Crust není mrtvej, fakt ne. Jestli k tomu potřebuješ důkaz místo slibů, tak stačí vepsat do internetu jedno kouzelného slůvko a klidně můžeš oněmět úžasem. Nebo si třeba připomenout starý známý (a dobrý) kapely, co stejně pořád posloucháš. Tím slovem je Hemiptera, které teda kromě hmyzího řádu nosí taky jedna čtveřice z Brighton and Hove v Británii. No, a tahle kapela letos na začátku března vydala svoji první nahrávku s názvem Demo MMXXIV a ukáže Ti na ní, jak to s tím crustem ve skutečnosti je. Nahrávka vyšla v digitální podobě, poslechnout si ji můžeš klasicky na bandcampu, ale taky jako kazeta ve dvou variantách. Najdeš tu celkem pět tracků se stopáží kolem čtyřiadvaceti minut a dostane se Ti hodně silného hudebního zážitku, který jen tak nedostaneš z hlavy. On tohle vlastně není tak docela obyčejný crust, tady k tomu musíš přidat cello a anarchistický feeling a nechat tak chtě nechtě vzpomenout na kapely jako Morrow, Light Bearer, Anopheli nebo Archivist. Pokud tedy až do téhle chvíle nebylo jasno, tak teď už moc dobře víš, co a jak.

Jestli existuje nějaké období, kdy rád poslouchám věci z Alerty a všechno do sebe v tomhle bodě tak nějak zapadá, je to konec roku, v našich končinách přelom podzimu a zimy (a její následný začátek). Takový to zvláštní období, kdy moc nevíme, kam směřovat, co dělat a rádi se babráme v ohlížení se za tím, co pomalu končící rok přinesl. Nutíme se, a možná i chceme sestavovat žebříčky, bilancujeme a po očku sledujeme, jaká to velká změna má přijít v roce nadcházejícím, i když moc dobře tušíme, že se toho zase až tak moc nezmění. Možná je tak lepší nechat se naplnit nihilismem a tenhle v mnoha ohledech divný čas prostě jen tak přejít a čekat, až se za ním někdy ve druhé půlce ledna zavřou dveře. Nechat pracovat jistou bezútěšnost, která mnohdy zcela jasně symbolizuje realitu a trochu se tím nechat pounášet místo všeho toho žebříčkování. Mně do tohohle období Hemiptera sedí více než skvěle, takže můžu s klidem pominout i fakt, že jsem se k tomu dostal s několika měsíčním zpožděním (což už se stává celkem i standardem) a dost i náhodou. A samotná spojitost s Alertou, pokud by ji někdo hledal (když už to padlo), je dána tím, že Hemiptera zní jako řada kapel, které mám s tímhle legendárním labelem spojené. Demo jsem sice slyšel poprvé už někdy v průběhu listopadu, ale až na konci prosince si to krásně sedlo. S mlhavými dny, teplotou kolem nuly, dlouhými večery a atmosférou jakéhosi konce a začátku. Teprve tehdy udeřila Hemiptera opravdu tvrdě a zasáhla ta správná místa.

Mám strašně rád desky, kdy hned první skladba člověka totálně dostane. Občas se sice stane, že zbytek alba se pak s takovou skladbou nemůže úplně rovnat a je trochu jinde, ale jsou taky nahrávky, kdy openner prostě jen otevře dveře, za kterýma je poněkud jiný svět. Jednoduše řečeno je úvodní track neskutečně silný a udělá atmosféru, na níž se pak veze všechno ostatní, i když se mu už nic nepřiblíží. A je to vlastně dobře, protože jako celek to jde krásně dohromady a nic tomu nechybí. Přesně takovou záležitost Hemiptera na svém debutovém počinu přináší. Úvodní věc s názvem Die se na ploše sedmi a půl minut láme kdesi za polovinou z napjaté, ale přesto dost klidné do bouřící a intenzivní, kdy běhá mráz po zádech. A ano, fakt si u toho bez problému vzpomeneš třeba na Morrow nebo Anopheli, ale klidně i na další věci z AA Britské provenience. Dává to smysl a diskusi nad tím, jak moc je to podobné nebo odlišné můžeš vynechat úplně stejně jako ji můžeš rozvířit a třeba se nedobrat výsledku.  Co je ale zcela bez debaty, tak fakt, že Tě tahle britská čtveřice strhne, paralyzuje a připoutá. Nebudeš chtít odejít, nebude chtít dělat cokoliv jiného, jen poslouchat a nořit se do crustové bažiny beze dna.

Strašně mě na desce baví její jistá syrovost a místy až lehce neohrabaný zvuk. A ačkoliv mám špinavé nahrávky hodně rád, musím říct, že zrovna tady bych na několika místech uvítal i čistší zvuk. Nicméně to není jakkoliv negativní pohled, jde spíš o fakt, že by tak více vynikly některé pasáže, které by ještě více prohloubily výsledný dojem. Dalším důležitým prvkem je tu síla cella. Možná se to nezdá, ale na celkovém zvuku se cello mnohdy výrazně podepíše. Hudba působí víc hutně, a tak nějak robustně, s víc přírodním a devastující nádechem, možná i lehce do metalu, ač kapela sama uvádí, že se pohybuje v melodickém crustu. Může to jít dohromady a samozřejmě nemusí. Za mě osobně tomu tak je, a to hlavně kvůli (nebo díky) cellu. Hodně pozitivní faktorem je taky střídání hlasových poloh. A i když se nejedná o nijak extra znatelný rozsah, co se poslechu týče, má to hodně do sebe. Stejně jako texty v italštině (s výjimkou uvodní sklady Die). Textová stránka asi taky moc nepřekvapí, ale myslím, že tohle prostě k anarcho crustu patří. Takže vyprávění o tom, jak kapitalismus ničí naši planetu, duši a komunitu můžeš jisto jistě očekávat. No, a v neposlední řadě jsou zatraceně důležitou složkou taky úvodní pasáže skladeb, které navodí tu správnou dechberoucí atmosféru, která Tě pak už jen sežere zaživa.

Sečteno a podtrženo přináší Hemiptera naprosto strhující a skvělý materiál, který Tě nemůže nechat v klidu. Bouřlivá atmosféra už tady byla zmíněna a musí k tomu dojít ještě jednou, protože s tímhle Demo MMXXIV pracuje naprosto parádně. Drobné výtky ke zvuku jsou skutečně jen drobné a celkový dojem tím vlastně není nijak narušen. Jinak je asi všechno ostatní poměrně dobře známé, ale neohrané a provedené na tisíc různých způsobů k tomu, aby se mohla opět a znovu dostavit husí kůže a všechno pnutí a napětí. Proto se zastav, skloň hlavu a naslouchej tomu, jak zní crust v tom nejlepším provedení. Hemiptera Tě povede.

Jo, a taky si můžeš do diáře zapsat datum 01.03.2025, kdy se tahle čtveřice v rámci svého tour zastaví i u nás, a to konkrétně v Plzeňské Družbě. Support zajistí skvělá Postea. Kdyžtak mrkni semka https://www.facebook.com/events/3859234227728537.