Drnčící syňtáky, potemnělý rytmy a zkroušená atmosféra osmdesátek a devadesátek. Přesně tohle, a ještě o dost víc, Ti z Kalifornie přichází naservírovat vypečená partička Bite Marx. Od začátku roku už stihla tahle trojice z Los Angeles vysypat z rukávu celkem čtyři singly.  V lednu to byl track s názvem Born Dead, následoval single Pissing in The Dark a Curses Foiled Again, Holy Hegemony z konce března a zatím nejnovějším válem je Small Room ze začátku dubna . Všechno hezky digitálně s poslechem zcela třeba tradičně na bandcampu. A podobně aktivní byla tahle formace i loni, kdy jen v průběhu prosince představila čtyři skladby. Připrav se tady na electro, synth, post-punkovou jízdu, která Ti zakroutí boky.

Bite Marx přináší povedenou směs, která ve skrze není ani moc uchopitelná a je v ní slyšet nesčetně věcí a vlivů. Poměr jednotlivých ingrediencí je tady dle libosti, podobně jako dávkování. Je v tom slyšet post-punk, synth, electro, ale i gothic rock nebo dark wave. Je to vtělení X-mal Deutschland, či Cabaret Voltaire. Je to dost možná i vzpomínka na depešáky. Nebo v tom je slyšet ještě a klidně i něco dalšího, co Tě asi tak napadne, když si vybavíš pojem jako osmdesátková alternativa. A funguje to, pasuje to přesně tam, kam má. Můžeš nad tím kroutit hlavou jak chceš, ale jednoduše to tak je. Neuděláš s tím opravdu nic.

Tahle bláznivá střela Tě nejdřív pěkně zhoupne v kolenou a nechá Tě jen tak ledabyle podupávat nohou do rytmu a kývat hlavou. A to všechno jen pro to, aby mohla postupně zvyšovat tempo a pořádně Ti tak rozproudit krev v žilách. Až se přistihneš, jak děláš vzdušnou piruetu nebo se za zavřenými víčky měníš v taneční bestii, dojde Ti, že to je tak je správně, že to celé je přirozený stav, který pro daný okamžik dává smysl. Je jedno, jestli se topíš v temnomelodiích gothic rocku s výrazem Roberta Smithe nebo se post-punkově, ale i obecně post nezadržitelně kroutíš za zvuků electro nástrojů a zastřeného vokálu. Všechno je tady možné. Stačí k tomu udělat jen ten první krok do světlující tmy. Pak si Tě tma přitáhne a už nepustí.

Bite Marx to prostě šlape. Je to zábavný a zároveň energický. Nechybí tady ani pořádná jiskra zabalená do otráveného projevu, který se Tě snaží přesvědčit, že svět je divný místo a všechno kolem je ještě divnější. Zároveň se ale tahle trojička nepouští nikam hlouběji, do temnějších a tmavších zákoutí, zbytečně moc netlačí na pilu. Občas trochu uteče, ale rozhodně to tady není na škodu. I při udržování balancu je občas třeba rozhodit rukama a hodně se zaklonit nebo předklonit. Přesně takhle to Bite Marx dělají a jde jim to moc dobře. Tak se nenech moc přemlouvat, je to pro tuhle chvíli zbytečný…