To bylo zase povyku a humbuku. Něco jako výstřel z pistole do ticha a pak už jen nekonečné povídání o tom, jak moc super to bylo. Obecně tyhle věci, kdy pověst předchází vlastně čemukoliv dalšímu, nemám moc rád. Jsem k tomu téměř vždy skeptický a asi i nějak víc kritický. Na druhou stranu mě to vždycky strašně zajímá. Jestli všechny ty povídačky mají něco do sebe nebo je to jen mlácení prázdné slámy. A tak je v takových případech i dost podobný, možná dokonce stejný, postup, kdy první velkou vlnu zájmu nechám v klidu přejít, což se děje i s případnou druhou nebo třetí. Až když se situace uklidní, tak se na takovou věc vrhnu, aby zjistil, jak se to celé vlastně má.  Docela mi totiž vadí vytvářet jakési podivné rovnice a nechat se unést jen tím, že protože sestava je tvořená dobře známými jmény, tak to prostě bude dobrý a hotovo. Něco ve stylu „podívej se, kdo tam hraje, to je pecka“. I když uznávám, že sám jsem občas podobný obrat schopný použít, ačkoliv až v situaci, kdy se seznámím s obsahem. Kolik už totiž bylo těch chvil, kdy kapela neměla venku ani nahrávku, neměla za sebou ani jeden set, ale už se o tom mluvilo a bylo to must see, must hear. Případně proběhl jeden dva koncerty, přičemž to působilo tak, že jich bylo mnohem víc a šlo o bouřlivé večírky. A nakonec byla realita třeba i docela jinde. Chápu nadšení i podporu, to jen tak mezi řečí, ale pořád se pro mě nic nemění. A když budu mluvit na rovinu, tak jsem tady konkrétně slyšel i tu druhou stranu věci, kdy to tak úplně super, jak tvrdily hlasy z různých stran, nebylo. Nicméně, furt to všechno bylo jen vyprávění a povídání.

Jakkoliv úvod může vypadat a tvářit se hrozivě, tak by bylo dobré zasadit to celé do nějakého rámu. Na domácí (hardcore punk/oi!) scéně se totiž dost nedávno objevilo nové jméno, které způsobilo poněkud poprask nebo to přinejmenším tak působilo. Jak už padlo, známá jména, známé tváře, bude to dobrý a pojď do kolen. A bez nahrávky až někdy do září, kdy na denní světlo vypadlo Demo.  Aktuálně si ho můžeš skočit poslechnout na bandcamp, ale podle všeho bychom se mohlx dočkat i kazety. Kdy se tak stane je ale zatím bez odpovědi. Obsahem tu budiž čtyři vály, co dají dohromady něco málo přes osm minut a pěkně si Tě vyzkouší. To jsou Skincare a docela solidně jim to šlape, to zase ne že ne. Z mnoha různých důvodu by Ti tahle nahrávka neměla proklouznout mezi prsty, ať už se po jejím poslechu bude tvářit jakkoliv. Za mě stačilo odfiltrovat ten hype a výsledek se dostavil sám. Což rozhodně není špatně.

Až při samotném poslechu mi došlo, jak moc se k sobě Skincare hodili s Phiz a Suspect, na jejichž společný koncert nakonec bohužel nedošlo. Tím se můžu snadno dostat k tomu, co Skincare na své debutové nahrávce servírují. Má to být podle všeho hardcore punk s Oi! nábojem. OK, možná mi nějak unikla poslední vlna moderního Oi!, ale klidně dejme tomu. Zcela určitě je to ale hardcore punková lopata, kterou přes záda, ani přes hlavu dostat nechceš. Dokonce bych řekl, že k tom víc sedí ty řetězy, okovy, hlasité dupání a hrozivé rozhazování rukama aka chain punk as fuck, že jo. S tím zvláštně naboostovaným vokálem, co má nejspíš za úkol Ti utrhnout obě uši i s kusem hlavy z každé strany. Takže asi tak. K tomu kopec energie a syrový zvuk, co řeže jak list tenkého papíru pod nehtem. A ano náboj to má taky pekelně ostrý. Jestli je to teda Oi! nebo ne, to už nechám na každém a na každé, ale jede se tu hezky zpříma. Ostrá hrana nože přes kámen na brousek, až řinčí čepele a sypou se jiskřičky s kusy kovu. Na nutkání dát si nohy za hlavu nebo dělat kotrmelce na místě taky dojde, tomu věř. Tohle je totiž osm minut nezkrotného živlu, kdy Ti čelist sama vyskočí z pantu. Čekej divokou jízdu a zkus se nedivit. Hluk, bordel, praskání a kontrolovaný šum, toho všeho se Ti dostane měrou vrchovatou a dost možná nebudeš chtít přestat. Nakonec, z rozjetého vlaku se dá vyskočit jen za jízdy a musí se počítat s tím, že se člověk odře, či pomlátí. Tady si budeš muset do toho supícího vlaku i naskočit, což není vůbec žádná sranda. Jeden špatný pohyb a skončíš v kotrmelcích na zemi, zatímco tahle neřízená střela pokračuje bez mrknutí oka dál. Za zkoušku ale nic nedáš, to se tak všeobecně říká.

Skincare tak skutečně přináší celkem svěží vítr a zatím i obstojně dostáli povídačkám, které bylo možné zaslechnout. Mě osobně tady nejvíc baví ten rozklepaný zvuk, kdy mám pocit, že mi prasknou uši. A taky ta neohebná syrovost, která to tlačí dopředu neskutečnou silou. Osm minut běsnění, osm minut, kdy můžeš ztratit hlavu. Zvládnul bych to sice i bez všech těch řečí, ale tak máme, co jsme si udělalx a asi i to, co jsme chtělx. Tak si dopřej trochu péče o svoji pleť, dobře Ti to udělá.