Nový screamo ze severu? Něco, co zní opravdu, ale opravdu dobře. Ze severu Evropy, ne z naší kotliny, i když i něco takového by bylo samozřejmě super. A navíc, screamo ze severu s českou stopou. Nejdřív poněkud ticho, pak opatrná ochutnávka následovaná další a společným tour právě po ČR a Polsku. No a k tomu nová deska. Takže hezky popořadě. Screamo trojice Sininen z Uppsaly vydala na konci července desku s názvem I was recently upset. Digitálně si ji můžeš poslechnout bez překvapení na bandcampu a fyzická podoba je ve formě kazety, kterou si vzali na starosti v Zegema Beach Records a Tomb Tree Recods. Obsahem je tu sedm parádních skladeb se stopáží, co se zastaví kousek pod dvaceti minutovou hranicí. A bez debat krásný a silný hudební prožitek, který spíš než létem voní podzimem a mlhou. Ale v létě aspoň to, co Sininen vepsali jako název společného tour s Dinyou. Nikdo Ti nemůže říct, že brečíš, když je venku třicet pět stupňů. Jakkoliv to může nebo i nemusí dávat smysl.

Tour jsem bohužel nezachytil, ale deska mi udělal velikou radost. Když jsem se prvně o Sininen doslechl, neměli ještě ani bandcamp a já měl dokonce možnost si i tak něco málo poslechnout. První ochutnávka mě nijak moc nedostala, druhou už jsem nestihnul, takže muselo na řadu přijít komplet album. Švédsko a screamo mám asi nejvíc spojené se Suis La Lune a Disembarked, takže možná zase nějaké to očekávání. Nebo spíš nějaký jeho rámec. Nicméně, Sininen přichází na svém debutovém počinu s něčím, z čeho se prostě tají dech. Je krásně procítěný, melancholicky smutný nebo smutně melancholický, ukřičený, zasněný a hodně silný. Takže nakonec v tomhle případě došlo i na předčení očekávání. Baví mě na tom jakási podivná strnulost, kdy máš chuť zastavit a prostě nic nedělat. Jen si užívat všechno, co se Ti hrne do uší. Taková chvilková paralýza způsobená projevem i hudbou samotnou. Všechno se děje přirozeně, samo od sebe, všechno je zabalené do zvláštního melodického hávu, který tomu propůjčuje snad ještě větší posmutnělost. A svoje slovo tu má taky rovnováha, protože se tady nikde nic neztrácí, nic není zbytečně nahlas a nikde ani nic nechybí. A pokud spojíš všechno tohle do jednoho tohle, tak Ti prostě nemůže vyjít nic špatného, jen skvělá deska. A tak to je.

Sininen si Tě získají snadno a rychle. Musím teda říct, že první polovina alba mi přijde jaksi víc intenzivní a víc ulpívající, ale rozhodně tu není řeč o tom, že by druhá půlka byla slabá a nudná. K tomu nedojde. Jen první čtyři věci jsou opravdu na dřeň emocí a posmutnělé atmosféry. Zejména pak skladby Huomenna Taas a Jordiga knän patří za mě osobně k nejsilnějším momentům I was recently upset. První jmenovaná se utápí v už jednou zmíněné melancholii, opřená o nádhernou melodii, pronikající hluboko pod kůži. Mluvené slovo v čestině a do toho sborový popěvěk pak šponují atmoféru a prožitek do maximálních hodnot, kdy se Ti začíná mlžit před očima a cítíš tlak ve spáncích. Jordiga knän pak utíká i trochu do post-rocku a zanechává za sebou neskutečně krásně chvění. Je pomalá, nikam nepospíchá, jako kdyby chtěla zachytit sílu okamžiku, jako kdyby chtěla trvat věčně, i když víš, že k tomu nedojde. Celá deska je výborně poskládaná a znovu musím zopakovat, že je to další věc, kde jednoduše nenajdeš slabý místo. Všechno je správně, všechno dává smysl, všechno si chceš uchovat. Je v tom všechno. Screamo, emo, post-rockové pasáže, nálada, co Tě zasáhne, ať chceš nebo ne. Cítíš spalující žár i chlad, cítíš radost i smutek, vnímáš melodické linky, ale i podladěné pasáže. A nakonec zjišťuješ, že obrovská síla nahrávky pramení právě i z tempa. Všechno krásně pomalu, žádný spěch. Zastav se, užívej, naslouchej, když si budeš chtít pobrečet, tak breč. Tohle je přesně ten prostor, kde můžeš všechno. Upřímně se opravdu těším, až si I was recently upset pustím někdy na podzim, při nějakém studeném západu slunce nebo při mlze převalující se během dne po krajině. Za mě je tohle další skvělá věc, kterou je dobré neminout. Další nádhera, která v Tobě zanechá něco, co si budeš chtít pamatovat.