No, k tomuhle se taky chystám už poměrně dlouho.  A že mě to na první dobrou krásně semlelo. Jo a taky, aby tady pořád nelítaly končetiny, tak je potřeba zase trocha romantiky, snění a tvárného vesmíru, který si můžeš strčit do kapsy. Prostě něco, co Tě přenese do jiné dimenze, kde věci jen jsou a čas prakticky neexistuje. Tentokrát se totiž vydáme do Švédska, ačkoliv by si někdo podle názvu mohl pomýšlet na Norsko, kde na konci dubna vznikla nádherná deska s názvem In Irons, kterou má na svědomí post-rocková parta Orsak:Oslo. Tenhle galaktický materiál můžeš najít jak v digitální podobě s poslechem zcela klasicky na bandcampu, tak i jako dvanáctipalcový vinyl, který vznikl pod křídly Vinter Records. Na Tebe je tady nachystáno pět tracků, které dají dohromady čtyřicet dva a půl minut a fantastický zážitek, po kterém Ti bude nepřetržitě šumět v hlavě.

Orsak:Oslo mě dostali, a to tak, že hodně. V tomhle případě je to přesně ta situace, kdy doposloucháš desku, nevěřícně koukáš do prázdna a přemýšlíš, jestli to bylo skutečné nebo se Ti to jen zdálo. Přitom Tě ale neustále bombarduje pocit, že to bylo naprosto krásný. No, a tak posloucháš znovu a znovu a ta situace se opakuje pořád dokola. Funguje tady totiž nějaké zvláštní kouzlo. Mám rád alba, která plynou tak strašně moc přirozeně, že po doznění posledního tónu vlastně nevíš, jestli uplynula hodina nebo jen dvacet minut. Čas se slije v rozmazaný obrazec a je jen něčím na pozadí, co začneš vnímat až tehdy, kdy se dostaví ticho. A In Irons přesně tohle nabízí. Slyšel jsem tenhle materiál už hodněkrát a vždycky to bylo s naprosto stejným výsledkem. I kdyby se stopáž zdvojnásobila, nebylo by to poznat. A v tom je In Irons nepřekonatelná.

Tahle švédská parta přináší naprostý únik od všední reality. Je to cesta pryč, do daleka, za obzory. Je to něco, co musíš zažít. Je to očista, je to zpověď, bolest i radost. In Irons je opravdu v mnohých ohledech jednoduše úchvatná. Intenzita je tady někde úplně jinde, než by Tě mohlo napadnout. Strhující atmosféra se zažírá pod kůži, až Tě nakonec zcela pohltí. Vlastně tady i zjišťuju, že asi pro některé svoje pocity nemám slov. Že to je prostě něco tak moc silného, co nejde ani uchopit. Všechno tu je správně, je to jako vysněná krajina, kam občas potřebujeme každý utéct. Ponořit se do klidu, slyšet vlastní dech, jen být a neřešit nic. Orsak:Oslo přináší nádherné melodie, které pohladí duši, uvolní všechny svaly v těle a balancují někde na okraji snění a roztříštěné reality. Reality rozlomené na několik částí, které se třpytí od slunce. Silnou zbraní téhle desky je taky vyváženost. Ne balanc, ale vyváženost. Každá skladba je vlastně trochu jiná, ale základ je tu stejný. Nenajdeš tady výkyvy v tempu nebo hlasitosti. Nenajdeš tady ani skoky v důrazu nebo tvrdosti kytar. Jediné, co se tady mění a neustále přelévá je snová atmosféra. Stoupá, klesá, houstne, místy se noří do temnoty, jindy je prozářená. Vždycky ale absolutně dechberoucí, kdy tohle slovo dostává trochu jiný význam. Možná právě tohle dělá In Irons tak výjimečným počinem. Možná je to ale něco docela jiného, co nejde popsat.

Co mě na téhle desce taky neuvěřitelně baví je fakt, že mi připomíná spoustu věcí, slyším v tom celou řadu toho, co mám rád. Vlastně v každé skladbě něco trochu jiného. Slyším v tom hloubku Pershagen, jejichž atmosféra nemá obdoby, slyším v tom kosmickou pouť Tiny Fingers. Stejně tak v tom ale slyším a cítím i oblíbené britské post-rocky jako třeba Listing Ships nebo Lions Are Smarter Than I am. Je v tom pro mě i kus 1099, možná A-Sun Amissa nebo Gilmore Trail. Všechny tyhle věci, kterých je ale ještě víc, mám moc rád a vždycky se k nim s chutí vracím. A Orsak:Oslo z toho všeho prostě vytvořili překrásnou směs, která Tě sežere. Výpravnou, robustní, epickou, jak mám rád a nervy napínající směs. Tohle je jeda z těch věcí, kterou už v životě nedostaneš z hlavy. Je to jako nekončící západ slunce, kdy se krajina halí do šera, obloha září odstíny oranžové a červené a lehce chladný vzduch voní svěžestí a možná vzdáleným deštěm. Přesně v ten moment se zastaví čas, přesně tehdy chceš jen ustrnout a nepohnout se ani o milimetr. Chceš jen sledovat, jak se šeří. Než v jeden moment všechno pohltí tma a Ty můžeš spokojeně vydechnout. Tahle švédská parta stvořila něco, co se vymyká všemu běžnému. Přitom je to ale tak moc známé, až se tají dech. Osobně řadím In Irons k tomu nejlepšímu, co jsem v aktuálně probíhajícím roce slyšel. Tak už na nic dalšího nečekej, vypni svět a nech znít tuhle krásnou věc, která Tě vezme na nezapomenutelnou cestu.