Jakože goregrind teda úplně nemusím, tak v tomhle případě udělám výjimku a nechám chorobnou hnilobu vykonat své dílo. Tedy už jsem nechal. Ostatně, když jsem na tuhle kapelu dostal tip, tak jsem vlastně očekával spíš grindcore, než cokoliv jiného, ale ve výsledku mi to nakonec vůbec nevadí. Chuťovka, o které tady je řeč, se jmenuje Organ Harvest, je z Filipín a na začátku července vykopla ven novou desku Desecration Of Human Essence. Za celým tím hlukem a mnohdy nekontrolovatelným hnusem stojí dvě postavy, což je možná ještě o to víc zajímavé. Nicméně, novinka nabízí dohromady čtrnáct skladeb, jejichž stopáž se zastaví jen pár vteřin nad dvanácti minutami. Jestli se Ti během poslechu nebo po něm bude chtít zvracet, tak se vůbec nic neděje. Efekt je to v tomhle případě správný. Pokud vím, tak nahrávka existuje aktuálně pouze v digitální formě a poslech si můžeš klasicky hodit na bandcampu. Připrav se ale na to, že tohle není nic hezkýho.

Vlastně by se dalo s poklidem a hřejivým pocitem na duši říct, že Organ Harvest je neskutečný bordel a dokud to neuslyšíš, tak moc nepochopíš. Osobně jsem začal jejich Demem ze srpna loňského roku, které obsahuje jenom dvě skladby, jež stejně v novém hávu najdeš i na aktuální desce. Rozdíl ve zvuku je patrný na první dobou a vezme Ti veškerá slova. Desecration Of Human Essence je totální masakr v tupa tupa stylu s bublavým vokálem a absolutně řezavým zvukem, který v Tobě zanechá silný dojem jako kolonoskopie. Jestli budeš mít při poslechu neodbytnou touhu prozkoumat vnitřek záchodu zevnitř nebo pošťourat se v nějaké mršině, tak se asi nic moc neděje. A rozhodně to není hudba na nedělní piknik s přáteli. Teda, jen v případě, že neholdují stejnému smyslu pro hrdelní zvukomalebnost. Jinak si asi můžete společně zvracet na ramena a objevovat krásy rozkladu lidského tělo. Což by mohlo i znít jako plán. Každopádně je to něco, na co musíš mít žaludek.

Ačkoliv zvuk samotný místy evokuje tlení lidských tkání a cover art taky není pro mnohé snadno stravitelný, tak ale jinak nečekej nic na sílu přehnaného nebo řekněme perverzního. Textová stránka je sice hlavně a opravdu textová, protože vokál představuje jen jakýsi těžko identifikovatelný hluboký skřek, ale nijak se nesnaží být za každou cenu zajímavá a přestřelená. Smrt, rozklad a temná zákoutí lidské důstojnosti i lidskosti samotné. Žádný znesvěcování mrtvol, ani výkaly a fekálie, což zcela upřímně jen vítám a hodnotím pozitivně. V některých částech můžeš najít i nějakou tu lehce melodickou vložku, kdy si dost možná budeš chtít povyskočit. Z velké většiny je to ale prostě přísná prasečina, která Ti nabídne ne úplně příjemný vhled do toho, co se tak nějak přirozeně děje, ale o čem z jistých důvodů tak často nepřemýšlíme. Jednoduše taková komorní chrochtačka, když si budeš chtít pořádně vyčistit hlavu a nepřemýšlet nad ničím. Organ Harvest Ti bez dlouhých debat pomelou mozek a věř tomu, že jim to nedá téměř žádnou práci. Takže, jestli si tu a tam potřebuješ nebo chceš dopřát něco malinko rozvernějšího, tak tahle dvojice z Filipín Ti toho nabídne dostatek. Jdi do toho, bude to dobrý. A když ne, tak aspoň vyzkoušíš, jak zvládáš nevolnost.