, konkrétně odchod právě kytaristy Mariana. Jak moc Vám tohle zasáhlo do dalších plánů?
Zmiňovali jste taky fakt, že nové album nebude na koncertech k poslechu. Není to trochu škoda, není Vám to osobně líto?

Mazi: Marian svým odchodem rozepsal další příběh Lájí, tedy jeho třetí část. My jsme v plánu měli vydat desku a odehrát s ní koncerty. Deska vyšla, ale shodli jsme se na tom, že nechceme, aby se nějaký jiný kytarista naučil jeho kytaru a hrál to, jen abychom mohli hrát koncerty. Nicméně na pódiích nová deska zazněla, sice jen pětkrát, ale zazněla. Líto mi to je, strávili jsme na tom hodně času, ale bereme to sportovně a naopak nás to teď znovu nakoplo a tvoříme dál. Pořád je to ten příběh a mění se v něm i postavy, podařilo se nám to hezky nahrát a to už nikdo nesmaže.

NDSŘ: Ohlížíte se někdy zpátky právě k předešlé tvorbě, předchozím příběhům? Ať už kvůli inspiraci nebo nějakému porovnání?

Mazi: Ohlížíme se zpátky ve formě vzpomínek. I proto se například první píseň na novém albu jmenuje „Vzpomínka“. Ale nové album už nezní jak první deska, je tam posun, je tam trošku jiná nálada, ale ten duch, ten se zachoval. Aktuálně nová tvorba zní zase trochu jinak, ale troufnu si říct, že ten Lájecí rukopis zvuku tam uslyšíte.

NDSŘ: Jak dlouho Vaše nová deska vlastně vznikala a jak náročný to byl proces?

Mazi: „Vracíme se za světlem“ vznikalo od roku 2017 do konce roku 2019, kdy jsme toto album živě zahráli, mezitím přišel covid a vydání desky jsme odložili, že počkáme až se virus vyřeší (a dál už to znáte, že ano…), takže díky covidu deska vyšla až teď. Náročný proces to byl, museli jsme se snažit, aby kompozice kytar vynahradila chybějící vokál, což byla výzva a hodně nás to posunulo.

NDSŘ: Vracíme se za světlem je k dispozici aktuálně jen jako digital, chystáte i fyzickou podobu?

Mazi: Ano, vyšlo to na kazetě v limitované edici díky Hardcore loves all colors Records. Je k tomu i limitka triček. Chtěli jsme to vydat i na vinylu, ale díky okolnostem jsme od toho upustili. Nicméně kdyby se našlo vydavatelství, co by do toho šlo, nebudeme se bránit, klidně napište.

NDSŘ: Prozradíš něco víc o tom, proč padla volba právě na kazetu, a jaké okolnosti rozhodly o tom, že Vaše deska nebude na vinylu?

Mazi: S nápadem vydat kazetu přišel Mičl z kapely Průmyslová Smrt a jeho vydavatelství Hardcore loves all colors Records. On je ten správnej nerd přes tyhle věci a mě osobně baví, jakej to je srdcař. Já mám od roku 2005 vydavatelství Chyba Records (chyba.bandcamp.com), kde vyšla digital verze, i první deska. Kazety se vrátili do kurzu a je to spíš taková symbolická limitka, takže je to pro uspokojení hrstky nadšenců.

Vinyl by se udělal, kdybychom hráli koncerty s novou deskou a neodešel nám Marian. Díky tomu, že odešel a skladby, co komponoval s námi jsme se rozhodli už naživo nehrát, tak jsme se rozhodli, že peníze na vinyl pošetříme na další album.

NDSŘ: O kompaktním disku jste vůbec nepřemýšleli, je to v poslední době celkem přehlížený formát, ale pořád má svoje kouzlo?

Mazi: CD jsem už zavrhl do archivu, stejně jako kazety. Sbírku mám, ale to jsou jen artefakty, na který se práší. A myslím, že kluci to mají dost podobně.

NDSŘ: Vracíme se za světlem má taky nádherný cover art, můžeš přiblížit jeho vznik?

Mazi: Cover dělala moje kamarádka Daniela (dannie.cz), která moc krásně fotí a maluje. Při malbě se specializuje na lesní zvířata a vzhledem k našemu lesnímu tématu tady moc nebylo o čem polemizovat. Oslovili jsme ji, představili jsme ji náš nápad a jí se to moc líbilo a nadchla se do toho.

NDSŘ: Je možné v tomhle díle hledat nějaké doplnění celkově Vašeho příběhu, případně příběhu samotného alba?

Mazi: Určitě ano. Je tu vlk, který přišel ze tmy, raněný a vrací se za světlem a barvami. Je to zachycení jeho cesty. V tlapě má šíp, který si ale vytrhává a jde dál – což může být i parafráze na odchod Mariana (což se při malování teda ještě nevědělo, ale je to vlastně tak). Ty květy tomu zase přidávají jakousi „renesančnost“, která z té hudby taky vyzařuje.

NDSŘ: Budete nebo chcete nadále s autorkou obalu spolupracovat nebo to byla jednorázová akce, součást příběhu Lájí?

Mazi: To teď nedokážu říct, máme před sebou ještě hodně práce s novým albem a sháněním lidí do kapely. Ať už se naše cesty sejdou, nebo ne, s její prací jsme naprosto spokojení a její představivost tomu všemu dala nový rozměr. A za to ji mockrát děkujeme.


NDSŘ: Značně se na novém albu proměnil i Lájecí zvuk, jak těžké nebo snadné bylo se s touhle proměnou popasovat?

