Že to občas chce pořádnou powerviolence nakládačku, o tom není pochyb. Že taková pořádná powerviolence jízda uteče dřív, než stihneš říct třeba právě powerviolence, o tom asi taky není třeba diskutovat. Že si z toho můžeš údivem sednout na zadek je taky něco, co nepotřebuje víc rozebírat. No, a že chceš někdy prostě víc, než je aktuálně k dispozici je dost smutná, ale někdy i reálná skutečnost. Tak se nějak stalo, že na konci listopadu spatřila světlo světla demo nahrávka od nové drum and bass powerviolence trojice z Neměcka, co si říká Lifestopper. Co čekat už padlo, ale realita stejně docela dost překvapí. Konkrétně jde ale o čtyři skladby s celkovou stopáží dvě minuty a devět vteřin, což je poměrně zásadní údaj k poslechu samotnému. Tahle šílenost je k dispozici aktuálně jen na kapelním bandcampu, ale ani bych se nedivil, kdyby se upekla nějaká ta kazeta. A nedivil bych se ani tomu, kdyby už třeba byla v limitovaném počtu kusů na světě. Rozhodně jsou ale tyhle dvě minuty moc dobře investovaným časem, a i opakovaná pouštěčka Ti toho z volného času moc neubere. Určitě Tě ale mocně uzemní.

Lifestopper jsou sice novou PV akvizicí, ale jak tomu tak bývá, tak složenou z poměrně známých jmen jiných poměrně známých uskupení. Konkrétně tady se jedná například o Thriller, Trigger nebo ArnoXDübel. Ono se ale stačí podívat blíž a hned je jasné, kde je zakopaný pes a že těch současných nebo předchozích projektů bude vícero. A byť nemám rád předpoklad, který mluví o kvalitě na základě členské základny, tady to šlape přesně tak, jak by se i dalo očekávat. Od očekávaní je ale lepší nic nečekat. Balancovat mezi naplněním a vyprázdněním není moc zábavná disciplína a samotný balanc jde rozprostřít samozřejmě i jinak. Zásadní otázkou pak je, zda může existovat násilí bez moci nebo opačně. Lifestopper razí myšlenku, že ne, ale ring je volný a místa je v něm dost.

Jasně, co asi tak napsat o dvouminutové nahrávce, že jo. Je super nebo není a dostane Tě nebo ne. Jsou to jenom blbý dvě minuty, ale i takový dvě minuty umí divy. Co všechno se dá dvě minuty vlastně stihnout a co za dvě minuty nestihneš ani náhodou? Tak třeba při poslechu tohohle dema si dle doporučení stomatologů ani pořádně nevyčistíš zuby. Když se budeš snažit dokážeš zaběhnout slušnou osmistovku nebo případně v poklidu dojít na zastávku mhdáčka. Poslech zvládneš mezi řadou stanic v pražským metru a troufnul bych si tvrdit, že i mezi zastávkama šaliny v Brně. Na jízdu výtahem bude prvotina Lifestopper asi příliš krátká, ale záleží na typ výtahu a patru, kam se budeš chtít svézt. Za dvě minuty se definitivně stihneš rozčílit při čtení nebo sledování aktuálních zpráv, možná zvládneš připravit něco v mikrovlnce. Délka defekace je pak dost individuální ukazatel, stejně jako délka pohlavního styku, ale stihnout se dá obojí v uspokojivé kvalitě. Za dvě minuty nestihneš možná vypít ani kafe a tipnul bych si, že ho v mnoha případech za dvě minuty ani nepřipravíš. Dvě minuty jsou teda sice zanedbatelný časový rámec, ale zároveň se během nich dost často láme chleba. V tomhle případě dvouminutová palba zlomí Tebe. Nejspíš asi v pase, ale porcování lidského trupu se meze nekladou.

Prostě, Lifestopper je něco, co musíš slyšet. Něco, co potřebuješ slyšet. Je to strašně dobrý, strašně rychlý, strašně drtivý a zoufale krátký, úplně nesnesitelně krátký. Možná bych přemýšlel i o darování ledviny, abych mohl slyšet další tracky téhle trojice údajně se sídle v Lipsku. Ryzí powerviolence štěpící jádro za pomoci bicích, basy a vokálů. Tohle chceš, potřebuješ, tohle jsou Tvoje dvě minuty extáze a štěstí. Jo, a kdo by to náhodou nevěděl, tak i Lifestopper budeš moct vidět na letošním ročníku Stop and Go. A to je přímo skvělé.