Nemám rád termín Skramz, jakkoliv to asi někomu nemusí vyhovovat. Vystačím si se screamem, a to bez ohledu na trendy. Přesto ale existuje jedna kapela, s níž mám pojem Skramz spojený a už to tak zůstane vlastně nejspíš napořád. Tou kapelou jsou švédští Barabbas, du förtappade. Tahle čtveřice ze Stockholmu vydala na konci ledna svoje nové album s názvem Discussions on Existentialism. Tenhle počin vyšel v digitální podobě, ale i jako vinyl, pod kterým je podepsáno hned několik labelů. Konkrétně je tady řeč o Dingleberry Records (DE), No Heroes Records (DE), Entes Anomicos (DE), Fresh Outbreak Records (IT), Pasidaryk Pats Records (LT), Jean Scene Creamers (USA) a skoro domácí Salto Mortale Music (SK). Čeká Tě tady dvanáct hodně výživných a uřvaných tracků s celkovou stopáží přes dvacet pět minut. A jde se v tomhle případě opravdu až na krev.

Na Barabbas, du förtappade jsem narazil s jejich vydanou prvotinou Discourse z roku 2017. Tehdy mě jejich hudba značně převálcovala a poslouchal jsem ji pořád dokola. Bavila mě na tom ta srdcervoucí intenzita, která tak nějak reflektovala tehdejší stav mojí mysli. Ale ok, dost sentimentu a podobných věci. Bylo to strhující a jsem rád, že jsem na tyhle maniaky narazil.

Nová deska ale přináší trochu jiný rozměr jak intenzity, tak i rozervanosti. Jedná se o neskutečnou nálož, která z Tebe dostane úplně všechno. A přitom to udělá s takovou lehkostí, až se Ti bude tajit dech. Pokud tedy nějaký po tom neskutečném tlaku ještě zbyde. Právě tenhle kontrast mezi absolutním šílenstvím a jakýmsi stoickým klidem mě na celé nahrávce dostává asi nejvíc. Je to jako vylézt ven v té nedrsnější bouři, a přitom s rukama založeným na prsou jen tak stát a sledovat, jak se svět prohýbá a možná řítí do záhuby. Brát to jako fakt, nikoliv jako přání nebo nihilistickou choutku. A až tenhle živel nakonec pomine, tak jen pokrčit rameny a zase spokojeně odejít domů. I když asi ne tak s úplným klidem, ale spíš s vědomím, že to byl sakra zničující zážitek.

Discussions on Existentialism přináší sílu, která Tě bude chtít rozervat na několik kusů. Budeš se zmítat v křeči pod náporem hluku a chaosu, co kolem Tebe vypukne. Bude to prostě masakr, který si ale zamiluješ. Musím říct, že nová deska je i skvěle poskládaná. První polovina plyne v rozbouřeném tempu krátkých a úsečných skladeb, které statečně brousí hranu emoviolence. Druhá polovina pak nabízí delší, ale o to intenzivnější vály, kde všechno burácí a hroutí se do sebe. Výsledek je fenomenální a zážitek z poslechu nejen na hraně snesitelnosti, ale i absolutní radosti.

Není tady vlastně moc o čem. Barabbas, du förtapade nabízí něco, co prostě musíš slyšet. Něco, co tě vytrhne z běžného vnímání a vytře s Tebou podlahu. Něco, co Tě pohltí a co si zamiluješ. Připrav se na pořádný tlak, na dechberoucí scream a jiskřivou atmosféru, která po chvíli zažehne plameny. Tohle je prostě neskutečná paráda.