Když teď zjišťuji, jak už je to dlouho, tak už se to skoro dá brát jako ohlédnutí se zpět. Prostě čas a černé díry a podobný kecy. Ale ono je to vlastně strašně jednoduchý. Zanedlouho to bude rok, kdy padla…
Ve střípkování budeme ještě pokračovat, akorát se pro tentokrát přesuneme mimo naši kotlinu, konkrétně pak na Ukrajinu. Před časem tu padla zmínka o ukrajinské hardcore formaci Dughouse, která v únoru vydala svoje nové album, a právě na tohle aktuálně budeme navazovat.…
Tak si dáme další střípky z domácího hřiště a lehce se přitom vrátíme v čase, protože mi opět trochu trvalo se k tomu dokopat. Tentokrát to nebude tak velký mix, ale stoprocentně to je dobrý a určitě by to ani v tomhle případě nemělo…
Tohle je opravdová krása, nejde začít jinak. Jsou věci, které se Ti prazvláštním způsobem dostanou pod kůži a už tam prostě zůstanou. Je v nich něco, co dost dobře neumíš identifikovat, ale je to tam a o nic dalšího v tu…
Jsou věci, který se objeví vlastně z ničeho a během chvíle je kolem nich docela dost humbuku. Jsou věci, který prostě neututláš. Tohle je jedna z nich. Nezadržitelná jízda, co nahání hrůzu už jen tím, že se o ni zmíníš. A není…
A pak že to nejde, že tady něco chybí. Myslím, že teď už teda rozhodně ne. Jenže tohle je přesně taková ta věc, u který zjistíš, že Ti chyběla, až když na ni narazíš. Pak už víš, že to bylo…
Dva dny po sobě pořádně našlapanýho hardcoru, který nejenom že Tě zvedne ze židle, ale zacloumá s Tebou tak moc, že na to hned tak nezapomeneš. Dva dny hardcoru, který si prostě zamiluješ, o tom vůbec nepochybuj. Přesně tohle nás čeká…
Když tady byla řeč o momentu překvapení a hardcore punku, tak v tom pojďme pokračovat. A ono to navíc bude souviset i v trochu jiné rovině. Respektive souvislostí a podobností tu bude více. Celé to v tomhle konkrétním případě bude o německé formaci…
Mám rád moment překvapení. Taková ta situace, kdy člověk na něco narazí, není z toho wow efekt, ale stejně ho to dostane a nedá mu to spát. Možná způsobené tím, že třeba čekal něco jiného nebo nečekal vůbec nic, anebo je…
© 2024 Na Druhé Straně Řeky — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