Tohle je další věc, která mě neskutečně baví a dostala mě na první poslech. Maximální energie tady jde ruku v ruce s přísným tlakem a společně Ti z otočky zasadí takový kopanec, až hodíš záda. Hardcorová palba bez jakýkoliv příkras a se zapáleným výrazem ve tváři. Tak pojďme zapálit ohně, protože tohle je něco, co Tě spálí na popel. Kapel se stejným názvem existuje poměrně dost, ale nás zajímá ta, co aktuálně sídlí v německém Erfurtu a servíruje straight edge hardcore jako hovado. Takže, tohle jsou Slow Burn a jejich debutová nahrávka s názvem Demo ’23. K dispozici je tenhle energií až po okraj narvaný materiál zatím pouze v digitální podobě a poslechnout si ho můžeš naprosto bez překvapení na bandcampu. Dočkat by se měl ale taky kazetové verze pod křídly Side2Side records, a to někdy v průběhu listopadu. Čekej tady pět jako skála tvrdých pecek, které dají dohromady necelých dvanáct minut a pomuchlají tak, že na to jen tak lehce nezapomeneš. Hoď si proto možná pro jistotu alespoň malý tělocvik, ať Ti potom překvapením neklapnou zuby o sebe. Hardcore vypadá nějak takhle.

Slow Burn se parádně trefili do noty. Tohle je hardcore, co má koule a co mě baví. Energie a jiskra na prvním místě, hned vzápětí za nimi přichází výbušnost a tvrdá pěst. Metalický zvuk pak už jen dodává celku tu správnou šťávu, kdy máš najednou tolik sily, že vykopnout nohy ke stropu není nejmenší problém. A tady je navíc hardcorový základ tím hlavním, takže to šlape prostě nádherně. Nechybí ani dechberoucí stopky, po nichž se do daleka rozezní zběsilé dupání a svist rukou i nohou. Tak nějak mám pocit, že Slow Burn i krásně vystihli dialog mezi klasickým tvrdým jádrem a moderním zvukem, okořeněným o tu metalickou složku. Funguje to bez chyby a tlak je tu taky dost slušný. Těžká váha, která Tě prostě sevře do kleští a jen tak nepovolí. Dvojkročky a lokty hodně vysoko jsou tady samozřejmostí bez níž se v tomhle případě vážně neobejdeš.

Co mě na tomhle debutu baví asi ze všeho nejvíc je právě zvuk. Kloubí v sobě celou řadu věcí, které mám rád a je hodně povedený. Už dlouho se mi nestalo, abych o vyznění hudby takhle přemýšlel. Ani ne dlouze nebo nějak filozoficky, spíš tak nějak pocitově, protože pokaždé, když tuhle věc poslouchám, přijde mi jiná. Jako kdyby byla tvárná a snadno tvarovatelná. Jednou to je prostě naprosto dřevní hardcore, kterého jsem ušima prohnal nespočet, podruhé to je spíš metalická záležitost na pomezí metalcoru a jakéhosi náznaku beatdownu. Potřetí v tom pak slyšíš ostrou nepoddajnost, které za nic na světě nemůžeš přijít na kloub. Má to jednoduše svoje kouzlo, svůj vlastní a jedinečná ksicht, který Demo ’23 posouvá ještě výš. Nekompromisní riffy jsou protkaný známým pískáním a skřípáním, k tomu tepající bicí a nabroušený vokál. Povětšinou stření tempo, ale rozhodně není problém zpomalit nebo naopak trochu zrychlit. Stejně jako není problém přitvrdit, či ubrat na síle. Co se ale nemění je energie a jiskření, to zůstává po celou dobu na maximu a udržuje Tě v pozoru.

Tahle věc mi udělala ohromnou radost, a i když by se dalo říct, že se jedná o obyčejný hardcore, tak co na tom, že jo? Možná právě to, že tu nic není zbytečně přehnaný a na sílu je velkým plusem. Mám z tohohle počinu strašně pozitivní dojem a nepřestává mě bavit. Je z toho cítit jakési prazvláštní a nakažlivé nadšení a možná i bezprostřednost. Kola se roztáčí a Ty se chceš přidat, chceš si zadupat, chceš si zamoshovat a chceš vyzkoušet, jestli zvládneš hodit nohu na rameno. Nic Tě v tom nezastaví, nic Tě nezpomalí. Svět je pod tlakem a hardcore vládne. Svět hoří a bude hořet pomalu. Přidej se o hoď do ohně všechno, co Tě tíží. Slow Burn jsou tu a přináší skvělou porci hardcorového běsnění, které Tě naplní. Takovou dávku energie si nechám líbit. Tak se pojď přidat a trochu si zaskákat, ať se svět otřese, bude to mocný a dobrý.