Před nějakým časem jsem si tak trochu povzdechl nad tím, že mi poslední dobou celkem chybí mix ema a hardcoru ve Fluff stylu několik let zpátky. Tenhle nářek proběhl v souvislosti s vydáním nové desky od Piavy, která ho velice úspěšně zvládla zahnat. A aby toho nebylo málo, tak se zčista jasna objevil další naprosto parádní počin, který v případě emo hardcoru tepe přímo do živého. Jedná se vlastně zatím jen o předzvěst nadcházejícího, což ale nic nemění na tom, že tahle záležitost určitě stojí za pozornost. Řeč tady je pro tentokrát o děčínské čtveřici s názvem Kailas, která v polovině října vypustila do světa první skladbu Domy. Právě ta má být předtuchou blížící se nahrávky, jež by měla vyjít někdy v příštím roce. Debutový track najdeš aktuálně na bandcampu a připrav se na hodně intenzivní nálož, co Tě na ploše čtyř a půl minut dostane hezky do kolen.

Děčín mě baví, je to místo, kam čas od času unikám. Takže, když jsem se dozvěděl o tom, že se na severu Čech zase začíná něco dít, byl jsem ve střehu a čekal, o co půjde. No a po zprávách o pohybech na klubové scéně se najednou vynořili Kailas. Nová kapela poskládaná z ostřílených tváří tamního hudebního prostředí. Jestli Ti něco říkají názvy jako Uprostřed Pádu, Litha nebo With The Other, tak už asi tušíš, jakým směrem se to celé může ubírat. A taky moc dobře tušíš, že se tímhle směrem budeš chtít vydat.

Kailas se svým prvním trackem servírují pořádnou dávku tlaku a intenzivně mrazivé a potemnělé atmosféry, která Tě rychle vtáhne a nepustí. Ostře řezané kytary, krásně špinavý zvuk, hodně nabroušený vokál, brutálně silný refrén a hodně nervní pasáž před zakončením, to jsou hlavní atributy skladby Domy. V refrénu se k tomu všemu navíc přidává hostující ženský hlas, který podtrhne už tak elektrizující náladu. Samo o sobě zní tohle všechno parádně, ale jak výborně je celá skladba poskládaná, už je trochu jiný level. Začátek hezky do plných, kde gradace přichází s refrénem, z něhož budeš mít husí kůži, pak následuje zvolnění s mluveným textem, co postupně bobtná až do závěrečného refrénu, kde Domy explodují do ticha a zanechají za sebou pomalu doznívající mrazení. Nemůžu se zbavit dojmu, že v tom slyším věci jako Contwig, Sugartown Cabaret, Jungluth, MNMNTS, Rainmaker nebo ROIR. A vlastně není potřeba chodit ani nijak moc daleko, jelikož se mi s Kailas připomínají třeba i Sin Of Lilith, Tosiro nebo do jisté míry i Ravelin 7. Všechno dobře a láska na první poslech je jasná. Jenže tohle je navíc s každým poslechem lepší a víc intenzivní než předtím, víc bolestné a procítěné. A abych se vrátil zase na začátek, tak ano, přesně tohle mi chybělo, přesně tohle jsem měl na mysli. Aktuálně můžu sepnout ruce a spokojeně zaklonit hlavu, protože tohle je sakra ono. Chci víc a nechce se mi moc dlouho čekat. Na druhou stranu, občas se čekání vyplatí a Domy naznačují, že by Kailas mohli přijít s velkou parádou. Jasně, je to jenom jeden song, takže by možná bylo dobré taky krotit trochu svoje vášně, bohužel to v tomhle konkrétním případě nejde. Prostě to poslechni a sleduj, co se bude dít dál. Vypadá to zatím totiž dost dobře.