Kromě turistů a malé hrstky ostatních se většinou všichni v pátek odpoledne a večer snaží vypadnout z centra Prahy někam do klidu, nebo alespoň celkově někam jinam. Já jsem pro tentokrát zvolil cestu opačnou a zamířil právě směr centrum, což bych za normálních okolností určitě neudělal. Důvod k tomuto kroku byl celkem dost dobrý a samozřejmě mě vpřed hnala i zvědavost. Přibližně v půlce května totiž vyšla nová deska Walk od pražské emo/post hardcorové party Brighter Days, o které padla od NDSŘ zmínka, a která se mi značně zalíbila. No a právě pátek 27.05.2022 si tahle parta vybrala jako den pro svůj křest. Byť se nakonec ukázalo, že fyzická podoba nového alba nabrala zpoždění a domů si ji tak nikdo nemohl odnést, release party už byla oznámena a měla proběhnout. Jako místo pro tuhle akci byl zvolen Kampus Hybernská, kam jsem do té doby nezavítal, jelikož jsem k tomu neměl vlastně žádný důvod. I s ohledem na tuhle skutečnost byla moje zvědavost ještě větší. Navíc si Brighter Days pozvali na svůj křest poměrně zajímavého hosta, a to německou emo/screamo kapelu z Frankfurtu Watch Me Rise. Tu jsem před pátečním večerem poslechl jen velice krátce a musím říct, že to neznělo vůbec špatně a otevřel se tu prostor pro to, že naživo může tahle parta fakt zandat. Základní obrysy tak vypadaly opravdu velice slibně.

Kampus Hybernská je pro mě jeden z těch prostorů, kam bych se asi za normálních okolností nevydal, to říkám zcela upřímně. Důvodů by se k tomu našlo hned několik, ale ty nechme pro tentokrát stranou. Jestli mám ale mluvit narovinu, byl jsem v tomto případě nicméně příjemně překvapen. Ve skutečnosti by mě nenapadlo, že se zrovna takový prostor může nacházet kousek od toho nejužšího centra a že stačí prostě jen zapadnout z rušné ulice, kudy proudí davy lidí, do dvora a je vystaráno. Ono, ne že bych taková, rozuměj podobná, místa neznal, ale aktivně je v centru města opravdu nevyhledávám. A když se dotknu jednoho z důvodů, proč jsem zrovna na tohle místo nikdy předtím nezavítal, tak je to třeba jeho název, jakkoliv se to může zdát úsměvné. Celý prostor vnitřního dvora působí dost příjemně a prakticky hned člověka odtrhne od faktu, že je v centru. I když samotný psychologický efekt to nepřebije. Co musím vyzdvihnout jako pozitivum je čistota celého prostředí, která na člověka zapůsobí. A pozitivem je v tomto případě i strohost a jistá jednoduchost, která jde právě s čistotou ruku v ruce. Ze dvora se návštěvník hned dostane do prostoru, kde se hraje, který mě osobně evokuje upravenou garáž, spojenou s dílnou. Pro páteční večer platilo, že uvnitř se hraje a venku sedí a kecá. I když i uvnitř se dalo na pár místech posedět nebo případně postát před koncerty. Další za mě hodně pozitivní faktor je, že vstupné, pokud už člověk nedorazil s koupeným a zaplaceným lístkem, se dalo zaplatit kartou. A osobně mi pak udělalo hodně velkou radost, že i přesto, že je v sále podium, nehrálo se na něm, ale kapely našly svůj prostor ke hraní hned za dveřmi, což se ukázalo jako super nápad hned v několika ohledech. Kontakt s kapelou byl prakticky face to face, max. jeden dva metry, a ještě se kolem kapely poměrně snadno vytvořila podkova, takže byla obklopena skoro ze všech stran.