Mazi: Jak jsem psal už na začátku, Láje jsou příběh a ten se mění spolu s námi. V momentální sestavě si rozumíme a jsme na stejný vlně, troufnu si říct, že nad tím máme zdravej nadhled a zároveň jsme všichni otevřený experimentům a rádi zkoušíme nový věci, abychom nezamrzli na jednom místě, protože to už jsme si vyzkoušeli (i v našich předchozích kapelách) a takhle to dělat nechceme. Kytary se nahrávaly u nás ve studiu, bicí se nahrály v sále na zámku v Polné u Jihlavy a pak se postaral o mix a mastering Tonda Smrčka (Seabeast prod.), což je chlapík, co ví, co dělá a jeho zvuk se nám líbí. Na zvuku se podepsalo samozřejmě i to, že jsme si pořídili lepší kytary, aparáty, i bicí a máme svoje studio, o který se starám, takže ten proces tvorby je pak jednodušší.

NDSŘ: Když mluvíš o vlastním studiu, nemáte pak tendenci jít v tomhle ohledu více do detailů, víc si pohrát se zvukem, když chystáte výslednou podobu?

Mazi: Jsme zastánci toho, že mix a master by měla dělat nestranná osoba, která to neslyšela milionkrát dokola jako my a která nad tím má nadhled. Proto jsme zvolili Tondu, kterej dělal zvuk například Kannout od nás z Jihlavy a jeho práce se nám líbila.

Ve studiu nahrávám se svým projektem Kolona, do kterého jsou Kuba s Milanem taky zapojený, takže v mých beatech najdete jejich kytary, basu, či klávesy. Je to hiphop s živejma nástrojema, nedávno jsem vydal na Chyba Records nový instrumentální album, tak si to taky poslechněte třeba… U toho hiphopu si s těma detailama hraju víc, protože i mixuju.

NDSŘ: Není pak třeba výměnou za zmíněné pohodlí větší tlak na to, aby byl výsledek do puntíku podle Vašich představ?

Mazi: Nikam nechvátáme, nechceme dělat něco jen proto, aby to bylo. Takže máme větší prostor a taky víc svobody.

NDSŘ: Jak moc jsou tyhle dva projekty (Kolona a Láje) s ohledem na tvorbu vlastně propojené, když to zmiňuješ? Jestli jsou teda vůbec propojené? Jestli se Vám třeba stalo, že to, co jste chtěli použít pro Kolonu, tak jste nakonec použili pro Láje a opačně?

Mazi: Propojenost je tu čistě jen lidská. Tvorbu Láje a Kolona dohromady nemícháme, ale samozřejmě v obou projektech najdeš náš rukopis – postupy, kompozice, styl hraní, atd.

NDSŘ: Vstupuje i Kolona do nějaké další části/fáze tvorby? Nové album Herbarium se od těch předchozích dost liší. Stejně jako jsou jiná dvě alba Lájí.

Mazi: Určitě ano. Před Coronavirem jsem začal řešit krizi, kdy mě hiphop přestal bavit, hiphopová scéna mi nic nedávala, spíš jsem z toho byl zklamaný. Nikdy jsem nedělal hiphop pro hiphopery, ale svoje posluchače si to našlo, hrál jsem i na hiphop kempu, objel celou Evropu, ale všechno se tak nějak scvrklo. Dneska u nás už podzemní hiphop skoro ani neexistuje, ale i v něm jede trap, drogy a nezájem. Daleko radši teď ve studiu nahrávám beaty, mixuju a experimentuju, než že bych se trmácel někde v dodávce. Začal jsem dělat produkci i pro jiný interprety a už teď mám v šufleti další instrumentální alba. Nedávno mě taky oslovila kapela Beat Architects – živá hiphop fusion kapela (saxofon/klarinet, DJ/klávesy, kytara, basa, bicí) a opráším tak i svoje psaní textů a rapování/zpěv, což bylo doteď zamraženo. Je to nová výzva.

NDSŘ: Vaše spolupráce v Lájích jde teda nad rámec kapely. Prosakuje ještě jinam než do Kolony?

Mazi: S Milanem hrajeme společně v našem fotbalovém týmu SV AYL Jihlava, hrajeme 4. Ligu Jihlavské Malé Kopané – on je spíš obrana, já hraju v útoku. 🙂

NDSŘ: Dá se říct, že jeden z těchto dvou projektů je víc volnější třeba na vlivy nebo tohle vůbec neřešíte a přistupujete k tomu stejně?

Mazi: V Lájích si myslím, že držíme ten náš rámec, i když ty dvě desky jsou jiný, tak ta nálada společná tam je. A u Kolony si taky držím zhruba ten svůj zvuk – poslední album Herbarium je prostě jen kolekce beatů, které svou náladou pasovaly do sebe. V reálu však vznikly v různých časových obdobích. Jinak stylem kompozice je podobný jako u Operace Uroboros.

NDSŘ: Kde čerpáte inspiraci pro svoji tvorbu, jaká hudba Vás celkově v kapele ovlivnila nebo ovlivňuje?

Mazi: Za mě Kylesa, Doomriders, Iron Maiden, stoner rock, sludge, heavýk,… Všichni jsme hráli v minulosti v hardcore/punk, crust, thrash, fastcore, death/black metal kapelách, což se taky podepsalo a třeba já osobně hudbu teď skoro vůbec neposlouchám, nesleduju, co vychází novýho a nerozšiřuju sbírku nahrávek. Což zase dohání Kuba s Milanem, takže úplně bokem nejsme.

NDSŘ: Jaké jsou Vaše aktuální plány na rok 2022?

Mazi: Začli jsme s tvorbou nového alba a máme zatím tři skladby. Chceme takhle vymyslet pár dalších, abysme měli hotové kostry skladeb a příchod dalších členů (ať už osazení kytary, či vokálů) by tak měl být jednodušší a budeme na to lépe nachystaní. A už teď vím, že se můžete těšit na další pokračování našeho příběhu.