Rožnovská scéna opět vrací úder a dává o sobě vědět. Vlastně pořád o sobě dávat vědět. Napadlo by mě, že už jsem asi i připraven, ale nakonec musím konstatovat, že tomu tak opět není. Tenhle počin dráždí, provokuje, napíná, jitří smysly. Nechci si ho pouštět k tělu, ale musím, jinak na něj nedosáhnu a nic se nedozvím. Bojím se a mám radost, i když nevím z čeho. Co to zase proboha je? No, dojde na to. Na začátku března spatřila světlo světa nahrávka s podivným názvem Černé kohoutí harakiri, za kterou stojí formace s možná ještě podivnějším názvem Perly Sviním. Jenže, tohle je Rožnov, a to co je jinde nejspíš divné, tak tady je naprosto normální. Tuhle novinku můžeš najít jak v digitální podobě s poslechem už klasicky na bandcampu, tak i jako vinyl s podpisem Malárie records. Deset skladeb je tu rozprostřených do dvaceti sedmi minut a dostane se ti prazvláštního mixu, který neustále mění tvar i barvu a neustále není stálý. Klid tu nenajdeš, ani náhodou, ale zážitek z toho budeš mít solidní.

Jméno Perly Sviním jsem zaznamenal před nějakým časem, ale kromě celkem zajímavého názvu to ve mně nic moc dalšího nezanechalo. K poslechu nic, nejasná představa o punku, co nejspíš nebude punk, nezařazeno. Dlouhá pauza prosázená střípky, o kterých si můžu myslet, že nebyly skutečné. Pak střih a najednou tady byla deska. Jasně, asi to to nebylo tak rychle a z ničeho nic, ale ze svého pohledu jsem to tak vnímal. Deska, na jejíž přebal jsem začal častěji narážet a který mě lehce znepokojoval barvami. Co to má být? Zvláštní fialový nápis na černošedém pozadí trochu bil do očí. Ta kombinace působila znepokojivě, nervózně, ale někde v hlavě mi hrálo, že si to musím poslechnout. Že si to chci poslechnout. Ale jak se k tomu dostat, když všechno bylo proti? A jak moc tady dramatizuji? Impuls k poslechu nakonec přišel sám. Jako kdyby někdo cítil moji nerozhodnost a chtěl mě postrčit. Tak dělej kristepane, na co čekáš, není to taková věda, odpal to a nech si ty blbý kecy. Dobře, dobře, už jdu na to, hlavně v klidu, bez problému, zpracuju to. A tak žhavím sluchátka a nechávám hrát…

…a divím se. Prej punk, docela povedený vtip. Ale zase ne tak moc a je to i z velké části pravda. Jenže kromě toho punku někdo nasypal do hrnce i psychedelii, hardcore, rock’n‘roll nebo blues a boogie. Jako vážně? Ale jistě! A ani s tím punkem to nebude tak jednoduchý. Je to tak trochu garážovka, tak trochu je to syrový, a tak trochu i melodický, téměř jako punkrock. Všechno tohle dohromady, pořádně promíchané, přelité alternativou, možná exerimentálnem. A Ty z toho budeš mít hlavu jako balon a nebudeš chápat, nebudeš stíhat, nebudeš mít tušení.  Už po první skladbě se ptám sám sebe, jestli mě to baví a neumím si odpovědět. Něco v tom je, nějak se to hýbe, jede to vpřed a pohyb sám o sobě je hybnou silou. Takže asi dobrý. Nebo možná ne, možná to je pouze dojem a přelud a nic tu není skutečné. Občas to má řád, ale ten se dokáže v několika vteřinách rozplynout jako pára nad hrncem a je vystřídán nahodilým chaosem. Klidná část je z ničeho nic přervána neurvalostí a drzostí. A ta nepředvídatelnost je prostě zdrcující. Robustnost a hutnost je nahrazena syrovými tóny a nabroušeným vokálem, melodie vystřídány rozervaností, přímočarost předává štafetu nostalgii. A tohle se děje celou dobu, v různých délkách, poměrech, proporcích, intenzitách. Chceš toho zachytit co nejvíc, ale nevíš jak. Černé kohoutí harakiri si žije podle svého a Ty seš jen divákem, tečkou, ničím, zrnkem prahu ve větru. Někdy to zní jako úderná rock’n’rollová pecka, jindy zase jako ten lopaťácký punkrock/punk, co jsem poslouchat na střední. Jednou je to heavy ale i fast blues, podruhý rozverná psychedelie, co se nebojí poskočit nebo rozběhnout. K tomu tu a tam hardcorová tvrdost a smrad stoneru. A i když se to může zdát jen těžko uvěřitelné, drží to pohromadě. Jestli to dává smysl, o tom bych sám radši nemluvil, protože myslet na to musím každou minutou. Ale i kdyby to smysl nedávalo, není to špatně. Opusť šablony i vzorce, vnímej nekonečnost prostoru a těkavost času.

Perly Sviním přináší možná neuchopitelnou, možná složitou, ale určitě zajímavou a zábavnou věc, kterou je dobré neminout. Můžeš si z toho vzít co chceš, nemusíš nic. Můžeš se smát, protáčet oči, tvářit se divně, jak divně deska zní. Rozhodně je to ale materiál, který má svůj ksicht, má svoje kouzlo, jde si svojí cestou. A je to Rožnov, tak se buď přidej nebo neříkej nic. Tohle je prostě Rožnov, tak moc nečum…