Večer odstartovali o trochu později, než bylo dáno line-upem, němečtí Watch Me Rise a pustili se do toho pořádně zhurta. Pěkně uřvaný vokály, nabroušená kytara s basou a emocema poháněné songy. Trvalo opravdu jen krátce, než mě tahle formace vtáhla a zachytila. Celému setu nechyběla živelnost, energie, ani jistá dalo by se říct sklíčenost. Chvílemi to byla melodická jízda, chvílemi absenci melodických prvků nahradil ostrý a nekontrolovatelný chaos, aby pak mohlo přijít vyklidnění v podobě pomalejších, ale o to intenzivnějších pasáží. Právě tady se ukázalo, jak moc byl dobrý nápad nevyužít pódium. Kontakt s kapelou na vzdálenost ruky a občasné výlety hlavního vokalisty mezi lidi, dodaly setu Watch Me Rise tu správnou jiskru a náboj.  Na můj vkus se až příliš mezi skladbami mluvilo, ale na druhou stranu chápu, že to občas k tomuhle stylu prostě patří. Celkový dojem to rozhodně nezkazilo. Parádní byl navíc závěr celého setu, podle všeho dobře nacvičený, kdy poslední skladba byla bez bicích a muž za bubny se chopil mikrofonu. Pomalejší věc se dvěma vokály, které jdou proti sobě, ale navzájem si vlastně vypomůžou, byla skvělým zakončením energií překypujícího vystoupení. Pak už jen čau, zahodit mikrofony a nechat to doznít. Pecka.

Brighter Days si trochu protáhli přípravu, ale zase se mezitím naplnil celý prostor, až skoro nebylo k hnutí. Bylo to něco ve stylu, schválně, kolik lidí se vejde do garáže. Trochu mi ti připomnělo záběry z videí, kde kapela pozve všechny kámoše a ty pozvou další kámoše a všichni se sejdou někde ve sklepě nebo právě v garáží, která se víc a víc otřásá každou další písničkou. Celkem vtipně působilo i to, že během koncertu, a to jak Brighter Days, tak Watch Me Rise, přišel občas dovnitř nakouknout někdo z ulice. Celkově panovala na celé akci přátelská a rodinná atmosféra ve znamení toho, že se skoro každý zná s někým jiným a proběhlo tak xy objímaček s lidmi z kapely. A to nejen před koncertem, ale i během něj a po něm. Bylo taky zvláštně fajn sledovat, jak se z na první pohled stydlivé party, stala rozdováděná smečka, která bavila všechny přítomné. Brighter Days to nehrnuli takovou silou jako jejich hosté, ale zato s větším citem a víc zasněnou atmosférou. Vůbec tím nechci říct nic špatného směrem k Watch Me Rise, to ani náhodou. Brighter Days prostě jen nastolili jinou náladu, víc snovou, víc pohodovou a uvolněnou. Klidné pasáže s hodně povedenými kytarovými vyhrávkami se tady střídaly s těmi výbušnějšími, kdy se dostal na přetřes i slušně ukřičený vokál plný melancholie. Tenhle kontrast mě fakt bavil. Kontrast toho, kdy se klidné vody zčeří nečekaným a silným náporem větru. A přitom je to všechno spojené zlatou nití líbivých melodií, které prostupují celým místem a naplňují ho až po strop. Když navíc mezi věci z nového alba Brighter Days zařadili i několik starších tracků, strhlo to velice bouřlivé ovace a objímačky se společným zpěvem nabrali ještě víc na síle. Líbilo se mi ale, že k tomu všemu tahle parta přistupovala s určitým odstupem a skromností. Nebylo to žádné hraní si na hvězdy a ukázka toho, hele my jsme vydali nový album, a to je tak moc super, že se Vám z toho zatočí hlava, a budeme to pořád připomínat, abyste na to nezapomněli, což jsem několikrát zažil a vždycky se mě v takových chvílích držela chuť odejít.  Zhruba v půlce setu došlo na samotný křest, při kterém padla i zmínka o tom, proč ještě nejsou hotové vinyly. Polil se tedy jeden z test pressů, který kapela obdržela, vyhodil se mezi lidi a mohlo se pokračovat až do úplného konce za střídání nových a starých tracků. Přídavek byl v tomhle případě nezbytnou součástí, jinak by rozjetý Kampus Hybernská asi neodešel, případně by kapelu přinesl z backstage. Všichni si totiž chtěli ještě zazpívat společně něco, co znají a do syta si zaskákat. Tím se za večerem napsala perfektní tečka a mohlo se vyrazit na nekonečné pokecy ven, případně domů, nebo pokračovat v pátečním večeru někde jinde.

Ačkoliv pro měn bylo tohle prostředí do té doby neznámé a v některých ohledech jsem se necítil úplně ve své kůži, tak zcela upřímně musím říct, že tohle byla povedená akce. Všechno do sebe zapadlo a skloubilo se ve skvělý celek, který jsem si užil. Jiskřivá atmosféra, parádní sety a příjemný prostor, kde se tohle celé odehrálo. Tohle prostě chceš.