Pro tentokrát dost zpomalíme a necháme nastoupit na scénu snění a klid. Podzim už vystřídala zima, ale v tomhle případě je to asi i celkem fuk, protože se to hodí do obou dvou ročních období. Sice i tady si píšu drobné zpoždění, ale oproti jiným věcem vážně jen malé. Když jsem někdy v první polovině listopadu slyšel první ochutnávky z tehdy ještě chystané desky, tak jsem byl poměrně nadšený a netrpělivě tenhle nový počin vyhlížel. Na druhé straně mi to přišlo docela dost známé a trochu jsem pátral po tom, kde už bylo možné takový nebo hodně podobný zvuk zaregistrovat. Pořád to ale neměnilo nic na faktu, že lákaní na novinku se tady povedlo na výbornou. Řeč tady je o německé post-rockové čtveřici MMTH, která se ve druhé půlce listopadu vytasila s novou deskou. Ta nese název Infinite Heights a najít ji můžeš kromě digitální verze s poslechem třeba na bandcampu, taky jako vinyl a kompaktní disk, kdy ba formáty vznikly spoluprací samotné kapely a Poly Unique Records. Obsahem tu je šest tracků s parádní atmosférou, co dají dohromady kousek přes půl hodiny a navodí Ti klid a pohodu. Tak zavři oči a nech se unášet.

Když jsem po prvních vykopnutých skladbách přemýšlel nad tím, co mi hudba MMTH připomíná, tak se myšlenky točily kolem názvu A Cherry Wave From Stranded Youngsters. Nějak jsem si ale jméno MMTH nemohl spojit se žádnou z vydaných kompilací, a proto jsem toho radši nechal a řekl si, že až bude k poslechu celá deska, třeba to přijde. Nebo jsem se spletl a nic společného spolu tyhle dvě entity nemají. Následně jsem se po poslechu celé desky uchýlil k tomu, že to nebude jen kompilačka post-rocku, ale i něco dalšího, co mi novinka téhle německé formace evokuje. Ten moment se mi ale nedařilo docela dlouho zachytit, i když jsem se nechal pokojně ukolébat pohodovou a lehce snovou atmosférou. No, a protože to prostě na poprvé bylo moc fajn, a navíc jsem pořád neměl odpověď na svoji otázku, tak jsem poslouchal dál. A přišlo to. Podobný zvuk jako je servírovaný na Infinite Heights totiž před časem přinesli Tides From Nebula na své desce From Voodoo To Zen, kterou jsem jednu dobu sjížděl neustále dokola. A slyšet v tom bylo v tom bylo třeba i album Colours od britských Vasa, jakkoli to má daleko blíže matice než post-rocku. A pokud jde o A Cherry Wave From Stranded Youngsters, tak tam se hudba MMTH objevila na osmém pokračování, které považuji za jedno z nejlepších, i když právě tady MMTH proti jiným jménům trochu zapadli.

Občas je to s post-rockovými formacemi celkem složité. Člověk někde zaslechne jednu dvě skladby nebo klidně se mu zalíbí i celá deska, ale může se pak taky stát, že nový materiál přijde po dlouhých letech, případně nepřijde vůbec a zůstane u dvou songů. V případě MMTH se jedná o první ze dvou variant, protože předchozí věc s názvem Paternoster vyšla už před šesti lety. Jenže ono je to asi ve výsledku jedno, pokud to čekání stojí za to. A to v tomhle případě rozhodně stojí. MMTH tu sypou z rukávu hezky uhlazený, čistý a atmosferický post-rock a můžou to sami zpochybňovat jak chtějí. Někde jsem se dokonce dočetl, že Infinite Heights je plochá deska, kde chybí nápad a gradace a musel se pak zamyslet nad tím, že to vůbec nemusí být na škodu. Ne vždycky musí post-rock gradovat v totální ohňostroj instrumentálnosti a velkoleposti, ať už se na něj budeme dívat v různých polohách. Osobně mám ploché desky, kde se toho třeba na první pohled tolik neděje, moc rád. Stačí se pak zaposlouchat a zjistíš, že to vůbec není tak, jak se může zdát. Navíc, občas je práce s tichem a jakýmsi jemným převalováním melodií důležitější a dává to hudbě celkově jiný rozměr. Takže, i kdyby to tak bylo, není to špatně, ale hlavně to v případě novinky od party z Aurichu neplatí.

Infinite Heights mě prostě baví. Je to věc, která Tě skvěle zrelaxuje, uzavře Tě do svojí bubliny a bude Tě udržovat v bdělosti, i když tu a tam utáhne šrouby někdy za snem. Je to vytržení z reality, kdy je svět kolem Tebe najedou tišší a vzdálenější a můžeš na něj koukat přes jemnou mlhu. Klídek a pohoda tu sice hrajou prim, ale vůbec to není jen o tom. Občas nastoupí zvláštní naléhavá a napjatá atmosféra, která po chvilce někam zmizí nebo se rozplyne na konci skladby. Ostatně, právě tohle je další věc, která se mi na Infinite Heights líbí. Že Tě nechává v jakémsi očekávání. Asi jako když čteš knížku a čekáš na nějaký zvrat nebo rozuzlení a místo toho přijde konec kapitoly. Tečka a hotovo. To, co bylo předtím už je zapomenuto a to, co bude, se začne rozbíhat několika směry, aby se potom všechno potkalo na velké křižovatce a dál nepokračovalo. Ano, MMTH sice nenabízí tak moc zasněný a atmosférou nasáklý tracky jako umí třeba 1099, All You’ve Seen nebo Codes In The Clouds. Nebudou do Tebe šít moderně hutným zvukem jako Pg.Lost, The Last Sighs of the Wind nebo Tacoma Narrow Bridge Disaster. A není to ani výbušně zábavná směs jako od Lost In The Riots, Three Trapped Tigers nebo Brontide. Tohle je vlastně od každého trochu, něčeho méně, něčeho více a jako celek to funguje. Slyším v tom taky i Lions Are Smarter Than I am nebo Cathodes a jsem spokojen. Spokojen, že můžu vypnout a nevnímat. Že si můžu na půl hodiny odpočinout od světa a nic neřešit. A pokud jde o tu gradaci, tak třeba skladba Altérité Ti zcela jasné dokáže, že i tohle je MMTH vlastní. Můžeš s absolutním klidem zavřít oči a nechat za víčky zhmotnit všechny oblíbené krajiny, kam občas utíkáš. Nebo si narvat sluchátka do uší a někam vyrazit. Ať tak či tak, MMTH Ti budou dělat příjemnou společnost a nabídnou skvělý zážitek.

Teď už ale všeho nechej, vyšetři si svých třicet minut a dej se do toho. Bude to moc dobrý.