Musím zcela otevřeně říct, že jsem na tuhle věc byl poměrně dost zvědavý. Od doby, kdy vyšla první a stejnojmenná ochutnávka jsem se ji nemohl dostatečně naposlouchat. Liboval jsem si v hutném zvuku, ale hlavně v dlouhém intru a parádní atmosféře. Smál jsem se tomu, že tohle přeci ani náhodou není metal, jak se kapela sama dobrovolně prezentuje. A to jsem ještě netušil, co přijde o nějakou tu dobu později. Řeč tady je o opavské               pětici Mayon, která na začátku května představila svoji novou desku V těle a zemi. Najít ji můžeš v digitální podobě s poslechem na bandcampu, což už asi překvapí málokoho, ale taky jako dvanáctipalcový vinyl ve dvou barevných provedeních, za kterým stojí MetalGate. Čeká Tě tady pět tracků a celkový stopáž se zastaví na pětatřiceti minutách. No, a samozřejmě Tě tady čeká tady jeden hodně silný a elektrizující hudební zážitek.

Vlastně mě celkem dost bavila od Mayon i debutová Kaldera. Bylo v tom něco, co se trefilo so správných míst. A ano, přiznám jsem, že s poslechem dlouho váhal, a to zejména kvůli metalové nálepce. Nakonec jsem ale musel konstatovat, že tohle metal tak docela není, a že to ve výsledku fakt dobře. Když se pak Mayon vytasili s první skladnou z chystaného alba, tak mi spadla čelist. Říkal jsem si, že by bylo fajn, kdyby na té nové desce bylo víc takových skladeb. Kdyby tam bylo víc dlouhých a nervydrásajících úvodních pasáží. Kdyby tam bylo víc robustního zvuku. Neměl jsem ani nejmenší představu, co se mi nakonec pohrne do uší. Jednoduše můžu říct, že jsem nebyl připraven a nezmohl se po prvním poslechu prakticky na jediné slovo. Zůstal jen úžas. Něco takovýho mě fakt dostalo. A něco takovýho tu rozhodně chybělo.

Jakože vážně, když jsem si říkal, že víc takových tracků jako V těle a zemi by vůbec neškodilo, neměl jsem ponětí, co celá deska přinese. Už první s názvem Prázdnota hlubin jde hodně na krev. Dlouhý a pomalu stupňující se úvod přechází v pár vteřinách v masivní zvukovou bouři, co se do Tebe ostře zakousne. Atmosféra se přelévá, stoupá, klesá a Mayon mistrně balancují nad temnou propastí. Když přichází gradace, běhá mráz po zádech. Když se dostavuje zklidnění, všechno se zastaví. A Ty nechápeš, co se vůbec děje, protože to v některých částech skutečně pochopit nejde. Neuvěřitelná síla, brutální zvuk, co jde krásně dohromady s pomalejším tempem. A jakmile to všechno odezní, je ticho a klid. Jako kdyby se nic nestalo, jako kdyby nic z toho, co bylo, dál neexistovalo. Jenže Ty víš, že ten dunivý zvuk už z hlavy nedostaneš. Je to elektrizující, paralyzující, absolutně skvělý, pohlcující.

Zcela upřímně říkám, že jsem takhle brutální zvuk za poslední dobu opravdu neslyšel. Intenzitou a atmosférou mě napadají pouze death-grindoví Apes, kde to celé jde ale ještě daleko víc do temna. Mayon vyvažují, brnkají na nervy, napínají, provokují, snaží se Tě znejistět, tlačit Tě před brány šílenství. A jde jim to sakra dobře. Není tu obrana, neexistuje. Tahle opavská pětice přináší strhující bouří, na kterou jen tak nezapomeneš. Atmosféru, která se Ti vryje do kůže, vleze Ti do hlavy, skřípne tě v křečí. Baví mě to strašně moc. V těle a zemi za mě nemá slabé místo a uzemní Tě jako rána obřím kladivem. Textově je to strohý, což ale není myšleno jakkoliv negativně, protože tady platí dvojnásob, že méně je vlastně více. Občas crustově znějící pasáže, jindy skoro až post-rock. Možná i trochu sludge. Všechno se mění, všechno do sebe zapadá, všechno dává smysl. A já dávám klobouk dolů, protože tohle se vážně vydařilo.

Takže ne, tohle není metal, co znáš, co můžeš čekat. Dost možná to není vůbec metal, ale i na tohle došla řeč. Volný výklad. Hutný zvuk a temná atmosféra, ale do metalu to má daleko. Post-metal, to už zní přeci jen lépe. Ale o tom to doopravdy není. Tahle deska Tě nenechá na pokoji, dokud z Tebe nevymáčkne poslední zbytky duše, neunikneš před ní. Musíš ji zažít, nechat to celé prostoupit. Musíš do ní ponořit, nechat se vtáhnout, nechat se pohltit. Vstoupit do tmy, vyjít na světlo, nabrat do rukou žhavý popel a rozfoukat ho po okolí. Jít vstříc apokalypse, která nemusí přijít. Zastavit se a sledovat svět, jak se začíná trhat na kusy. Padnout do hlíny a spojit se se zemí. Protože tam někde to je, v těle a zemi. Mayon na novince předvádí neuvěřitelnou nádheru, neuvěřitelné gradace, neuvěřitelné zlomy, neuvěřitelný zvuk. Tahle deska je pro mě zatím dost možná největším překvapením. Je výborná.