Tohle proběhlo tak nějak v tichosti nebo aspoň mi to tak přišlo. Z ničeho nic jsem na to najednou narazil a zcela pochopitelně se tomu prostě nedalo odolat. Asi by se dalo i říct, že tohle je fenomén, případně něco na ten způsob. Ale zase není třeba přehánět, protože stačí říct, že to je ukrutně dobrý, což v tomhle případě mluví za všechno. Řeč tady je o brněnské techno punkové sestavě Frau Zwei, která na konci března představila svoji novou nahrávku, EP s názvem Dakota 38. Ta je k dispozici aktuálně jen jako digitál s poslechem třeba už tradičně na bandcampu a nabídne Ti čtyři skladby se stopáží necelých třinácti minut. Nabídne Ti naprosto parádní zážitek, který Tě totálně dostane.

Když jsem tuhle zběsilou partu slyšel poprvé, tak jsem moc nechápal, o co jde, ale dost se mi zalíbila. Bylo to jiný, elektronicky syrový, syrově elektronický, zvláštně potemnělý. Byla v tom jakási divná a rozervaná atmosféra a nálada. Sklep, prázdno, hluk a dveře, za kterýma nikdo není, protože ti správní lidé vychází až po setmění. Melodie, co snadno zůstanou v hlavě a budeš si je tu a tam zcela bezděčně zpívat. Frau Zwei se zjevili, aby dost možná nastolili nový řád, přinesli celkově něco nového. Aby spojili zdánlivě nespojitelné a ukázali Ti cestu, po které se můžeš vydat. Stačí sledovat kroky, jenž se objevují a zase mizí a není tak docela jasné, kam ve skutečnosti vedou. Stejně tak není jasné, kam Tě dovede ona cesta, ale už v jejím průběhu zjistíš, že na tom vůbec nezáleží. Že hlavní je tady samotné putování a že je důležité dívat se víc kolem sebe.

Dakota 38 přináší ale docela jiný rozměr. Při prvním poslechu jsem spokojeně pokyvoval hlavou a říkal si, že to vůbec není špatný. A kdesi hluboko uvnitř mysli se tím zažehl dost neodbytný pocit, že tahle nahrávka byla víc než dobrá a budu si ji muset pustit znovu. Což se i poměrně rychle stalo, a s tím přišla i změna vnímání. Tahle věc je totiž zatraceně skvělá a každé další přehrání Tě v tom jen a jen utvrdí. Surrealistický zážitek, co Ti tak moc zamotá hlavu, až sebou možná plácneš o zem. Hypnotický zvuk, podmanivě ostré beaty, tepající elektronika a zlámané vokály, které se Ti hrubou silou, a přitom jemně, zaboří do uší. Přihoď k tomu ještě parádní a zajímavé texty a máš najednou v ruce něco, co Tě odzbrojí, něco skutečně neskutečného.

Beru si proto sluchátka a vyrážím ven. Nad městem ještě svítí slunce, i když je teda dávno po šesté. Možná jdu i na sever a za závěsy jen tuším oči starých žen, které sledují moje kroky. Mám i nutkavou touhu si pronajmout měsíc a osázet ho růžema. Stejně jako přemýšlím nad tím, jestli tady je někdo z vlastní vůle a nejsme všichni jen postavy ve snech. Ulicemi se navíc prohání vítr, který je neutišitelný a já mám jasné přání, aby si pro mě někdo přišel brzo nebo už nikdy. A až se slunce ponoří za okraj a podá si ruku s měsícem, budu chtít odejít. Vím ale, že se nevidíme naposled. Pak přijde bezmračná noc a všechno bude nejspíš jinak.

Vidím tvary, cítím napětí, sílí stísněnost a každý můj krok je tak těžký, že nechává díru v asfaltu. Je to omamující, krásný, nepříjemný. Chci víc, nemůžu si pomoct a jen málo chybí k absolutnímu pohlcení. K tomu, abych se jednoduše rozplynul. Ta atmosféra je totiž tak moc strhující, až se tomu nechce věřit. Je to jako bezesná noc, která Tě nutí už asi posté dívat se ven oknem na ulice ozářené lampami. Tíživý pocit, hra s jazykem a živelné skládání slov do vět. A najednou se i rozpomínám a utíkám myšlenkami. Slyším najednou I Love 69 Popgejů, stejně jako kusy Prodavače. A není to ani tak daleko ke Ghostland Observatory. Zcela omámen ukrajuji další metry a říkám si, že tohle chci. Dakota 38 je úžasná a Frau Zwei posunuli svůj zvuk do docela jiných sfér. A ta několikrát zmiňovaná atmosféra, se kterou pracují, je fascinující. Možná po poslechu můžeš mít trochu divný pocit, ale rozhodně to za to stojí. Tady není o čem, Frau Zwei přišli vládnout a Ty se koukej poklonit. Dakota 38 Tě totiž nenechá v klidu..