Tohle je další věc, kterou mám strašně rád. Když se při poslechu něčeho nového dostaví jistá melancholie nebo nostalgie a cestu vpřed v paměti si derou obrazy a zvukové útržky tak strašně moc známé, až se tají dech. Když se zase cítíš tak trochu, ale možná i hodně, jako na střední a je Ti tak nějak všechno jedno. Když máš chuť zatnout ruku v pěst, zahrozit kamsi ke stropu a zařvat si nějaký ten part, při kterém mrazí a jiskří zároveň. A přesně tohle se stalo v případě nahrávky od německé streetpunkové, nebo chceš-li oi! hardcorové party The Unmarked. Deska s názvem Homage to our souls vznikla sice už loni v květnu, ale pouze v digitální podobě. Poslech si můžeš v klidu hodit na bandcampu. Od sprna letošního roku je pak tahle pecka k dispozici rovněž na desetipalcovém vinylu, pod kterým je podpis Stay Sick Records. Přináší hodně solidní porci melodického a úderného punkrocku. Na tomhle počinu najdeš celkem pět věcí, které dají dohromady necelých třináct minut a parádně Tě nakopnou. Připrav se na to, že tenhle materiál Tě donutí vyhodit nohy pěkně vysoko do vzduchu.

Tady ani nejde říct nic jiného, než že to bylo na první poslech. Hned, jakmile jsem slyšel kus prvního songu, byl jsem chycen a nebylo úniku. Je v tom totiž všechno, co můžeš čekat a chtít a všechno, co se Ti pěkně zaryje pod kůži. Melancholie spolu s flashbackem na sebe nenechaly dlouho čekat a velice rychle se tak rozvířily všechny možné vzpomínky na doby, kdy jsem v hluboko zaražených sluchátkách poslouchal věci jako The Unseen, Part Time Killer, Millencolin, Satanic Surfers, Left Alone nebo třeba Time Again. Ve výsledku to jsou mnohdy spíše volné asociace, než by tady šla hledat podobnost, ale o to silněji to nakonec celé působí. I když v některých případech je ona podobnost i na místě. Dost možná přichází Unmarked s mixem, který zní jako všechny už zmíněné kapely dohromady a možná právě v tom je to kouzlo a neskutečná síla téhle novinky. Ale kdo ví?  Možná bych k tomu ještě přidal The Bouncing Souls nebo Social Distortion, když jsme u toho. Třeba to vůbec tak není a nemá být. Jenže, i kdyby to tak bylo jakkoliv, tak mi to je dost jedno, protože na faktu, že tahle věc Tě bez varování sejme, se tím vůbec nic nezmění.

Tahle berlínská čtveřice servíruje silné melodie, ještě silnější chorály a sing alongy a nesmírnou dávku energie, která Tě zvedne ze židle i z postele a udělá to velice rychle. Homage to our souls má tah na branku jako blázen, je to hezky svižný a celou nahrávku, aspoň u mě, provází zvláštní a dost příjemné chvění. Přidej si k tomu krásně nakřáplý vokál, pěkně uhlazený, ale ne sterilní zvuk a srdce jako zvon a máš něco, co Tě propleskne tak mocně, až si jednu možná švihneš o nejbližší volně postavený předmět. Na mě tahle věc působí tak, že se mi na tváři objeví spokojený úsměv a chci se rozběhnout a prostě jenom tak běžet bez ohledu na to, kam se dostanu. A to je pocit, co mě strašně baví a rozproudí mi krev v žilách. Stejně jako mě baví, když si zběsilou podupávám nohou a přemýšlím nad tím, jestli když si dám už asi pátý poslech během jednoho dne, to bude stačit. A The Unmarked všechno tohle do puntíku splňují. Je v tom tolik, že to možná ani nejde vypsat všechno a mě u toho napadají další jména jako jsou The Bloodbrothers nebo Minority Of One. Což je všechno prostě dobrý.

Dalším fajn aspektem je tady formát, na němž album vyšlo. Nádherný desetipalec, s jednoduchým, ale pěkným a svěžím designem. Už jen při pohledu na přebal se jednoduše chceš zaposlouchat. A jakmile to celé začne hrát, tak je vystaráno. Líbí se mi tady atmosféra, která se pohybuje někde mezi radostnou bezstarostností a důraznou vážností. V každém případě Tě ale vtáhnou melodie a urputná dravost, s níž do Tebe budou The Unmarked hezky bušit. Homage to our souls Tě nenechá ani v nejmenším v klidu, taková možnost neexistuje a je to jedině dobře.

A co dalšího je super? Že tahle německá úderka se zastaví i v našich končinách, a to hned v nejbližší pátek, tedy 15.09.2023 na Sedmičce v Praze a následně v sobotu 16.09.2023 v Pink Whale v Bratislavě. V obou dvou případech bude i naprosto skvělý support, v tomhle případě slovenská punkrocková formace 29. August, která navíc nedávno představila fyzickou kopii Nie si v tom sám, jež vyšla pod křídly Knckout records. No a právě tohle spojení slibuje opravdu silný a elektrizující zážitek, co si v sobě ještě chvíli poneseš. Tak a teď už běž naštelovat hlasitost, udělat si nějaký ten prostor na lokty a kolena v akci a nech se vtáhnout, tohle je totiž velká paráda a zaslouží si Tvoji pozornost.