Aby toho násilí nebylo třeba jen trochu málo, tak si můžeme dát něco dalšího z podobně laděného ranku. Jen místo powerviolence to tentokrát bude emo-violence. I když ne tak docela. Na druhou stranu, co si asi tak představit pod označením pissed off queer　emoviolence, že jo. Přesně takle se totiž prezentuje japonské duo knivesunderthepillow, které na začátku května představilo svoji debutou nahrávku s názvem 苦しみの4章, což by snad podle všeho mělo znamenat Chapter 4 of Suffering. Novinku můžeš najít zatím jenom v digitální podobě s poslechem jak jinak než na bandcampu. Připraveny jsou na Tebe celkem čtyři tracky, co dají dohromady necelých třináct minut solidního chaosu a hluku, a bez problému Ti udělají díru do hlavy.
Knivesunderthepillow si mě získali hned prvním poslechem. A tak nějak vlastně celkově prvním dojmem. Náderný cover art tady koresponduje s rozervaným a chaoticky laděným obsahem a jakýmsi neuričtým a možná až mystickým zážitkem. A nechybí ani poněkud žánrové kliše, pokud se o stylizaci názvu kapely. Osobně mám tohle strašně rád a knivesunderthepillow přesně tohle nabízí, což už do startu přináší velké plusové body. Navíc, tak trochu lze i očekávat, že to, co je z Japonska bude nějakým svým způsobem prostě a jednoduše ujetý. Nicméně v tomhle případě jen v tom nejvíc pozitivním smyslu slova.
Knivesunderthepillow nejedou nijak na rychlost, ale nabízí poněkud jiný druh chaosu. Koncetrovaného a asi i víc intenzivního. A možná je to celé jen hodně dobře řízené. Hudba mi vlastně po celou dobu připomíná ten v mnoha ohledech až hypnotický a možná lehce horrorový cover art. Můžeš totiž vnímat a cítit všechny ty temné linky, ale i světlé plochy, stejně jako jistou abstrakci, která Ti nedá spát. Chvílemi se noříš do temnoty, ale vždycky je to tak akorát, aby Tě nepohltila, chvílemi se zase držíš světla, které ale jen vyvažuje rovnováhu mezi dvěma světy. Některé hlukové pasáže jsou opravdu neskutečně intenzivní, možná až lehce nepříjemné a napnou Ti nervy k prasknutí. Tohle je masivní hluková terapie, co na Tobě zanechá bez debat nějaké stopy. Čím víc posloucháš a čím víc se propadáš do tmy, tím víc to miluješ. Tím víc chceš ještě víc. Je v tom láska i nenávist, naděje i zmar. A funguje to jako celek opravdu geniálně.

Jak moc si knivesunderthepillow pustíš k tělu je jen na Tobě. Je ale dobré pamatovat, že Tě to může mocně zasáhnout. Rozervanost, která z nahrávky na mnohem místech přímo odkapavá je totiž vážně silná a může způsobit i podobně silní chvění. Tahle věc mě neskutečně baví tím, jak je podaná. Jak moc přiřizeně a přesto do jisté míry chemicky působí. Hlavně za sebou ale zanechá silné vibrace. A co víc, tahle hudba Tě nutí k tomu, že o ní budeš přemýšlet, budeš ji převalovat v hlavě a vracet s k ni v myšlenkách. V tom je taky rozhodně velká síla. Můžeš si promítat pocity a nechat všechno plynout, možná v té samé chvíli. Můžeš a nemusíš. Můžeš jen sedět a přemítat nad tím, kam až se tahle nahrávka dostane a jak moc temná zákoutí v sobě zvládneme najít… a taky, jak s nimi naložit a nenechat jim moc prostoru. Ona tahle nahrávka mluví svým vlastním jazykem, ale veř tomu, že mu zvládneš porozumět. Je to všechno někde uvnitř, nebo někde hluboko. Tak si zkus poskládat vlastní střípky myšlenek a dát jim nějaký tvar. I kdyby měl být pokaždé jiný, což dost pravdepodobně bude. Tohle je cesta do neznáma, bolavá a potrhaná. Tak se nech vést.