Tak si dáme další střípky z domácího hřiště a lehce se přitom vrátíme v čase, protože mi opět trochu trvalo se k tomu dokopat. Tentokrát to nebude tak velký mix, ale stoprocentně to je dobrý a určitě by to ani v tomhle případě nemělo uniknout Tvojí pozornosti. Hodíme si totiž emo hardcore z Mělníka a k tomu hardcore punkovou jízdu z Brna. A to zní samo o sobě dost dobře.

Jméno Trhan registruji už nějakou dobu, ale asi jsem nebyl schopen zaregistrovat, že je možné od téhle formace i něco poslechnout. Důvod hledat nebudu, protože už platí trochu jiný stav a s Trhanem jsem se tak mohl seznámit o trochu víc. A musím říct, že vlastně pořád ještě nevím, co s tím. Na konci dubna vyhodila tahle formace, která se dala dohromady v roce 2021 jako pohrobek MacGyver, dva vály z připravovaného alba. Samotná deska by měla spatřit světlo světa někdy na přelomu léta a podzimu a mělo by se jedná o dvanáctipalcový vinyl. Bližší podrobnosti nejsou nebo se mi je prostě podařilo přehlédnout, stejně jako Trhaní bandcamp. Teda, ještě je znám fakt, že se nahrávka vznikala na přelomu roku 2022 a 2023 ve studio SHAARK. No, ale co ty dva tracky? Slyšel jsem je už mockrát a pořád si svůj zážitek z poslechu nějak nemůžu urovnat. Protože se k tomu ale pravidelně vracím, tak je jasná jedna věc, a to konkrétně ta, že prostě zanechaly dost silný dojem. Nemůžu si pomoc, ale slyším v tom rožnovskou scénu, což samo o sobě zní skvěle a neskonale mě to baví. Jestli to má být hardcore punk, punk nebo cokoliv jiného, je asi ve výsledku jedno, protože tohle prostě musíš slyšet, aby bylo možné si udělat nějaký obrázek. Rozhodně je to ale něco, co Tě nakopne a pobaví a zároveň i zamotá hlavu. Je v tom tvrdost, ale i melodičnost, líbí se mi tady drobné kudrlinky, ale i zvláštní lopatovost, která tomu propůjčuje hodně charakteristický zvuk. Řízný a výrazný vokál pak celému zvuku nasazuje korunu a podtrhuje výsledný dojem. Dostává mě tady i podivný minimalismus, a to jak v textech, tak v hudbě samotné. Trhan si vystačí s poměrně malým prostorem, který ale dovedou naprosto perfektně zaplnit. Možná v tomhle vidím největší sílu téhle brněnské party a napadá mě u toho staré známé „méně je někdy více“. Co bych přeci jen možná trochu oželel, je trochu zvláštní sterilní zvuk, který ale na hodně pozitivním zážitku nic nemění. Stejně jako to nic nemění na tom, že se k těmhle dvou skladbám budu stále znovu vracet, a to nejspíš až do doby, než vyjde nová deska, na níž jsem tedy po prvních ochutnávkách hodně zvědav. Ono ve srovnání s loňským hodně syrovým demem, které jsem ale taky slyšel až letos, se to nedá moc srovnávat. Ale o tom to ani není. Prostě to prožeň ušima, protože je to moc dobrý a nech se unést možná až alternativní podivností. Vážně to stojí za to, věř tomu a místo jakýchkoliv řečí to uháněj pouštět na kapelní bandcamp.

Za druhým střípkem se přesuneme na soutok Labe a Vltavy, takže konkrétně do Mělníka, kde od roku 2021 funguje emo-hardcorová trojice Piava. Po debutové self titled nahrávce z podzimu 2021 se Piava letos připomněla dvěma novými tracky, které nenajdeš na bandcampu, ale vznikly jako live session v únoru letošního roku ve zkušebně. Hned na začátek musím říct, že mě tenhle formát v podání Piavy hodně baví. Zachovává si jistou syrovost a upřímnost, abych se zcela záměrně vyhnul nenáviděnému slovo autenticita. Baví mě tady ve výsledku všechno, ať už je to naléhavá a lehce melancholická atmosféra, zajímavý texty nebo zvláštní a trhaný projev. Funguje to naprosto parádně a věř tomu, že Tě Piava dostane. První skladba s názvem Je pozdě mě osobně semlela na první dobrou a poslouchám ji aktuálně fakt často. Tíživá nálada se tady mistrně prolíná s depresivně laděným textem, který se během chvilky dostane do hlavy a už tam zůstane a Ty s tím neuděláš vůbec nic. Pěkně špinavý zvuk mi zase připomíná celou řadu věcí, i když je konkrétně neumím určit, ale je mi to absolutně jedno. Pokud jsem v případě Trhana zmiňoval minimalismus, je to tady za mě hodně podobné. Na malém prostoru je toho hodně řečeno, hodně uděláno. Žádný zbytečný obraty a party navíc, stručně, jasně, krásně, intenzivně. A popravdě, ten kus textu „Říkáš, že to nebude, já říkám, že už je pozdě“ je prostě famózní a naprosto mě pohltil. Druhá věc s názvem Nikdy nevěř je víc temná nebo smutná nebo prostě ještě tíživější. Ale i tady je všechno na svém místě. Strašně mě baví, jak přirozeně to celé šlape. Dokážu si tady sice v pohodě představit o něco delší songy, ale takhle to má svoje jedinečné kouzlo. Je to prchavý a zachytit z toho jde jen malá část. Než se nadechneš a stihneš třeba zasnít, tak už je po všem a není tady jiná možnost, než to zase posunout na začátek a nechat to hrát znovu. A ber jako fakt, že se k tomu prostě budeš vracet, jelikož Ti to nedá spát. Co mě osobně ještě hodně baví a beru jako takový povedený detail je roztrhaný projev, kdy jsou některé části textu prapodivně useknuty nebo spolknuty. Dodává to celku jistou neuchopitelnost, která jako kdyby halila Piavu do mlžného oparu, kdy je člověk sice schopen rozeznat obrysy, možná barvy, ale detaily a drobnosti jsou a budou tajemstvím. Jednoznačně je tahle live session něco, co by Ti nemělo uniknout. Atmosféra je strhující a jestli tady chybělo nějaký pořádný emo, co si navíc rozumí s hardcorem, tak teď už chybět nebude. Pro tuhle chvíli teda dost řečí a teď už mazej na YT a pouštěj tuhle nádheru.