Na začátku června, po zahřívačce Na Půlce, se dvě hudební tělesa, Zmar a nulajednanulanula, vydala na tour po okolních státech. Vznikl z něho report, jehož prostřednictvím můžeš nahlédnout pod pokličku téhle divoké štace. Tak se pohodlně usaď a dej se do toho.

Na tour vyrážíme společně Zmar + nulajednanulanula, kdy průsečíkem našeho Vennova diagramu je bubeník Jehu. Za Zmar jede Michal (vokál), Vadim (kytara) a Petr (basa) a za nuly Fernyn (kytara), Pesha (basa) a Vajco (kytara). Ve stejný sestavě už jsme pár týdnů v dodávce strávili, takže víme do čeho jdeme.

Před covidem jsme jeli pár koncertů s francouzskou kapelou Yurodivy a pozvali nás na jejich Itawak fest ve Strasbourku. To samozřejmě padlo jako všechno, ale začátkem letošního roku nám pozvánku zopakovali s tím, že letos už by to mohlo vyjít. Rozhodli jsme se to propojit s tour a skončit právě na Itawaku. Pustili jsme se do mailování na všechny strany, využili jsme naše kontakty z minula, hlavně v Německu a Rakousku a přes ně získali další. Nakonec z toho vyšla pěkná trasa s jediným trochu nelogickým přejezdem do Rakouska a zpátky: Görlitz – Leipzig – Linz – Dresden – Nümberg – Tübingen – Luxembourg – Strasbourg – Plzeň.

Začínáme v Görlitzu, městě na hranicích Polska a Německa. Menší klub leží přímo pod gotickou katedrálou. Pár lidí se ukáže, akce je placená městem, včetně penzionu, a všichni nakonec spokojení. V noci podnikáme pochod na podivnou rave party a někde ztrácíme část kapely, ale všechno dobře dopadne.

Přesouváme se do Lipska do houseprojectu Atari, kde už to známe a akci nám tady už podruhé dělá Rico. Máme čas, tak jdeme do parku dát fotbal. Jídlo je samozřejmě velký téma, jak říká náš guru Sapík, a Rico se předvádí. Domácí čínský knedlíčky, salát z plátovýho tofu a další chody. Zážitková gastronomie. Sklep se postupně zaplní, hraní nás baví, afterparty jede a místní pouští Remek a Tomáše Paluchu.

Z Lipska jedeme do Linzu do ježčího houseprojectu Willy Fred. Společně s náma tu hrají lokální metal pankáčové Naire a hlavně kvůli nim je tady desetkrát víc lidí, než když jsme tu hráli minule. Je plno, pořadatel dojatej a pokračujeme v afterparty v klubu.

Vracíme se na sever do Drážďan, kde nás čeká early show v klubu, který voní novotou, obě kapely končíme už v 7, dáváme pár home–made tabasco panáků s pořadatelem a přesouváme se do antifáckýho domečku pro hosty, kde trávíme noc.

Cestou do Norimberku nás staví Kobra 11, probíhá prohledávání věcí, ale po půl hodině můžeme jet dál. Willkommen in Bayern! Hrajeme ve fajn squatu, dáváme fotbal s místníma kids a po akci probíhá pouštěčka na baru s crusťákama.

Stáčíme se na západ, do Tübingenu, menšího města u Stuttgartu. Historické město vypadá jak ve Švýcarsku, což místní neradi slyší. Stíháme i prohlídku města. Hrajeme v legendárním houseprojectu Eppelhouse v centru města, který slaví 50 let provozu. Před setem si děláme covid testy, zvukař dělá super zvuk a užíváme si to. Jídlo opět geniální, lasagne, zákusky a domácí vermut. Díky!

Další zastávka je Luxembourg. Hrajeme přímo v centru města, po všech squatech jsme najednou v posh kavárně / baru. Přidává se k nám fajn místní kapela Argon. Zmar i nuly asi nejlepší sety na tour, užíváme si pokojíček v prvním patře. Afterparty probíhá v domě Sama z Argonu – přesněji v jeho párty garáži. Je sranda, jdeme spát až za svítání.

Blížíme se ke konci tour a máme toho plný brejle, ale naštěstí nás čeká kratší přejezd, do francouzskýho Strasbourku na Itawak fest. Hraje se v industriální hale, dvě stage, rádi bereme tu menší. Nuly dávají set v 9, Zmar po 11. Únava je znát, ale nějak to dáváme, lidi z Potence a Geranium cení, což nás těší. Po kapelách nastupuje šílená karaoke party, kdy se všechny eurohity přezpívávají do francouzštiny. Jdeme spát, ale párty jede do rána.

Jedeme domů, cesta ze Strasbourku do Plzně ubíhá překvapivě rychle, na hranicích dáváme povinnou nákupní zastávku pro Kari Kečupy a Spezzi, na kterou jsme si vypěstovali závislost. Dorážíme do Lampy, kde je nejmíň lidí z celý tour. Hrajou s náma Kavčí hory a zbytek je v mlze.

Debrief

Zásadní zjištění týhle tour je, že všichni lidi byli extrémně milý a skvělý. Organizátoři, ostatní kapely, návštěvníci koncertů i lidi z houseprojektů. Další příjemný zjištění je, že i na dvě neznámý kapely z Čech lidi dojdou a žádná akce nebyla s návštěvností průser. Na západě se mluví o nějaký renesanci screama/ema, tak uvidíme. A nakonec uvědomění, že si neumím představit jiný lidi, se kterýma bych strávil 10 dní v dodávce tak rád jako s touhle sestavou. Tak zas někdy!