S lehkých děsem v očích zjišťuji, že tahle věc vyšla už v říjnu loňského roku. Jakože si spíš uvědomuji, že to nějak rychle uteklo. Mám tuhle desku dokonce doma a ano, vyzvedával jsem si ji někdy během podzimu. A kolikrát jsem si říkal, že už si ji konečně pustím, protože jsem na ni dost zvědav. Nestalo se, respektive došlo k tomu až teď, tedy s více jak půlročním zpožděním. Vysvětlení jako u mnoha jiných věcí není, případně to můžu vždycky shodit na čas. A taky asi i na to, že oi! (schválně psáno s vykřičníkem) tak úplně často neposlouchám. I když se nechávám pravidelně zlákat. No, a navíc mě na téhle kapele něco svým způsobem přitahuje. Takže, řeč je o albu s názvem Nenech mysl vláčet vůdcem, za kterým stojí znojemská čtveřice Rozruch!. Deska vyšla jak v digitální podobě, poslech učiň na bandcampu, tak i jako destipalcový vinyl, o což se postarali v Knockout Records a Silesian Blood Records. Najdeš tu devět tracků, které dají dohromady něco málo přes osmnáct minut a čeká Tě hodně solidní punková jízda. Oi, Oi, Oi.

Minout Rozruch! v souvislosti s tuzemským oi! punkem je prakticky nemožné, a to i přesto, že nefungují kdovíjak dlouho. Jedná se o kapelu dost aktivní, která, jak sama uvádí, staví na jasných antirasistických a antifašistických postojích. Rozepisovat se tady tak o hranicích a liniích oi! punku, kdy to všechno dává ještě smysl a kdy už to smrdí něčím nahnědlým, co se jen jako oi! tváří, nemá moc cenu. A stejně se nemůžu zbavit pocitu přítomnosti všech možných klišé, co tahle část subkultury nabízí. Jenže, ruku na srdce, o těch klišé, a v tomhle případě myšleno jen pozitivně, to ve výsledku je. Takže ano, mám rád lehce agresivně vyhlížející designy, hospodské halekačky, mnohdy strohé ale o to jasnější texty, nasraný projev a hrdost na příslušnost ke komunitě, která si moc nepotrpí na zbytečné řeči. A samozřejmě všudypřítomné OI, OI, OI, co se tu mění ve zbraň. Byl bych asi i zklamanej, kdyby něco z toho chybělo, protože takhle to funguje náramně.

Nutno podotknout, že jsem u nové desky Rozruch! čekal stručně řečeno dřevní oi!. Jak definovat něco dřevního už může být lehce složitější a nemusí na tom být nutně shoda, ale je fajn, že tohle nebude ten hlavní bod. Co jsem čekal je totiž jedna věc a co jsem dostal je věc druhá. Měl jsem jakousi představu, která nedošla naplnění. Rozruch! do toho jdou od začátku naplno a bez jakýchkoliv okolků. Je to řízný, chytlavý, chceš si dupnout, zahrozit pěstí. První dvě skladby jsou hitovky na první dobrou, kdy už po prvním poslechu budeš spokojeně vyřvávat kusy textů. Nemá to chybu a věř tomu, že tě tahle deska hodně rychle vtáhne. Může za to ten skvělý strat, který Ti zaručené rozproudí krev v žilách a hodí Tě do správného rozpoložení. Nezmůžeš se na nic a budeš zběsile házet hlavou nebo kontrolovat prostor, kde by se mohlo hodit nějaký to pogo. K tomu ruka nemilosrdně zatnutá v pěst a ve tváří výraz punkového válečníka. A až tady Ti možná dojde, proč se Rozruch! jmenují tak, jak se jmenují.

Na nové desce Rozruchu mě baví takřka všechno. Funguje to dobře jako celek, ale i jednotlivé části jsou super. A ne vždy jde jedno s druhým ruku v ruce. Líbí se mi strohý a jasný cover art ve stylu nebudeme nic moc extra vymýšlet, tohle prostě stačí. A stačí, bez nejmenších debat není nic moc dalšího potřeba. Název alba je taky parádní, navíc si tenhle popěvek docela rychle oblíbíš, protože se několikrát opakuje ve druhé skladbě Tvoje cesta. A je za tím schováno tak nějak všechno, co by za tím být schováno mělo. No, a samotný obsah už jen korunuje všechno kolem. Krátký songy s jasným sdělením i chtěným oi! Patosem. Nabroušená rétorika, svižná a štiplavá hudební stránka věci. Nechybí tady ale ani melodické party, samozřejmě tak melodické, jak je můžou v oi! Punku být. Tahle čtyřka ze Znojma se toho ale vážně nebojí, takže čekej pěkně říznou jízdu, jak už ostatně padlo, ale neuškodí to zopakovat, protože tohle je PUNK. Syrovej a surovej, co se s Tebou nebude moc mazlit. Takže, jestli by třeba někdo čekal něco jako vřelé obětí, tak bude zklamán.

Co mi tady možná malinko chybí nebo možná spíš, co jsem tak nějak čekal, tak je nějaký track více do ska případně alespoň výrazná „ska-punková“ pasáž, kde bude padat jedno oi! za druhým. Takový to, kdy si chceš jen hodit bokem a vzpomenout si u toho starý dobrý skinhead reggae a working class ducha. Co se mi líbí, ale s čím zároveň tak nějak bojuju, je občasný jazyk ve stylu řeknu to, jak mi huba narostla a zdvižený prostředník na všechny strany. Tu a tam je to totiž takový ten podivný povzdech nad tím, kde jsou ty starý časy, kdy jsme si po pár pivech dali do huby i kvůli maličkosti a moc nic neřešili. Na jednu stranu to k tomuhle stylu i docela patří, na stranu druhou bych se bez toho obešel. Na stranu třetí, pokud takové sdělení nezabírá nějak velký prostor, tak jednu dvě skladby v pohodě dám.

Co bych ještě rád zmínil je skutečnost, že první polovina deska je opravdu neskutečně našlapaná, což je zásluha hlavně (ale rozhodně ne jenom) prvních dvou tracků, což už taky padlo. Ve druhé polovině už se místy nedaří tak urputné tempo držet, což je ale vzhledem k šílenému nakopáváku i pochopitelné. A nějaké to zklidnění se po tak divokém rozjezdu i může hodit. Ve výsledku jsou ale tohle jen takové drobnosti, které na desku nehází nijak špatné světlo. Nenech mysl vláčet vůdcem je skvělá záležitost. Jestli se opakuju, jakože je to klidně možné, tak mi to nevadí, protože někdy je potřeba nazvat věci pravými jméno. Což ostatně dělá i sám Rozruch! Jak by řekl klasik, tahle deska má názor, žádný schovávačky. Tak Oi!.