Někdy je lepší nezpomalovat. Nebo aspoň nezastavovat. Prostě a jednoduše to hnát na plný plyn vpřed a kašlat na nějaký ten odpočinek. Vytočit otáčky do maxima a poslouchat rozervané burácení. Přesně takhle to do svých rukou vzala u nás celkem dobře známá německá parta Haexler. V první polovině listopadu se na světlo dostala její nová deska s názvem Wage, Work. Najdeš ji v digitální podobě (asi pro nikoho nebude překvapením informace, že poslech je možný na bandcampu), jako jednostranný dvanáctipalec, pod kterým je podepsána celá řada labelů,a taky jako kazetu, o kterou se postaraly Home Mort, Ring Leader a Lower Class Kids records. Třináct tracků, stopáž pár vteřin nad devět minut a pořádná sypačka, která Tě přejede.

Tohle je prostě řežba. Neskutečná, nesmyslná, nezastavitelná, nezkrotná. Od začátku do konce v zabijáckém tempu, které nepřipouští žádnou pauzu, diskusi, ani kompromisy. Prostě zavři hubu a běž, nic jiného tady neexistuje. Slabé kusy odpadají, ty silnější chvílemi drží krok jen s vypětím všech sil. Tady nemá cenu si na nic hrát a nic předstírat. Jestli na to nemáš, tak možná ani nezačínej, jinak Tě čeká drcení kostí a plivání krve. Tohle totiž opravdu není žádná sranda. Powerviolence okořeněný grindcorem, co trhá na kusy. Rychle, tvrdě, nahlas, nekompromisně. Jestli jen na malou chviličku polevíš, poneseš si následky a poznáš bolest. Stačí okamžik nepozornosti a ležíš na zemi. Tahle deska nemá slitování, nebude se Tě na nic ptát, nebude čekat na pozvání.

Jestli tady ještě náhodou nepadlo, že tohle je fakt zatraceně rychlá záležitost, tak to padne teď. Tohle je prostě ono. Ohromný hluk a zvířený prach. Tak si rychle odplivni, zkus se nadechnout a jede se znovu, nejde to jinak. Je jedno, jestli se Ti ještě pořád motá hlava nebo necítíš nějakou část těla, vlastně to nikoho nezajímá. A Tebe to ve výsledku nebude zajímat taky. Ten intenzivní zážitek už z hlavy nedostaneš. Kam se tady hrabe běh za sýrem, tohle je jiná liga. A celé je to přitom tak prosté. Jestli to chceš, tak už startuj a jestli to nechceš, tak máš smůlu. Těhle devět minut Ti změní vnímání času, o tom vůbec nepochybuj. Takže už radši na nic nečekej, každá vteřina je v tomhle případě hodně drahá.