Punk je mrtvej nebo možná jenom někde hnije a nemá se moc k životu. Ale jak to tak vypadá, tak v Trutnově o tom nemají moc potuchy. Možná jim to tam nikdo jen neřekl a je to vlastně jedině dobře. Hodilo by se napsat hned na začátek, že tohle je prostě bordel, ale tím se prozradí jak název nahrávky, tak i její obsah. A tím bychom to tady mohli klidně i ukončit. Bordel z Trutnova, nazdar a šáteček. Jenže, ono to nebude zase tak jednoduchý nebo rychlý, i když tak trochu obojí. Ke konci února totiž jedna trutnovská partička, co si říká Blitzkrieg Boyz vykopla svoji novou nahrávku Je To Bordel. Tu najdeš aktuálně digitální podobě, poslech si hoď třeba klasicky na bandcampu, ale taky jako kompaktní disk, o který se postarala sama kapela. Svoje zvukovody nachystej na sedmnáct válů, co dají dohromady něco málo přes dvacet tři minut a na pořádný nářez, po němž se Ti bude kouřit z hlavy.

Blitzkrieg Boyz jsou dalším z tuzemských jmen, co mě až donedávna míjelo. Tedy aspoň pokud jde o hudbu, protože jinak jsem ho už mnohokrát zaregistroval v psané formě. Nějak ale nic moc nelákalo k poslechu. No, ale před několika týdny jsem zaznamenal krátkou zprávu o novém klipu ke skladbě Bud Spencer a zvědavost už tomu vážně nedala. Odtud už pak byla jen velice krátká cesta k informaci o novém albu a mohlo se tak začít se skládáním jednotlivých střípků. Začátek jsem dával lehce rozpačitě a možná jsem udělal i tu chybu, že jsem v tom hledal jakýsi řád. Jak už ale padlo, název desky mluví prostě za všechno a podtrhuje s přehledem obsah. Nedá se to popsat jinak než bordel, není to jednoduše možné, protože jde o nosný motiv. Přerváno pauzou a zpracováním prvotních dojmů jsem se nakonec k tomuhle bordelu vrátil, abych třeba zkusil pochopit jeho podstatu. Ta se kromě punku skládá taky z grindcoru, syrovosti, špíny, neurvalosti a chaosu. Sama formace o sobě uvádí, že hraje raw fast d-beat punk grindcore from Trutnov, což je všechno dohromady, i po jednotlivých částech pravda. No a protože je to fakt dost syrový, dost drzý, ale taky divoký v mnoha ohledech, tak se už chytám na háček, jelikož tyhle šílenosti a do jisté míry i podivnosti mě prostě baví nebo přinejmenším přitahují.

Tak tvl, cos čekal, že jo? Popravdě musím říct, že syrovou rubanici, možná i dbeatový kolovrátek, hrubé zrno všehochuti, bordel. Aspoň v tom jednom, i když se dá říct, že ve dvou bodech jsem se trefil. Ale i tak tady jde použít slavná hláška „to jsem ale opravdu nečekal,“ byť v lehce jiném kontextu. Je to bordel od začátku jede v dost vysokých otáčkách a je dost rychle jasné, že se v tomhle případě nebude šetřit provokací, nadsázkou a ironií toho nejostřejšího kalibru. Ale nečekej tady žádný skrytý narážky, žádný tupě jednoduchý vtipy, nebo nedejbože schovávačky. Tohle je punk, co tne do živého a umí si udělat srandu ze všeho kolem sebe a ve výsledu tak trochu i sám sebe karikuje. Co mě na tom baví je fakt, že to není nic laciného, nic podbízivého. Je to punk, který tu zoufale chybí. Punk, který si umí zachovat tvář a nebude za ty čtyři písmena schovávat všechny debilní názory a podivné myšlenkové pochody nebo chování. Blitzkrieg Boyz kopou jako splašený kůň a nemáš moc možností, kam se před nimi schovat. Na jejich novince se pořád něco hýbe, něco skřípe a bzučí, něco se děje. Pořád a pořád. Má to svoji tvář, svoji atmosféru.

Jak moc je tahle deska drzá a troufalá vystihuje za mě nejlépe asi třetí skladba s názvem Svarta. Zhudebnit virální internetový Svartův Jump, to je prostě mistrovský kousek, který mohl skončit průserem úplně stejně jako samotný Svartův pokus o legendární skok. Se sluchátkama na uších se směju na celé kolo a pouštím track několikrát dokola. A dalo by se říct, taková blbost. Ale jede to, mě to baví a dostává mě to do soukolí celé desky, kde se budu dál motat mezi údernou a dravou hudbou a hláškami z filmů a seriálů. Pomalu si u toho zvykám i na druhý a grosteskní vokál, který vždy funguje jako rána do břicha. Konečně se mi daří oprostit se i od toho, jestli to celé dává smysl. Nemusí, pro tuhle chvíle prostě nemusí a jsem za něco takového rád. Když pak přichází na řadu soubor skladeb věnovaných seriálu Mladí v partě, na který jsem před mnoha lety nahodile koukal po nocích na dvojce, tak už je to prostě takřka láska. Punk o punku, co si dělá srandu z punku, tedy mimo jiného samozřejmě. Smrtelná kombinace. Přitom to celé drtivě uhání vpřed, a to bez chvíle odpočinku, protože rychle a rychleji je daleko lepší než cokoliv jiného. Zbytek alba je jednoduše směs nasranosti a provokace s nadsázkou, jak už tady padlo. Jako celek to sedí a jde k sobě vážně povedeně. Bavím se královsky. Baví mě i ten hudební smrad zatuchlé zkušebny a ledabylé úsměvy, které k Tobě Blitzkrieg Boyz budou po celou dobu vysílat. Podej mi ten kámen a já ho hodím do nejbližšího okna. Nebo ho hodím po Tobě, protože to tak moc žereš. Tahle trutnovská parta přináší neotřelý materiál, který je dobré si zaznamenat, protože to je jízda, která se moc nerozhlíží kolem sebe a klidně Ti jedu cákne. Tak dělej, vole, teď…