Ano, je to tak. Další věc, která mi možná až trochu ostudně zapadla, i když jsem o ní věděl. Takže, znovu se trochu vrátíme, v tomto případě konkrétně někam do listopadu a prosince loňského roku, kdy vzniklo něco, z čeho mi málem vypadly oči z důlků. Splitko Univerzum Strachu dvou tuzemských kapel, Interpunkce a Marne. Tenhle drtivý materiál vylezl na denní světlo v digitální podobě (poslech klasicky na bandcampu), jako kazeta s podpisem DIY Kolo Records, dvanáctipalec v režii S Kudlou V Zádech, Rosa Punx Collective a Ultima Ratio a údajně existuje i verze kompaktního disku od Owlripper Recordings. Dohromady Tě tady čeká devatenáct naprosto šílených tracků, kde se stopáž zastavila pod dvaadvaceti minutami. Tohle je totální peklo a broušení zvukovodů až na okraj lebky.

Svoji lásku k orlovské diy scéně, odkud Marne jako další sestava pochází, bych tu znovu rád zmínil jako něco, co prostě už dlouho trvá. I když jsem s poslechem hodně otálel, výsledek je naprosto zničující. Co to do p**ele vlastně je, byla první a v podstatě asi i jedná otázka, kterou jsem měl při poslechu v hlavě. Odpověď na ní nemám a možná ani mít nebudu. Je to ale neskutečná řežba, která mírou chaosu a brutálním hlukem ničí všechno, jakože fakt totálně všechno. Crust, grind, anarchopunk, nějaké to násilí, tohle celé v zatraceně ostré a výbušné směsi, která trhá zdi na kusy. Nelítostné tempo, špinavý zvuk, řev a hlasitost na maximu. Tohle je materiál, který Tě sežere a neuděláš s tím nic. Všechno, co jsem kdy měl na orlovské scéně rád jako kdyby se tady spojilo v superorganismus, co je připravený vyhubit lidstvo. A má v plánu to udělat hrubě a rychle, zahladit stopy a zmizet. Země se ale bude otřásat ještě dost dlouho. Marne na svojí straně předhazují dvanáct tracků nacpaných do jedenácti a půl minut a věř tomu, že po poslechu nebude nic na svém místě a dost věci asi celkově nebude tak jako dřív. Vzhůru do útrob chaosu, k jeho podstatě, až tam, kde už není vidět na krok.

Můj vztah k Interpunkci je vlastně docela zvláštní a asi ho nejsem schopen nějak víc popsat. Ve výsledku můžu říct, že mě tvorba těhle magorů celkem fascinuje, ale rád si od ní držím lehký odstup. Na společném splitku Interpunkce servíruje sedm válů se stopáží kousek nad deset minut a je to klasická jízda, která slova zpomalit a klid nemá ve slovníku. Nabroušený punk smíchaný s hardcorem v totálně zběsilém tempu. Hlavní slovo tady má výbušnost a neurvalost. Smršť, která Tě pošlape a následně se Ti ještě vysměje, s úšklebkem, co mluví za vše. Kdo někdy zkoušel nacpat petardy do mikrovlnky, nebo pral v pračce hřebíky, ten asi tak nějak tuší, o čem je tady řeč. Kdo to nikdy nezkoušel, bude muset prostě zavřít oči a jít do toho. A ano, opravdu tu hrozí nebezpečí. Že to je šílenost? Jasně, že jo. Jinak by to ale nebylo ono. A dost pochybuju o tom, že to tahle partička umí jinak. Jestli to bude bolet? Samozřejmě, že jo, jenže jak zjistíš velice rychle, nejde si od toho pomoct. Nic dalšího, žádná další otázka se už nepřipouští. Rozběhni se a uvidíš.

Tohle splitko se povedlo. Přináší běsnící sílu, strhující energii a nedopřeje Ti ani vteřinu jakéhokoliv odpočinku. Jestli nebudeš stačit, vytře s Tebou podlahu nebo Tě jednoduše zničí. Spojení dvou divokých a nespoutaných částí v jeden našlapaný celek, který by mohl lámat kámen v lomech místo trhavin. Už ale dost řečí, nastav tu správnou hlasitost a nech se zmítat chaosem.